zvuk – Wikislovník (original) (raw)

Z předpokládaného praslovanského *zvǫkъ. Srovnej zvon, zvonit.

pád \ číslo jednotné množné
nominativ zvuk zvuky
genitiv zvuku zvuků
dativ zvuku zvukům
akuzativ zvuk zvuky
vokativ zvuku zvuky
lokál zvuku zvucích
instrumentál zvukem zvuky

  1. (ve fyzice) kmitání částic hmoty šířící se jako vlny a zachytitelné sluchem

    • Zvuk sirény se nesl do dáli.

  2. (přeneseně) hodnocení u veřejnosti

    • Divadelní soubor našeho města má v okolí dobrý zvuk, takže jeho představení jsou hojně navštěvována.

  3. slyšitelné kmitání

  4. pověst, hodnocení u veřejnosti

  5. –

  6. renomé, reputace, jméno, pověst