Ashlar Dressing of the Romanesque Houses in the Agglomeration below the Prague Castle (original) (raw)

Cihla et al. / Opracování stavebního kamene románských domů pražské podhradní aglomerace ROČNÍK XXXVII / 2021 / č. 2 Studium opracování stavebního kamene je poměrně novou disciplínou, která se v současné době opírá o neustále se rozvíjející metody mechanoskopie a analytické trasologie. Prezentovaný článek je prvním výstupem z projektu systematickým způsobem mapujícího opracování kamene na území Prahy od nejstarších objektů až po současné. Výsledkem jsou rekonstrukce kamenických nástrojů užitých v různých slohových obdobích a práce s nimi. V příspěvku se zabýváme pražskými románskými domy -fenoménem, který nemá ve střední Evropě srovnání. Dokumentace způsobů opracování materiálů, ze kterých byly vystavěny, poodhaluje řemeslné techniky období konce 12. a první poloviny 13. století. AShlAr DrESSing of thE romAnESquE houSES in thE AgglomErAtion bElow thE PrAguE CAStlE the study of building stone dressing is still a new discipline, which is currently based on evolving methods of mechanoscopy and tool marks analysis. this article presents the initial results of a project systematically mapping the stone dressing in the Prague territory from the earliest structures to the present. Presented is the reconstruction of stone tools in various periods and the work with them, along with stone dressing practice during the construction of Prague romanesque houses -a phenomenon that has no comparison in the Central Europe. Documentation of the processing of the construction material reveals the craft techniques of the late 12 th and the first half of the 13 th century. Klíčová slova -Praha -románské domy -mechanoskopie -opracování kamene -analytická trasologie Key word -Prague -romanesque houses -mechanoscopy -stone dressing -tool marks analysis OpracOvání stavebníhO kamene rOmánských dOmů pražské pOdhradní aglOmerace miChAl CihlA -KAtEřinA KoVářoVá -miChAl tryml -lADiSlAV bArtoš -mAtouš SEmEráD -JAroSlAV VAlACh -miChAl PAnáčEK Předkládaný text je výstupem z prací na projektu nAKi, který se v dosud nebývalé šíři zabývá stopami po opracování kamenných článků na historických stavbách. 1 očekávaný přínos projektu spočívá zejména v detailním poznání vývoje řemeslných technik v tisícileté historii stavebnictví v Praze. Stopy po opracování kamene mohou být cennou informací -ukazují nejen výrobní postupy v kamenických dílnách. Z dlouhých stavebních dějin pražských historických měst je následující text věnován nevelké, ale typické skupině obytných kamenných staveb raného středověku, kterými jsou románské kvádříkové domy. hlavním stavebním a sochařským kamenem románské Prahy byly především opuky -klastické sedimentární horniny, přesněji prachovité až písčité slínovce často obsahující mikroskopické jehlice křemitých hub. Jedná se o druhohorní horniny svrchně křídového stáří s poměrně častým výskytem na území Prahy a jejího blízkého okolí. Jsou charakteristické snadnou dobyvatelností a opracovatelností. opuky se v menší míře, společně s pískovci, nacházely či nacházejí v nejvyšší části plošiny, která se táhne východo-západním směrem od Petřína až po bílou horu, a jsou součástí tzv. bělohorského souvrství. Průměrná mocnost tohoto souvrství je 25-30 m. Kvalitní opuka se nalézá v oblasti mezi Přední Kopaninou, hostivicí, Kněževsí a Středokluky, dále pak na bělohorské výšině, na Vidouli (obr. 1A) 2 a na severozápadě přes Džbán až k měcholupům. 3 hlavním místem, kde se opuky v románské době těžily, byl východní okraj souvrství na blízkém Petříně. Jejich lámání na tomto místě je písemně doloženo již začátkem 12. století, přičemž počátky těžby jsou zde nepochybně mnohem starší (Rybařík 2003, 17-22). Podle Václava rybaříka k rozvoji těžby v této oblasti došlo po roce 1140 zejména v souvislosti se založením a výstavbou 1 Projekt nAKi č. Dg20P02oVV021 s názvem "topografie povrchu kamene a její aplikace v oblasti restaurování kamenných prvků", na jehož řešení se podílejí Stavební fakulta čVut v Praze, Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV čr, v. v. i., a pražské územní odborné pracoviště národního památkového ústavu, si jako hlavní cíl klade usnadnění identifikace, dokumentace a ohodnocení stop opracování na historických kamenných objektech. V rámci projektu jsou dokumentovány a vyhodnocovány stopy opracování a identifikovány použité nástroje na vybraných objektech pražské památkové rezervace. Výsledky výzkumu poslouží při tvorbě výstupů, kterými jsou mj. mapa s reprezentativními příklady topografie povrchu kamenných prvků vybraných objektů, veřejná databáze představující vzorník kamenických nástrojů i jejich stop a památkový postup sloužící k vyloučení poškození historických stop opracování restaurátorskými zásahy. V závěru řešení projektu bude uspořádána výstava, která mj. představí znalosti o kamenické práci našich předků prostřednictvím repliky středověké kamenické hutě s jejími rozličnými kamenickými nástroji a jejich stopami. 2 Autorem všech obrazových příloh je, pokud není uvedeno jinak, michal Cihla. 3 in: <http [vid 2021-03-12]. Studie Cihla et al. / Opracování stavebního kamene románských domů pražské podhradní aglomerace ROČNÍK XXXVII / 2021 / č. 2 strahovského kláštera, do jehož majetku postupně lomy přecházely (Rybařík 2011, 28). neznámý mnich sázavského kláštera ve své kronice k roku 1134 píše, že v kostele sv. Jana Křtitele na Sázavě opat Silvestr "podlahu kostela ozdobil hlazenými kameny, přivezenými z hory Petřína" (frb ii, 259; cit. podle bláhová et al. 1974, 16). o využití strahovských lomů v raném středověku může nepřímo svědčit právě i jejich situování na pozemcích strahovských premonstrátů (kotlík/ ŠRámek/kaŠe 2000, 109). Jedny z nejstarších opukových lomů byly využívány podél okraje strahovské a bělohorské pláně. na samotné strahovské pláni se nacházela řada rozsáhlých odhalených těžebních prostorů, které však byly v 2. polovině 20. století zavezeny a zastavěny v souvislosti se stavbou strahovských stadionů. opuka pocházející z výše uvedených lomů se proto nazývala opukou petřínskou, strahovskou nebo bělohorskou. Velký význam pro Prahu mohly mít i lomy v oblasti Přední Kopaniny (obr. 1B), kde se opuka lámala pravděpodobně už od 12. století (Rybařík 2005, 5-11). V nejnižších polohách těchto lomů se nachází 80 až 120 cm mocná vrstva opuky, která se mezi kameníky a geology nazývá opukou zlatou (např. Rybařík 1994, 218). Petrograficky se liší od ostatních opuk sedimentujících v oblasti české křídové pánve, je pro ni typická načervenalá barva a vyskytuje se pouze na spodní části profilu. místy je doprovázena opukou bílou či nazelenalou (tzv. mydlák). Díky možnosti odlamování relativně velkých bloků mohly být tyto opuky společně těženy ke kamenickým a sochařským účelům. V 11. a 12. století se pravděpodobně používala i opuka z Veleslavína, ze Střížkova a prosecké pláně, kde se těžila ve stěnových i jámových lomech (kotlík/ŠRámek/kaŠe 2000, 109). Pozice opukových lomů v severozápadním okolí Prahy je znázorněna na obr. 2. opuka našla své uplatnění při stavbě velkého množství sakrálních staveb, jejichž vznik lze v případě kostelíka Panny marie datovat již do 9. století. Z následujícího období lze namátkou uvést rotundu sv. Víta či baziliku sv. Jiří. mimo areál Pražského hradu pak lze zmínit stavbu kapitulní baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě z 11. století. Použití opuk pro stavbu podhradních obytných domů či paláců je obecně datováno do 2. poloviny 12. století a hlavně 1. třetiny století následujícího. tyto byly stavěny zejména z opuky v podobě různě velkých kvádříků či mimo lícní plochy rovněž z nepravidelných kusů. opuka nalezla své uplatnění pro většinu architektonických prvků. bohužel do dnešních dob se obytné stavby dochovaly převážně pouze v podobě fragmentů jejich přízemních částí. mimo jiné byla opuka rovněž užita v podobě lomového kamene v jádru pískovcového zdiva při stavbě Juditina mostu (např. Rybařík 2011, 27-41, 30). Kromě opuky byly v menší míře používány i další horninové typy, především pískovce. byly často využívány mj. ke zdění nárožních armatur nebo se z nich vyráběly složitější profilované prvky jako například okenní otvory, tympanony, různé překlady a patky sloupů. Důvody k využití pískovců namísto hojněji používaných opuk pro takové účely mohou být různé. na rozdíl od opuk je při těžbě pískovců častěji možné vylomení větších bloků horniny, které umožňují výrobu kamenických prvků větších rozměrů z jednoho kusu. Zároveň může být volba pískovců pro určité konstrukční prvky dána jejich vyšší mírou odolnosti vůči působení zvětrávacích procesů, zejména pak působení mrazu. na rozdíl od opuky mají obecně až dvakrát nižší nasákavost (např. tiŠlová 2015, 276-291), proto do jejich vnitřní struktury proniká méně vody podléhající v důsledku mrazu Obr. 1. A -lomová stěna opuštěného opukového lomu na Vidouli, Praha 5 (foto K. Kovářová, stav 02/2021); B -nečinný opukový lom v Přední Kopanině, Praha 6 (foto K. Kovářová, stav 5/2019).