znechutit – Wikislovník (original) (raw)

Utvořeno od chuť, respektive nechuť.

Oznamovací způsob

osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
budoucí čas znechutím znechutíš znechutí znechutíme znechutíte znechutí

Rozkazovací způsob

osoba číslojednotné číslo množné
2. 1. 2.
znechuť znechuťme znechuťte

Příčestí

rod číslo jednotné číslo množné
mužský životnýi neživotný ženský střední mužskýživotný mužský neživotnýa ženský střední
činné znechutil znechutila znechutilo znechutili znechutily znechutila
trpné znechucen znechucena znechuceno znechuceni znechuceny znechucena

Přechodníky

rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženskýstřední mužskýženskýstřední
minulý znechutiv znechutivši znechutivše
  1. sebrat někomu chuť, elán, způsobit (např. svým chováním), že druhý přestane chtít (např. pokračovat v započatém)

    • Rozlámal jsem hračky tvého dětství, znechutil jsem ti prostou poesii pohádek, naučil jsem tě pohrdati zdravým životem jinocha; odcizil jsem tě domovu a přesytil tě lacinými radovánkami mládí.[1]
    • Právě jsem byl opustil Paříž navždy: nad pomyšlení znaven a znechucen jsem byl veškerými oněmi spozdilostmi, výstřednostmi a mrzkostmi, jež jsem byl vídal a jichž sám po patnáct let jsem se byl súčastnil.[2]
  2. sebrat chuť

  3. zprotivit, odradit, degustovat, zošklivit, otrávit, (v obecném jazyce, expresivně) zprudit

  1. Karel Mašek: Pohádky špatně končící
  2. Guy de Maupassant: Cikánka v překladu Pavla Projsy, Praha 1900

Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2013-04-19]. Heslo znechutit.