Miroslav NOVAK - Academia.edu (original) (raw)

Videos by Miroslav NOVAK

Referát na konferenci "Je většinový systém vhodný pro českou parlamentní dolní komoru?" konané v ... more Referát na konferenci "Je většinový systém vhodný pro českou parlamentní dolní komoru?" konané v CEVRO Institutu v Praze 28.12.2012.

1 views

Papers by Miroslav NOVAK

Czech Sociological Review

Czech Sociological Review, 1998

Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2024

According to Aristotle, democracy and oligarchy are empirically the most widespread and analytica... more According to Aristotle, democracy and oligarchy are empirically the most widespread and analytically fundamental 'constitutions'. I analyse how in different places in his Politics Aristotle 'positively' defines and differentiates between democracy and oligarchy. At the same time, I substantiate in detail a new interpretation of Aristotle's view that significantly differs from the current interpretation. 'Combining' the elements, procedures, and principles of democracy and oligarchy gives rise to mixed 'constitutions', a special place among which is occupied by the polity or republic, which is the best regime 'for most states and for most people'. I show the ways in which, according to Aristotle, it is possible to form such a regime. Carl Schmitt and, later somewhat differently, Bernard Manin draw a link between Aristotle's mixed regime and the representative democracies of today.

POURQUOI LA SCÈNE POLITIQUE FRANÇAISE SE RADICALISE-T-ELLE A CE POINT, 2024

In this text, I explain why the French political scene has become radicalised since Emmanuel Macr... more In this text, I explain why the French political scene has become radicalised since Emmanuel Macron came to power. I remind you that I predicted this before Macron was elected president. I refer to my text from the beginning of March 2017, where I warned about this and where I suggested how it could be prevented. I summarise another commentary I published after Macron's re-election as President in 2022. I conclude with a summary of the situation after the 2024 European Parliament elections and in expectation of early elections to the French National Assembly. In doing so, I draw attention to the circumstances that I believe will play an important role in those early elections.

V tomto paperu z 25.4. 2022 vysvětluji, že po prvním Macronově zvolení prezidentem v roce 2017 zb... more V tomto paperu z 25.4. 2022 vysvětluji, že po prvním Macronově zvolení prezidentem v roce 2017 zbyly kromě jeho hnutí, které se tehdy jmenovalo République en marche, už prakticky jen oba politické extrémy: levicový (Mélenchon a jeho France insoumise) a pravicový (RN Le Penové). Není tedy už opozice z jedné strany a umírněná, ale naopak opozice bilaterální (z obou stran) a extrémní. Politická soutěž už není dostředivá, ale je naopak "odstředivá".
To názorně ukázalo první kolo letošních (2022) francouzských prezidentských voleb, při kterých byl Macron zvolen podruhé: první Macron (pravý střed), v těsném závěsu za ním Le Penová (krajní pravice) a v těsném závěsu za ní pak Mélenchon (krajní levice). Republikánská (resp. SL) kandidátka Pécresse nezískala ani 5 procent, a nemá tak ani nárok na zaplacení volebních výdajů od státu. Pokud jde o socialistickou kandidátku Hidalgovou, ta neobdržela dokonce ani 2 procenta. Není snad třeba zdůrazňovat, že taková politická konstelace je velmi nezdravá.

Sociologický časopis, 2024

Abstract: According to Aristotle, democracy and oligarchy are empirically the most widespread and... more Abstract: According to Aristotle, democracy and oligarchy are empirically
the most widespread and analytically fundamental ‘constitutions’. I analyse how in different places in his Aristotle ‘positively’ defines and differentiates between democracy and oligarchy. At the same time, I substantiate in detail a new interpretation of Aristotle’s view that significantly differs from the current interpretation.
‘Combining’ the elements, procedures, and principles of democracy and oligarchy gives rise to mixed ‘constitutions’, a special place among which is occupied by the politeia or republic, which is the best regime ‘for most states and for most people’. I show the ways in which it is possible, according to Aristotle, to form such a regime.
Carl Schmitt and, later somewhat differently, Bernard Manin draw a link between Aristotle’s mixed regime and the representative democracies of today.

The Tocqueville Review

Raymond Aron oppose systématiquement la politique internationale à la politique intérieure. Selon... more Raymond Aron oppose systématiquement la politique internationale à la politique intérieure. Selon lui, ce n’est que dans l’arène de la politique internationale qu’on peut constater la polarité ami-ennemi, considérée par Carl Schmitt comme fondamentale pour la vie politique en général, c’est-à-dire non seulement entre les États mais également au sein de l’État particulier. À la lumière de cette différence entre les deux auteurs, on analyse dans quelle mesure Aron, qui insiste presqu’autant que Schmitt sur la souveraineté de l’État, accepte ou rejette les thèses de ce dernier, notamment sur l’impossibilité de l’État universel et sur « l’hostilité absolue ».

The Tocqueville Review/La Revue Tocqueville, 2022

Revue d’études politiques et constitutionnelles est-européennes, 2008

Dans cet article, je voudrais d'abord critiquer la tendence de certaines analyses occidentales de... more Dans cet article, je voudrais d'abord critiquer la tendence de certaines analyses occidentales des systèmes de partis au Centre-Est européen, qui prenaient l'état des choses de 1990 en Europe centrale et orientale, sans tenir compte d'une évolution traversée par ces pays depuis, et le comparaient avec une image idéalisée de l'Europe occidentale qui ne correspondait plus à la réalité depuis les années 1970. Ensuite, je voudrais esquisser, sur l'exemple des trois pays centre-européens que sont la République tchèque, la Pologne et la Hongrie, les caractéristiques des systèmes de partis en train de se former dans ces pays, et également leurs principales variables explicatives, notamment le mode de transition lié à la situation la veille de 1989, ainsi que le système électoral choisi. Après une description de la stabilisation relative intervenue au milieu des années 1990, je terminerai par une brève réflexion concernant le stade actuel de la décomposition partielle, qui ne fait toutefois peut-être que de montrer aux pays de l’Occident l’image de leur propre avenir, pour employer l’expression de Marx.

Politologický časopis, 1999

The Development of Party System in Czech Lands. Analysis of recent trends and future Perspectives... more The Development of Party System in Czech Lands. Analysis of recent trends and future Perspectives. I have tried to show that although the processus of creating a party system in the Czech Lands got underway rather late, especially in comparison with Hungary, and in what might be called a "roundabout way" (the need to maintain a temporary counterweight, in the form of the broad movement represented by OF, to the still relatively strong communist party), the party system now emerging is probably the most comparable in the region to those of West European democracies. At the same time, however, the Czech party system suffered for an excessivly long period from fragmentation (following the parliamentary elections in 1996 and especially after the early elections in 1998 this framentation has fortunately been diminishing), the ideological distance between relevant parties and personal animosity between their leaders is too great and the creation of government majorities capable of action is correspondingly more difficult. Modification of the law on election to the lower house is necessary, although it is no way sufficient condition for the smooth functioning of the Czech party system.

Sociologický časopis / Czech Sociological Review, Apr 1, 2017

Dans ce texte, je vais aborder brièvement plusieurs auteurs connus qui, à peu près en même temps,... more Dans ce texte, je vais aborder brièvement plusieurs auteurs connus qui, à peu près en même temps, envisageaient la chute des régimes communistes ou la désintégration de l'empire soviétique: Hélène Carrère d'Encausse et son bestseller L'empire éclaté. La révolte des nations en U.R.S.S. (Carrère d'Encausse 1978) , Emmanuel Todd et son ouvrage La chute finale. Essai sur la décomposition de la sphère soviétique (Todd 1976) et Andreï A. Amalrik (Андрeй Алексевич Амальрик) et son fameux essai L'Union soviétique survivra-t-elle en 1984? (Amalrik 1977, 1ère éd. 1970), en original russe en 1969 Просуществует ли Советский Союз до 1984 года? . Ensuite, j'essaierai de voir si certaines conclusions de la sociologie de la révolution sont applicables au phénomène de la décomposition des régimes communistes et je rappelerai le fameux article d'Ernest Gellner, "From the Revolution to Liberalization" (Gellner 1976).

Le choix de mon titre (et de mon thème) peut surprendre, surtout venant de la part d'un T... more Le choix de mon titre (et de mon thème) peut surprendre, surtout venant de la part d'un Tchèque, citoyen d'un pays dont la démocratie est considérée depuis longtemps comme consolidée et où la notion de post-communisme paraît largement dépassée. Jacques Rupnik, auteur d'un beau livre L'autre Europe (cf. Rupnik, 1993), a écrit, il y a déjà quinze ans : « Ten years after the collapse of the Soviet empire, one thing is clear: The word 'postcommunism' has lost its relevance. The fact that Hungary and Albania, or the Czech Republic and Belarus, or Poland and Kazakhstan shared a communist past explains very little about the paths they have taken since. » (Rupnik, 1999 : 57) De même Slobodan Milacic dans son remarquable ouvrage De l'âge idéologique à l'âge politique. L'Europe post-communiste vers la démocratie pluraliste : « Le groupe de Visegrad (et, notamment, Pologne, Hongrie et Tchéquie), les 'meilleurs élèves de la démocratisation', en sont déjà au stade de la consolidation démocratique. À cet égard, le post-communisme est, en partie, déjà, une appellation un peu dépassée. » (Milacic, 2010 : 84) Il est intéressant que Georges Mink et Jean-Charles Szurek, dont les travaux sur le post-communisme font autorité, aient jadis argumenté, dans l'ouvrage Cet étrange post-communisme, édité sous leur direction, contre le terme « post-communisme » de telle façon qu'on pourrait aujourd'hui retourner l'argument au contraire en faveur de son maintien : « Déjà le vocable post-communisme fait problème. Installé de facto dans le langage usuel, il indique une démarcation avec le régime communiste. Mais est-ce un concept valide, qui prétendrait à une nette rupture entre un avant et un après, alors que

Dans les primaires des Républicains et du centre, les Français ont en 2017 massivement exprimé le... more Dans les primaires des Républicains et du centre, les Français ont en 2017 massivement exprimé leur soutien à la vision de François Fillon. Mais le soupçon d emploi fictif de son épouse et de deux de ses enfants ont fait ensuite chuter les intentions de vote en sa faveur. Si Fillon maintient sa candidature, il n'arrivera selon les sondages désormais qu'en troisième position et sera éliminé du deuxième tour des présidentielles. Emmanuel Macron y gagnera alors contre Marine Le Pen et deviendra Président de la République. Macron n'a pourtant derrière lui aucune des deux forces principales du pays: ni le Parti socialiste, ni, bien évidemment, les Républicains. Quelques semaines après les présidentielles, ce sera le tour des législatives. La logique des institutions françaises facilite une alternance entre deux pôles. L'un des pôles représentent les Républicains et leurs soutiens, l'autre pôle le Parti socialiste et ses soutiens. Le scrutin majoritaire à deux tours assure que le Front national ne perturbe pas le jeux. La logique bipolaire des institutions françaises – qui est saine – risquerait d'être sérieusement mise à mal par l'élection de Macron qui séduit certes une partie de l'intelligentsia mais n'exprime pas l'opinion majoritaire actuelle des Français. Que faire? Je propose une solution qui est, dans les circonstances données, optimale.

Demokracie v Polsku, České republice nebo v Maďarsku můžeme označit za „konsolidované“, v běžné ř... more Demokracie v Polsku, České republice nebo v Maďarsku můžeme označit za „konsolidované“, v běžné řeči i za „standardní“. I kdybychom se však omezili jen na arénu, v níž změny mohou proběhnout nejrychleji a relativně nejsnadněji, tj. na politický systém, neblahé dědictví komunismu je tam nadále cítit na sto honů. Platí to zejména o České republice, kde se bývalá komunistická strana netransformovala na sociální demokracii, což má dodnes řadu negativních důsledků pro fungování českého politického systému, a to i ve srovnání s Maďarskem a Polskem.

espanolThis text refutes the conventional wisdom that Duverger’s classification of pluralistic pa... more espanolThis text refutes the conventional wisdom that Duverger’s classification of pluralistic party systems is simplistic because it recognizes only bipartism and multipartism as categories. It indicates that : 1. By 1951, Duverger had already introduced a more sophisticated typology of pluralistic party systems, one which resembled the later one by Sartori ; 2. Duverger authored the concept of the “paradox of the centre”, that is no less “counter-intuitive” compared to Sartori’s concept ; 3. Like Sartori, Duverger puts emphasis on the “functioning” of party systems ; Sartori, however, dissociated himself from Duverger and tried to propagate the belief that his approach is fundamentally different from Duverger’s ; 4. It is necessary to revise the simplistic understanding of the development of political science and to recognize Duverger’s contribution to the theory of party systems as fundamental. francaisCe texte refute le « sens commun » selon lequel Duverger se contenterait d’une...

Czech Sociological Review, 1997

Czech Sociological Review, 2000

1 views

Czech Sociological Review

Czech Sociological Review, 1998

Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2024

POURQUOI LA SCÈNE POLITIQUE FRANÇAISE SE RADICALISE-T-ELLE A CE POINT, 2024

Sociologický časopis, 2024

The Tocqueville Review

The Tocqueville Review/La Revue Tocqueville, 2022

Revue d’études politiques et constitutionnelles est-européennes, 2008

Politologický časopis, 1999

Sociologický časopis / Czech Sociological Review, Apr 1, 2017

Czech Sociological Review, 1997

Czech Sociological Review, 2000

Revue française de science politique, 2015

UN AUTRE REGARD SUR LES PRÉSIDENTIELLES FRANÇAISES, 2022

Bien que les politiciens étrangers-en particulier européens-aient à juste titre et sincèrement ex... more Bien que les politiciens étrangers-en particulier européens-aient à juste titre et sincèrement exprimé leur "soulagement" après qu'Emmanuel Macron ait été élu Président de la France pour la deuxième fois consécutive, la double élection de Macron à la présidence a également de graves effets négatifs sur le fonctionnement de la politique intérieure française.

V tomto paperu analyzuji tři hlavní instituce švýcarské polopřímé demokracie (lidovou iniciativu,... more V tomto paperu analyzuji tři hlavní instituce švýcarské polopřímé demokracie (lidovou iniciativu, fakultativní referendum a obligatorní referendum) a vysvětluji, jak je jejich účinek na fungování politického systému rozdílně interpretován. Upozorňuji, že od doby, kdy se nejsilnější švýcarskou stranou stala SVP/UDC, švýcarská politika přestala být konsensuální a patří k nejkonfliktnějším v Evropě. Švýcarská zkušenost ukazuje, že nástrojů polopřímé demokracie používají především ty politické subjekty, které nejsou plně integrovány v mocenských strukturách a snaží se tuto svou slabost překonat tím, že se obracejí přímo na „lid“.

Nové fenomény v současné politice, 2017

In this chapter, I analyse the three main institutions of Swiss semi-direct democracy (the popula... more In this chapter, I analyse the three main institutions of Swiss semi-direct democracy (the popular initiative, the optional referendum and the compulsory referendum) and explain how their effect on the functioning of the political system is interpreted differently. I point out that since the SVP/UDC became the strongest Swiss party, Swiss politics has ceased to be consensual and is among the most conflictual in Europe. I find the Swiss semi-direct democracy remarkable and instructive, but I doubt that it could be a model to follow.

Vers la réunification de l’Europe. Apports et limites du processus d’Helsinki de 1975 à nos jours, 2005

If we are to discuss the impact of the Helsinki Final Act on the Communist countries, we must, am... more If we are to discuss the impact of the Helsinki Final Act on the Communist countries, we must, among other things, analyze the birth, life and death of the Helsinki Groups in the Soviet Union, and also examine the attitudes these Groups themselves adopted towards the Helsinki process and their experience of it. This is what I have done in my book Du Printemps de Prague au Printemps de Moscou, which is based in particular on the testimonies of the dissidents themselves and on the Moscow Helsinki Group's written statements on the Helsinki process. This chapter draws on my book, complements it, reflects on later optimistic views about the supposedly significant role of the Helsinki Accords in the collapse of the Soviet "bloc", and points out their factual and logical flaws.

Pražské jaro 1968: přerušená revoluce?, 2021

Nepatrně upravená kapitola z mé knihy Pražské jaro 1968: přerušená revoluce?, Academia, Praha 202... more Nepatrně upravená kapitola z mé knihy Pražské jaro 1968: přerušená revoluce?, Academia, Praha 2021 (viz Novák 2021: 112-138). Celou knihu lze s dvacetiprocentní slevou objednat zde: www.Academia.cz. Intelektuálním pandánem, komplementem reformního komunismu byl revizionistický marxismus. Lze proto analogicky konstatovat, že « blbost », abych se vyjádřil jako Zdeněk Mlynář , mnoha (nejen) českých intelektuálů té doby byla ideologie revizionistického marxismu. Podobně jako reformní komunisté nechtěli odvrhnout, ale pouze opravit existující komunistický systém, revizionističtí marxisté nechtěli odmítnout, ale jenom očistit oficiální marxisticko-leninskou ideologii. Tito revizionisté stále pokládali marxismus za « nepřekonatelný horizont » (Jean-Paul Sartre) intelektuálního života. Je prý jen třeba ho zbavit « deformací » stalinské éry. Znamená to, že ostatním směrům stále bránili v tom, aby mohly marxismu rovnoprávně konkurovat.
Je třeba rozlišovat především dva marxistické revizionismy. Zaprvé marxistický revizionismus konce 19. a začátku 20. století. Jeho hlavním představitelem byl německý sociální demokrat Eduard Bernstein (1850-1932), autor známé knihy Die Voraussetzungen des Sozialismus und die Aufgaben der Sozialdemokratie z roku 1899 (Bernstein 1899, https://www.marxists.org/deutsch/referenz/bernstein/1899/voraus/index.html), přeložené svého času i do češtiny pod názvem Předpoklady socialismu a úkoly sociální demokracie (Bernstein 1902, http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/eb_psusd.htm). Tento marxistický revizionismus revidoval Karla Marxe (1818-1883). Naproti tomu revizionismus reformistického období v komunistických zemích revidoval v podstatě jen Josifa V. Stalina (1878-1953). Zatímco pro Bernsteina je empirická skutečnost argumentem proti Marxově doktríně, revizionisté šedesátých let 20. století vyvodili naopak z krutých zkušeností s uskutečňováním marxistických idejí v praxi iluzorní závěr, že Marxovy ideje byly „zdeformovány“ a že je prý třeba se vrátit k „autentickému“ Marxovi (nebo dokonce i k „autentickému“ Leninovi).
Jednou z klíčových iluzí českých revizionistických marxistů šedesátých let 20. století bylo, že negativní stránky komunismu prý plynou z jeho ztělesnění v nedostatečně rozvinutém Rusku a z jeho mechanického napodobování ve vyspělejších zemích. Tato iluze byla silně zakořeněna mezi českými autory, kteří hovořili o « socialismu s lidskou tváří ».

Ce qui nous intéresse ici, ce n'est pas tant la question historique et psychologique du contexte ... more Ce qui nous intéresse ici, ce n'est pas tant la question historique et psychologique du contexte social et personnel dans lequel la pensée de Marx est née, que la question théorique de sa validité ou de sa non-validité. Et ce qui importe en premier lieu, c'est le rapport entre, d'une part, la théorie de Marx et, d'autre part, l'évolution réelle des sociétés en général et de celles qui se réclament de Marx en particulier. Ce rapport peut être historique ou logique. Dans le premier cas, il s'agit d'étudier le rôle que joue le marxisme dans la naissance, le maintien et l'évolution des régimes communistes. Dans le second cas, il s'agit d'examiner si la théorie de Marx est compatible d'une part avec l'évolution des sociétés occidentales et d'autre part avec la théorie et la pratique des régimes communistes. Nous nous intéressons ici surtout aux aspects logiques, sans exclure toutefois les aspects historiques. Bref, il s'agit surtout de savoir si la théorie de Marx est conciliable ou non avec les théories et les pratiques des régimes totalitaires et autoritaires communistes.

Tato kniha je autorskou adaptací z francouzského originálu, který jsem původně napsal na výzvu je... more Tato kniha je autorskou adaptací z francouzského originálu, který jsem původně napsal na výzvu jednoho belgického nakladatelství a i když jsem samozřejmě pro naše čtenáře českou verzi upravil, nese přece jen stále ještě stopy francouzského originálu. Je proto pochopitelné, že velkou pozornost věnuji otázce, jak se na pražské jaro (a zvláště pak na sovětskou invazi) pohlíželo « ze zahraničí ». Z téhož důvodu jsem ke konci připojil kapitolu « Neobnovuje se půlstoletí po pražském jaru rozdělení mezi Východem a Západem ? ». Západní čtenář by jinak mou knihu chápal jako úzce historicky zaměřenou a neaktuální. Domnívám se však, že český čtenář si tu kapitolu přečte s nemenším prospěchem.
Belgická nakladatelka vyžadovala, aby kniha nebyla moc « akademická », ale naopak přístupná širší kultivované veřejnosti. Vyšel jsem tomu vstříc mezi jiným tím, že se snažím, aby můj výklad byl pokud možno srozumitelný, aktéry a události takřka systematicky zasazuji do místního a dobového kontextu, abych usnadnil jejich porozumění. Nazývám kromě toho věci pravými jmény a neberu si zbytečné servítky. Ale ani v této publikaci se univerzitní profesor nezapře. Cílem mi bylo klást především relevantní otázky, což by mělo vyhovovat inteligentním čtenářkám a čtenářům.