vzít – Wikislovník (original) (raw)

Oznamovací způsob

osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
budoucí čas vezmu vezmeš vezme vezmeme vezmete vezmou

Rozkazovací způsob

osoba číslojednotné číslo množné
2. 1. 2.
vezmi vezměme vezměte

Příčestí

rod číslo jednotné číslo množné
mužský životnýi neživotný ženský střední mužskýživotný mužský neživotnýa ženský střední
činné vzal vzala vzalo vzali vzaly vzala
trpné vzat vzata vzato vzati vzaty vzata

Přechodníky

rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženskýstřední mužskýženskýstřední
budoucí vezma vezmouc vezmouce
minulý vzav vzavši vzavše

Oznamovací způsob

osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
budoucí čas vemu vemeš veme vememe vemete vemou

Rozkazovací způsob

osoba číslojednotné číslo množné
2. 1. 2.
vem vemme vemte

  1. sebrat, uchopit

    • Vezmi to a polož to tamhle.

  2. odebrat, sebrat

    • Vezmi mu to, ať s tím neotravuje.

  3. přijmout do držení

    • Dali mu to, tak si to vzal.

  4. (vzít něco jako + akuzativ) pojmout, pochopit

    • Vzala to doslova.
    • Vzal to jako výzvu.

  5. (hovorově) předhonit, předstihnout, předjet

    • Na kilometru ho vzal o několik metrů.

  6. (hovorově) jít, jet

    • Vezmi to tudy, tady je to kratší.

  7. uchopit

  8. —

  9. —

  10. —

  11. —

  12. —

  13. uchopit, sebrat, (expresivně) popadnout, drapnout, chňapnout, čapnout, bafnout

  14. —

  15. —

  16. —

  17. —

  18. —

  1. ↑ Český jazykový atlas. Díl 5. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1339-3. Heslo „vzít“, s. 64.