osel - Wiktionary, the free dictionary (original) (raw)

From Wiktionary, the free dictionary

• IPA(key): [ˈosɛl]

Inherited from Proto-Slavic *osьlъ, from Gothic 𐌰𐍃𐌹𐌻𐌿𐍃 (asilus), from Latin asellus, diminutive of asinus.

osel m anim (female equivalent oslice, relational adjective oslí)

1. donkey, ass
2. ass (stupid person)
   Synonyms: see Thesaurus:hlupák

• osličí

• oslí

• oslový

• oslátko

• osle

• oslíček

• oslík

• “osel”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957

• “osel”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989

• “osel”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026

See the etymology of the corresponding lemma form.

osel

1. masculine singular past active participle of osít
   Synonym: osil

• Elso
• lose
• osle
• selo
• osele, osul, osulle, osyll

Inherited from Old English ōsle, from Proto-West Germanic *amslā.

• IPA(key): /ˈoːzəl/, /ˈoːzlə/

osel (plural oseles)

1. blackbird

• English: oozel, ousel, ouzel (dialectal)
• Scots: osil
• “ọ̄sel(e, n.”, in MED Online, Ann Arbor, Mich.: University of Michigan, 2007, retrieved 2018-06-4.

From Proto-Slavic *osьlъ, from Gothic 𐌰𐍃𐌹𐌻𐌿𐍃 (asilus), from Latin asellus, diminutive of asinus. Compare Bulgarian осел (osel), Russian осёл (osjól), Serbo-Croatian о̏сао/ȍsao, Slovak osol.

• IPA(key): /ɔ̀ːsəʋ/

ósəł m anim

1. donkey

• “osel”, in Slovarji Inštituta za slovenski jezik Frana Ramovša ZRC SAZU (in Slovene), 2014–2026