lia — Wiccionaire (original) (raw)

Èn årtike di Wiccionaire.

Aplacaedje di : « li » et « a » (indicatif prezintrece, prumire et troejhinme djins do singulî, do viebe « aveur »).

lia

  1. lyi a.
    • Gi lia mostré kiss chein n’et k’inn biess. — Motî Rmåke li vî, 1823, a « mostré ».
    • I lia hapé to sou k’il aveu pichott à migott. — Motî Rmåke li vî, 1823, a « hapé ».
    • Il lia agrawî to sou k’il aveu ben fennmain. — Motî Rmåke li vî, 1823, a « agrawi ».
    • Li sogn lia fai sorti inn fameuss souweur foû de korr. — Motî Rmåke li vî, 1823, a « souweur ».

lia