znak – Wikislovník (original) (raw)

pád \ číslo jednotné množné
nominativ znak znaky
genitiv znaku znaků
dativ znaku znakům
akuzativ znak znaky
vokativ znaku znaky
lokál znaku znacích
instrumentál znakem znaky

  1. význačná vlastnost

    • Typickým znakem rysů jsou štětičky chlupů na uších.

  2. jednoduchý plošný grafický útvar, který může vytvářet text

    • Tabulka znaků sady ASCII obsahuje písmena, číslice a některé základní symboly.

  3. jednoduchý plošný grafický útvar mající určitý dohodnutý smysl

    • Na otočné části orloje jsou nakresleny znaky zvěrokruhu.

  4. plošný grafický útvar, symbolizující rod, obec, region, stát apod.

    • Na státním znaku České republiky je vyobrazen dvouocasý lev.

  5. (v ustálených spojeních) záda

    • Poutníci postupně přicházeli do nábožného vytržení a padali na znak.

  6. plavecký styl zády dolů

  7. (v jazykovědě) věc nebo forma zastupující něco jiného[1]

    • Znaky jsou základní stavební kameny informace sdělované při komunikaci.[1]
    • Užitím znaku se předává informace; znak tedy souvisí s významem, resp. obsahem, ale nekryje se s nimi.[1]

  8. atribut

  9. značka

  10. erb

  11. záda

  12. atribut, rys, kvalita, příznak, charakteristika

  13. symbol, písmeno, číslice

  14. symbol, logo, značka, označení

  15. erb, emblém

  16. záda, hřbet

  17. —

  18. —

  1. 1 2 3 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 23.