vyvracet – Wikislovník (original) (raw)

Oznamovací způsob

osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas vyvracím vyvracíš vyvrací vyvracíme vyvracíte vyvracejí/vyvrací

Rozkazovací způsob

osoba číslojednotné číslo množné
2. 1. 2.
vyvracej vyvracejme vyvracejte

Příčestí

rod číslo jednotné číslo množné
mužský životnýi neživotný ženský střední mužskýživotný mužský neživotnýa ženský střední
činné vyvracel vyvracela vyvracelo vyvraceli vyvracely vyvracela
trpné vyvracen vyvracena vyvraceno vyvraceni vyvraceny vyvracena

Přechodníky

rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženskýstřední mužskýženskýstřední
přítomný vyvraceje vyvracejíc vyvracejíce
  1. porážet něco, co má kořeny, je ukotvené nebo částečně zapuštěné pod povrch
    • V noci, jako když řádí vichřice, stromy se vyvracely, kácely, praskaly, štípaly, jak když tisíce sekyr bije po lese, do rána zmizel celý les (…)[1]
  2. proti nějakému tvrzení, názoru, podezření apod. uvádět takové argumenty, aby přestalo být uvěřitelné či obhajitelné
    • Gautier v své výborné studii o Baudelairovi vyvrací domněnku, že by hlavní příčinou paralysy básníkovy bylo nezřízené požívání hašiše a opia.[2]
  1. ↑ Václav Říha: Čert čeledín
  2. ↑ Jaroslav Vrchlický: Slovo úvodní k výboru z Baudelarových Květů zla