Tomas Korda | Charles University, Prague (original) (raw)
Papers by Tomas Korda
FILOSOFIE DNES, 2021
Předkládaná stať je obsáhlejší recenzí knihy Terezy Matějčkové Hegelova fenomenologie světa. Zdůr... more Předkládaná stať je obsáhlejší recenzí knihy Terezy Matějčkové Hegelova fenomenologie světa. Zdůrazňuji, že v její interpretaci hraje klíčovou roli pojem vzdělání. Nikoli toliko ve smyslu akumulace vědění, ale ve smyslu zbavování se vědění, které již neodpovídá skutečnosti. V mém čtení pak skrze opakované osvobozování se od starého vědění vstupuje vědomí do světa, nechává za sebou starý „světový řád“ a učí se současně žít na výši přítomnosti. Svět a (každodenní) přítomnost je to, čemu podle Matějčkové učí Hegelova Fenomenologie ducha dostát. Nejen vědomí, ale i čtenář má dostát světu, neboť je rovněž vědomím. Moje základní výhrada či spíše podnět k rozvedení spočívá v tom, že aby tohoto cíle Fenomenologie dosáhla, měl by její interpret vzít v potaz dějiny dvacátého století a ukázat, jak se na nich duch vzdělal a pozvedl je k dějinám ducha. V opačném případě čtenář bude stále rámovat přítomnost pojmy převzatými z minulosti a nebude skutečně moderní.
Studia philosophica, 2021
Studia philosophica, 2020
Pro-Fil, 2020
This paper discusses totalitarianism against the background of Hegel's concept of ethical life (S... more This paper discusses totalitarianism against the background of Hegel's concept of ethical life (Sittlichkeit). It employs Hegel's concept of experience from the Phenomenology of Spirit so that the reader could "experience" totalitarianism (in Hegel's sense), and thereby apprehend a universal (sittlich) ethical life within the state as a true antidote against totalitarianism. "Hegel's" state, understood here as an emergent middle that balances between its relation to itself (domestic policy) and to the other states (foreign policy) is contrasted with the totalitarian state that suspended its self-relation in the name of its relation to the outside, either in the form of a "total war" (Hitler) or the "total peace" (Stalin). Contrasting the totalitarian state with that of Hegel's aims to reveal, in turn, the substantial defect of liberal thought. Despite the fact that "total war" and the "total peace" had taken place, liberal thought still stubbornly preoccupies itself with domestic issues, traditionally with the question of how to secure the "Maginot" line between the state and its citizens, at the expense of overcoming its own impoverished knowledge of the state as an instrument, since this utilitarian knowledge of the state combined with the fact that the state is also the sovereign individuality appearing on the scene of foreign relations turned out to be totalitarian. Totalitarianism and liberalism are thereby not understood simply as enemies but rather as a tragical couple. To reveal this mutually enforced interdependence, the paper illustrates it on different and more commonplace examples in order to clarify how liberal thought can overcome animosity against its totalitarian enemy, namely via "experiencing" totalitarianism as nothing but the hitherto unknown dark side of its own instrumental understanding of the state.
Pro-Fil, 2019
fenomenologie světa, je skutečným příspěvkem do současného hegelovského bádání. Přináší totiž neo... more fenomenologie světa, je skutečným příspěvkem do současného hegelovského bádání. Přináší totiž neotřelý náhled na Hegelovu Fenomenologii ducha. Jak lze z názvu knihy vytušit, autorka chce prokázat, že Hegel rozhodně nepodcenil význam a důležitost pojmu světa, jak se mnozí z myslitelů, včetně Jana Patočky, domnívají. Matějčková nečte Fenomenologii jako prolegomenu k filosofii jakožto vědě (Hegelově Vědě o logice), nýbrž vychází ze svébytnosti Fenomenologie ducha, již interpretuje jako cestu, na které její hlavní protagonista-vědomí-sestupuje do světa a učí se být ve světě doma. Ústřední předpoklad Matějčkové totiž zní, že vědomí není původně ve světě, nýbrž upadá v sobě samém. Tento anti-existencialistický osten dává čtenáři tušit, že svět a vztah vědomí k světu bude mít u Hegela jiný význam, než jaký by asi očekával.
FILOSOFIE DNES
Prostřednictvím Hegelovy filosofie ducha předkládaná studie usiluje ospravedlnit Descartovo „umrt... more Prostřednictvím Hegelovy filosofie ducha předkládaná studie usiluje ospravedlnit Descartovo „umrtvení“ přírody na res extensa jakožto výlučnou podmínku možnosti řešení environmentální krize. Odhaluje, že moderní vykořisťující vztah člověka k přírodě není základem environmentální krize, nýbrž základem jejího řešení. Toto odhalení odvrací naši pozornost od (teoretického) soustředění se na základ a nutí vyjít vstříc (praktickému) každodennímu životu. Toto „překonání zprostředkování“ ústí ve stanovisko „reflektované naivity“, které ví, že nemá „přehodnocovat“ kapitalismem institucionalizovaný instrumentální vztah člověka k přírodě, nýbrž ho konsekventně naplňovat, aby lidstvo vymáhalo energii z přírody ještě efektivnějším způsobem a tím vytlačilo z trhu způsob méně účinný. Příslibem je, že ještě efektivnější vymáhání energie z přírody dovolí ponechat přírodu zasaženou méně účinným vymáháním nedotčenou ve smyslu Heideggerova konceptu Gelassenheit.
Pro-Fil
Předkládaná stať aplikuje Hegelovo "vyvrácení" spinozismu na Marxe. Nejprve osvětluje povahu Hege... more Předkládaná stať aplikuje Hegelovo "vyvrácení" spinozismu na Marxe. Nejprve osvětluje povahu Hegelova pojetí filosofické kritiky, kterou Hegel staví do kontrastu s pouhou polemikou-střetem jedné geniální mysli s druhou. Na tomto pozadí lépe vyniká Hegelovo "vyvrácení" spinozismu jako ukázky filosofické kritiky, a nikoli pouhé polemiky. Filosofická kritika si nárokuje být imanentní. Kritizovanou filosofii ničím zvnějšku neobohacuje, ale přihlíží, jak ona sama sebe překonává. Příkladem takového sebepřekonání je pochopení substance zároveň jako subjektu, či jako ducha. Toto pochopení vlastně dělá to, že dává ontologický význam tomu, čemu Hegel říká "vnější myšlení" a co na první pohled žádný ontologický význam nemá, co se zdá být pouhou ideologií, afekcí či více či méně adekvátní ideou. V této "ontologizaci myšlení" Hegel vidí to jediné skutečné vyvrácení spinozismu. Mým návrhem je přihlížet téže "ontologizaci"-řekněme "ontologizaci ideologie" u Marxe. Toto sebepřekonání Marxovy filosofie spatřuji v Hegelově vyvození pojmu státu z pojmu občanské společnosti. Hegelem vypracovaný logický či pojmový přechod od občanské společnosti ke státu odpovídá re-konceptualizaci substance v ducha. Tato re-konceptualizace vyvrací nejen spinozismus, ale i marxismus.
Tato stať je výrazně ovlivněna pronikavou intepretací Hegelovy Fenomenologie ducha, kterou pod ti... more Tato stať je výrazně ovlivněna pronikavou intepretací Hegelovy Fenomenologie ducha, kterou pod titulem Hegelova fenomenologie světa předložila Tereza Matějčková. Stať vychází z otázky, co z hlediska časovosti dělá duch, který nahlíží rozum působící v dějinách, když tento rozum nahlíží jakožto věčně působící princip (motor) dějin. Duch nevyhnutelně zaujímá perspektivu konce dějin. Tuto perspektivu ale neinterpretuji jako pokus vystoupit z dějin, popírat jejich časovost či přehlížet právě probíhající přítomné dění. Neboť právě „nynějšek“ má duch poznat tak, že v něm kulminuje věčně působící rozum. Z hlediska konce dějin či věčnosti duch v přítomném poznává to věčně přítomné (totiž Rozum). K objasnění perspektivy konce dějin ji jednak krátce kontrastuji s Nietzscheho a Kantovým náhledem na konec dějin a jednak ji navrhuji připodobnit k „andělu dějin“, kterého viděl Walter Benjamin na obraze Angelus Novus a který zděšen z přítomného couvá zády k budoucnosti.
Abstrakt: Předkládaná stať aplikuje Hegelovo "vyvrácení" spinozismu na Marxe. Nejprve osvětluje p... more Abstrakt: Předkládaná stať aplikuje Hegelovo "vyvrácení" spinozismu na Marxe. Nejprve osvětluje povahu Hegelova pojetí filosofické kritiky, kterou Hegel staví do kontrastu s pouhou polemikou - střetem jedné geniální mysli s druhou. Na tomto pozadí lépe vyniká Hegelovo "vyvrácení" spinozismu jako ukázky filosofické kritiky, a nikoli pouhé polemiky. Filosofická kritika si nárokuje být imanentní. Kritizovanou filosofii ničím zvnějšku neobohacuje, ale přihlíží, jak ona sama sebe překonává. Příkladem takového sebepřekonání je pochopení substance zároveň jako subjektu, či jako ducha. Toto pochopení vlastně dělá to, že dává ontologický význam tomu, čemu Hegel říká "vnější myšlení" a co na první pohled žádný ontologický význam nemá, co se zdá být pouhou ideologií, afekcí či více či méně adekvátní ideou. V této "ontologizaci myšlení" Hegel vidí to jediné skutečné vyvrácení spinozismu. Mým návrhem je přihlížet téže "ontologizaci"-řekněme "ontologizaci ideologie" u Marxe. Toto sebepřekonání Marxovy filosofie spatřuji v Hegelově vyvození pojmu státu z pojmu občanské společnosti. Hegelem vypracovaný logický či pojmový přechod od občanské společnosti ke státu odpovídá re-konceptualizaci substance v ducha. Tato re-konceptualizace vyvrací nejen spinozismus, ale i marxismus.
Abstract: The proposed paper applies Hegel's "refutation" of Spinozism on Marx. First, it illuminates Hegel's conception of philosophical critique and contrasts it with a mere polemic-the clash of one brilliant mind against another. Against this background, Hegel's refutation of Spinozism excels as a case of philosophical critique and not a mere polemic. Philosophical critique demands for itself to be immanent. It does not enrich the criticised philosophy with anything external. Rather, it observes (zusehen) how the criticised philosophy overcomes itself. Hegel's famous comprehension of substance also as subject, or as Spirit, can serve as an example of such self-overcoming. What this comprehension actually does is that it provides the ontological meaning for what Hegel calls "external thinking", which, at first sight, gives the impression to be ontologically meaningless, to be a mere ideology, affection or, more or less, adequate idea. This "ontologisation of thinking" is, for Hegel, the only genuine refutation of Spinozism. The paper proposes that the same "ontologisation" - let us call it the "ontologisation of ideology" - is to be observed in order to genuinely refute Marx's philosophy. This self-overcoming of Marx’s philosophy is to be observed in Hegel’s
deduction of the concept of the State form the concept of civil society. The logical or
conceptual transition from civil society to the State developed by Hegel corresponds to the re-conceptualisation of substance into Spirit. This re-conceptualisation genuinely refutes Spinozism as well as Marxism.
This paper discusses totalitarianism against the background of Hegel's concept of ethical life (S... more This paper discusses totalitarianism against the background of Hegel's concept of ethical life (Sittlichkeit). It employs Hegel's concept of experience from the Phenomenology of Spirit so that the reader could "experience" totalitarianism (in Hegel's sense), and thereby apprehend a universal (sittlich) ethical life within the state as a true antidote against totalitarianism. "Hegel's" state, understood here as an emergent middle that balances between its relation to itself (domestic policy) and to the other states (foreign policy) is contrasted with the totalitarian state that suspended its self-relation in the name of its relation to the outside, either in the form of a "total war" (Hitler) or the "total peace" (Stalin). Contrasting the totalitarian state with that of Hegel's aims to reveal, in turn, the substantial defect of liberal thought. Despite the fact that "total war" and the "total peace" had taken place, liberal thought still stubbornly preoccupies itself with domestic issues, traditionally with the question of how to secure the "Maginot" line between the state and its citizens, at the expense of overcoming its own impoverished knowledge of the state as an instrument, since this utilitarian knowledge of the state combined with the fact that the state is also the sovereign individuality appearing on the scene of foreign relations turned out to be totalitarian. Totalitarianism and liberalism are thereby not understood simply as enemies but rather as a tragical couple. To reveal this mutually enforced interdependence, the paper illustrates it on different and more commonplace examples in order to clarify how liberal thought can overcome animosity against its totalitarian enemy, namely via "experiencing" totalitarianism as nothing but the hitherto unknown dark side of its own instrumental understanding of the state.
Esej uvažuje o jaderné energii jako o zdroji, který nutí civilizaci myslet v delších časových hor... more Esej uvažuje o jaderné energii jako o zdroji, který nutí civilizaci myslet v delších časových horizontech, který zabraňuje fetišizaci přírody a který nakonec nejen respektuje, ale i stvrzuje Hegelovo ontologické rozlišení mezi přírodou a světem ducha. Z hlediska dějin jádro umožňuje pokračování "velkého příběhu" o dějinách emancipace člověka od přírody.
This paper intends to propose a Hegelian critique of the republican theory. Theoreticians of the ... more This paper intends to propose a Hegelian critique of the republican theory. Theoreticians of the republican tradition, such as Skinner, Pettit, Sandel or Taylor, to mention at least the most prominent ones from both the neo-Athenian and neo-Roman tradition, despite their significant mutual differences, would agree with a substantial conception of freedom that one can only be free in a free state. Although Hegel, too, is in agreement with this republican definition of freedom, for him it remains too abstract and merely formally correct. For this reason, it loses its persuasiveness and – as my argument goes – cannot convince especially those of us who, as modern citizens, suffer from a division of subject object, spirit nature, citizen state, etc. In this modern, alienated predicament, the concept of republican freedom becomes obsolete, although it is formally correct. When encountering the republican concept of freedom, a modern citizen cannot but ask a naïve though profound question: if the state is alienated from me, how can I recognize the state as free at all? This kind of questioning represents the starting point of Hegel’s Elements of Philosophy of Right. This is the main reason why I propose that only the return to Hegel’s political philosophy can bring the republican concept of freedom up-to-date again.
This paper intends to propose a Hegelian critique of the republican theory. Theoreticians of the ... more This paper intends to propose a Hegelian critique of the republican theory. Theoreticians of the republican tradition, such as Skinner, Pettit, Sandel or Taylor, to mention at least the most prominent ones from both the neo-Athenian and neo-Roman tradition, despite their significant mutual differences, would agree with a substantial conception of freedom that one can only be free in a free state. Although Hegel, too, is in agreement with this republican definition of freedom, for him it remains too abstract and merely formally correct. For this reason, it loses its persuasiveness and -as my argument goes -cannot convince especially those of us who, as modern citizens, suffer from a division of subject-object, spirit-nature, citizen-state, etc. In this modern, alienated predicament, the concept of republican freedom becomes obsolete, although it is formally correct. When encountering the republican concept of freedom, a modern citizen cannot but ask a naïve though profound question: if the state is alienated from me, how can I recognize the state as free at all? This kind of questioning represents the starting point of Hegel's Elements of Philosophy of Right. This is the main reason why we propose that only the return to Hegel's political philosophy can bring the republican concept of freedom up-to-date again.
FILOSOFIE DNES, 2021
Předkládaná stať je obsáhlejší recenzí knihy Terezy Matějčkové Hegelova fenomenologie světa. Zdůr... more Předkládaná stať je obsáhlejší recenzí knihy Terezy Matějčkové Hegelova fenomenologie světa. Zdůrazňuji, že v její interpretaci hraje klíčovou roli pojem vzdělání. Nikoli toliko ve smyslu akumulace vědění, ale ve smyslu zbavování se vědění, které již neodpovídá skutečnosti. V mém čtení pak skrze opakované osvobozování se od starého vědění vstupuje vědomí do světa, nechává za sebou starý „světový řád“ a učí se současně žít na výši přítomnosti. Svět a (každodenní) přítomnost je to, čemu podle Matějčkové učí Hegelova Fenomenologie ducha dostát. Nejen vědomí, ale i čtenář má dostát světu, neboť je rovněž vědomím. Moje základní výhrada či spíše podnět k rozvedení spočívá v tom, že aby tohoto cíle Fenomenologie dosáhla, měl by její interpret vzít v potaz dějiny dvacátého století a ukázat, jak se na nich duch vzdělal a pozvedl je k dějinám ducha. V opačném případě čtenář bude stále rámovat přítomnost pojmy převzatými z minulosti a nebude skutečně moderní.
Studia philosophica, 2021
Studia philosophica, 2020
Pro-Fil, 2020
This paper discusses totalitarianism against the background of Hegel's concept of ethical life (S... more This paper discusses totalitarianism against the background of Hegel's concept of ethical life (Sittlichkeit). It employs Hegel's concept of experience from the Phenomenology of Spirit so that the reader could "experience" totalitarianism (in Hegel's sense), and thereby apprehend a universal (sittlich) ethical life within the state as a true antidote against totalitarianism. "Hegel's" state, understood here as an emergent middle that balances between its relation to itself (domestic policy) and to the other states (foreign policy) is contrasted with the totalitarian state that suspended its self-relation in the name of its relation to the outside, either in the form of a "total war" (Hitler) or the "total peace" (Stalin). Contrasting the totalitarian state with that of Hegel's aims to reveal, in turn, the substantial defect of liberal thought. Despite the fact that "total war" and the "total peace" had taken place, liberal thought still stubbornly preoccupies itself with domestic issues, traditionally with the question of how to secure the "Maginot" line between the state and its citizens, at the expense of overcoming its own impoverished knowledge of the state as an instrument, since this utilitarian knowledge of the state combined with the fact that the state is also the sovereign individuality appearing on the scene of foreign relations turned out to be totalitarian. Totalitarianism and liberalism are thereby not understood simply as enemies but rather as a tragical couple. To reveal this mutually enforced interdependence, the paper illustrates it on different and more commonplace examples in order to clarify how liberal thought can overcome animosity against its totalitarian enemy, namely via "experiencing" totalitarianism as nothing but the hitherto unknown dark side of its own instrumental understanding of the state.
Pro-Fil, 2019
fenomenologie světa, je skutečným příspěvkem do současného hegelovského bádání. Přináší totiž neo... more fenomenologie světa, je skutečným příspěvkem do současného hegelovského bádání. Přináší totiž neotřelý náhled na Hegelovu Fenomenologii ducha. Jak lze z názvu knihy vytušit, autorka chce prokázat, že Hegel rozhodně nepodcenil význam a důležitost pojmu světa, jak se mnozí z myslitelů, včetně Jana Patočky, domnívají. Matějčková nečte Fenomenologii jako prolegomenu k filosofii jakožto vědě (Hegelově Vědě o logice), nýbrž vychází ze svébytnosti Fenomenologie ducha, již interpretuje jako cestu, na které její hlavní protagonista-vědomí-sestupuje do světa a učí se být ve světě doma. Ústřední předpoklad Matějčkové totiž zní, že vědomí není původně ve světě, nýbrž upadá v sobě samém. Tento anti-existencialistický osten dává čtenáři tušit, že svět a vztah vědomí k světu bude mít u Hegela jiný význam, než jaký by asi očekával.
FILOSOFIE DNES
Prostřednictvím Hegelovy filosofie ducha předkládaná studie usiluje ospravedlnit Descartovo „umrt... more Prostřednictvím Hegelovy filosofie ducha předkládaná studie usiluje ospravedlnit Descartovo „umrtvení“ přírody na res extensa jakožto výlučnou podmínku možnosti řešení environmentální krize. Odhaluje, že moderní vykořisťující vztah člověka k přírodě není základem environmentální krize, nýbrž základem jejího řešení. Toto odhalení odvrací naši pozornost od (teoretického) soustředění se na základ a nutí vyjít vstříc (praktickému) každodennímu životu. Toto „překonání zprostředkování“ ústí ve stanovisko „reflektované naivity“, které ví, že nemá „přehodnocovat“ kapitalismem institucionalizovaný instrumentální vztah člověka k přírodě, nýbrž ho konsekventně naplňovat, aby lidstvo vymáhalo energii z přírody ještě efektivnějším způsobem a tím vytlačilo z trhu způsob méně účinný. Příslibem je, že ještě efektivnější vymáhání energie z přírody dovolí ponechat přírodu zasaženou méně účinným vymáháním nedotčenou ve smyslu Heideggerova konceptu Gelassenheit.
Pro-Fil
Předkládaná stať aplikuje Hegelovo "vyvrácení" spinozismu na Marxe. Nejprve osvětluje povahu Hege... more Předkládaná stať aplikuje Hegelovo "vyvrácení" spinozismu na Marxe. Nejprve osvětluje povahu Hegelova pojetí filosofické kritiky, kterou Hegel staví do kontrastu s pouhou polemikou-střetem jedné geniální mysli s druhou. Na tomto pozadí lépe vyniká Hegelovo "vyvrácení" spinozismu jako ukázky filosofické kritiky, a nikoli pouhé polemiky. Filosofická kritika si nárokuje být imanentní. Kritizovanou filosofii ničím zvnějšku neobohacuje, ale přihlíží, jak ona sama sebe překonává. Příkladem takového sebepřekonání je pochopení substance zároveň jako subjektu, či jako ducha. Toto pochopení vlastně dělá to, že dává ontologický význam tomu, čemu Hegel říká "vnější myšlení" a co na první pohled žádný ontologický význam nemá, co se zdá být pouhou ideologií, afekcí či více či méně adekvátní ideou. V této "ontologizaci myšlení" Hegel vidí to jediné skutečné vyvrácení spinozismu. Mým návrhem je přihlížet téže "ontologizaci"-řekněme "ontologizaci ideologie" u Marxe. Toto sebepřekonání Marxovy filosofie spatřuji v Hegelově vyvození pojmu státu z pojmu občanské společnosti. Hegelem vypracovaný logický či pojmový přechod od občanské společnosti ke státu odpovídá re-konceptualizaci substance v ducha. Tato re-konceptualizace vyvrací nejen spinozismus, ale i marxismus.
Tato stať je výrazně ovlivněna pronikavou intepretací Hegelovy Fenomenologie ducha, kterou pod ti... more Tato stať je výrazně ovlivněna pronikavou intepretací Hegelovy Fenomenologie ducha, kterou pod titulem Hegelova fenomenologie světa předložila Tereza Matějčková. Stať vychází z otázky, co z hlediska časovosti dělá duch, který nahlíží rozum působící v dějinách, když tento rozum nahlíží jakožto věčně působící princip (motor) dějin. Duch nevyhnutelně zaujímá perspektivu konce dějin. Tuto perspektivu ale neinterpretuji jako pokus vystoupit z dějin, popírat jejich časovost či přehlížet právě probíhající přítomné dění. Neboť právě „nynějšek“ má duch poznat tak, že v něm kulminuje věčně působící rozum. Z hlediska konce dějin či věčnosti duch v přítomném poznává to věčně přítomné (totiž Rozum). K objasnění perspektivy konce dějin ji jednak krátce kontrastuji s Nietzscheho a Kantovým náhledem na konec dějin a jednak ji navrhuji připodobnit k „andělu dějin“, kterého viděl Walter Benjamin na obraze Angelus Novus a který zděšen z přítomného couvá zády k budoucnosti.
Abstrakt: Předkládaná stať aplikuje Hegelovo "vyvrácení" spinozismu na Marxe. Nejprve osvětluje p... more Abstrakt: Předkládaná stať aplikuje Hegelovo "vyvrácení" spinozismu na Marxe. Nejprve osvětluje povahu Hegelova pojetí filosofické kritiky, kterou Hegel staví do kontrastu s pouhou polemikou - střetem jedné geniální mysli s druhou. Na tomto pozadí lépe vyniká Hegelovo "vyvrácení" spinozismu jako ukázky filosofické kritiky, a nikoli pouhé polemiky. Filosofická kritika si nárokuje být imanentní. Kritizovanou filosofii ničím zvnějšku neobohacuje, ale přihlíží, jak ona sama sebe překonává. Příkladem takového sebepřekonání je pochopení substance zároveň jako subjektu, či jako ducha. Toto pochopení vlastně dělá to, že dává ontologický význam tomu, čemu Hegel říká "vnější myšlení" a co na první pohled žádný ontologický význam nemá, co se zdá být pouhou ideologií, afekcí či více či méně adekvátní ideou. V této "ontologizaci myšlení" Hegel vidí to jediné skutečné vyvrácení spinozismu. Mým návrhem je přihlížet téže "ontologizaci"-řekněme "ontologizaci ideologie" u Marxe. Toto sebepřekonání Marxovy filosofie spatřuji v Hegelově vyvození pojmu státu z pojmu občanské společnosti. Hegelem vypracovaný logický či pojmový přechod od občanské společnosti ke státu odpovídá re-konceptualizaci substance v ducha. Tato re-konceptualizace vyvrací nejen spinozismus, ale i marxismus.
Abstract: The proposed paper applies Hegel's "refutation" of Spinozism on Marx. First, it illuminates Hegel's conception of philosophical critique and contrasts it with a mere polemic-the clash of one brilliant mind against another. Against this background, Hegel's refutation of Spinozism excels as a case of philosophical critique and not a mere polemic. Philosophical critique demands for itself to be immanent. It does not enrich the criticised philosophy with anything external. Rather, it observes (zusehen) how the criticised philosophy overcomes itself. Hegel's famous comprehension of substance also as subject, or as Spirit, can serve as an example of such self-overcoming. What this comprehension actually does is that it provides the ontological meaning for what Hegel calls "external thinking", which, at first sight, gives the impression to be ontologically meaningless, to be a mere ideology, affection or, more or less, adequate idea. This "ontologisation of thinking" is, for Hegel, the only genuine refutation of Spinozism. The paper proposes that the same "ontologisation" - let us call it the "ontologisation of ideology" - is to be observed in order to genuinely refute Marx's philosophy. This self-overcoming of Marx’s philosophy is to be observed in Hegel’s
deduction of the concept of the State form the concept of civil society. The logical or
conceptual transition from civil society to the State developed by Hegel corresponds to the re-conceptualisation of substance into Spirit. This re-conceptualisation genuinely refutes Spinozism as well as Marxism.
This paper discusses totalitarianism against the background of Hegel's concept of ethical life (S... more This paper discusses totalitarianism against the background of Hegel's concept of ethical life (Sittlichkeit). It employs Hegel's concept of experience from the Phenomenology of Spirit so that the reader could "experience" totalitarianism (in Hegel's sense), and thereby apprehend a universal (sittlich) ethical life within the state as a true antidote against totalitarianism. "Hegel's" state, understood here as an emergent middle that balances between its relation to itself (domestic policy) and to the other states (foreign policy) is contrasted with the totalitarian state that suspended its self-relation in the name of its relation to the outside, either in the form of a "total war" (Hitler) or the "total peace" (Stalin). Contrasting the totalitarian state with that of Hegel's aims to reveal, in turn, the substantial defect of liberal thought. Despite the fact that "total war" and the "total peace" had taken place, liberal thought still stubbornly preoccupies itself with domestic issues, traditionally with the question of how to secure the "Maginot" line between the state and its citizens, at the expense of overcoming its own impoverished knowledge of the state as an instrument, since this utilitarian knowledge of the state combined with the fact that the state is also the sovereign individuality appearing on the scene of foreign relations turned out to be totalitarian. Totalitarianism and liberalism are thereby not understood simply as enemies but rather as a tragical couple. To reveal this mutually enforced interdependence, the paper illustrates it on different and more commonplace examples in order to clarify how liberal thought can overcome animosity against its totalitarian enemy, namely via "experiencing" totalitarianism as nothing but the hitherto unknown dark side of its own instrumental understanding of the state.
Esej uvažuje o jaderné energii jako o zdroji, který nutí civilizaci myslet v delších časových hor... more Esej uvažuje o jaderné energii jako o zdroji, který nutí civilizaci myslet v delších časových horizontech, který zabraňuje fetišizaci přírody a který nakonec nejen respektuje, ale i stvrzuje Hegelovo ontologické rozlišení mezi přírodou a světem ducha. Z hlediska dějin jádro umožňuje pokračování "velkého příběhu" o dějinách emancipace člověka od přírody.
This paper intends to propose a Hegelian critique of the republican theory. Theoreticians of the ... more This paper intends to propose a Hegelian critique of the republican theory. Theoreticians of the republican tradition, such as Skinner, Pettit, Sandel or Taylor, to mention at least the most prominent ones from both the neo-Athenian and neo-Roman tradition, despite their significant mutual differences, would agree with a substantial conception of freedom that one can only be free in a free state. Although Hegel, too, is in agreement with this republican definition of freedom, for him it remains too abstract and merely formally correct. For this reason, it loses its persuasiveness and – as my argument goes – cannot convince especially those of us who, as modern citizens, suffer from a division of subject object, spirit nature, citizen state, etc. In this modern, alienated predicament, the concept of republican freedom becomes obsolete, although it is formally correct. When encountering the republican concept of freedom, a modern citizen cannot but ask a naïve though profound question: if the state is alienated from me, how can I recognize the state as free at all? This kind of questioning represents the starting point of Hegel’s Elements of Philosophy of Right. This is the main reason why I propose that only the return to Hegel’s political philosophy can bring the republican concept of freedom up-to-date again.
This paper intends to propose a Hegelian critique of the republican theory. Theoreticians of the ... more This paper intends to propose a Hegelian critique of the republican theory. Theoreticians of the republican tradition, such as Skinner, Pettit, Sandel or Taylor, to mention at least the most prominent ones from both the neo-Athenian and neo-Roman tradition, despite their significant mutual differences, would agree with a substantial conception of freedom that one can only be free in a free state. Although Hegel, too, is in agreement with this republican definition of freedom, for him it remains too abstract and merely formally correct. For this reason, it loses its persuasiveness and -as my argument goes -cannot convince especially those of us who, as modern citizens, suffer from a division of subject-object, spirit-nature, citizen-state, etc. In this modern, alienated predicament, the concept of republican freedom becomes obsolete, although it is formally correct. When encountering the republican concept of freedom, a modern citizen cannot but ask a naïve though profound question: if the state is alienated from me, how can I recognize the state as free at all? This kind of questioning represents the starting point of Hegel's Elements of Philosophy of Right. This is the main reason why we propose that only the return to Hegel's political philosophy can bring the republican concept of freedom up-to-date again.