Trends in paediatric epilepsy surgery (original) (raw)
Related papers
2017
Texto recebido em Outubro de 2011 Aceito para publicação em Novembro de 2011 www.uems.br/lem nebo nevhodná výuka, psychogenní činitelé), není přímým následkem takových postižení nebo nepříznivých vlivů" 3 Od roku 2001 platí vedle klasifikace MKN neboli International Classification of Diseases (ICD) nová klasifikace ICF 4-International Classification of Functioning, Disability and Health. V této klasifikaci již nenajdeme pojmy jako dyslexie, dysgrafie a dyskalkulie ani pojem "porucha", který je již považován za stigmatizující. Ten je nahrazen pojmem potíž, obtíž, těžkost. Klasifikace je rozdělena do čtyř oddílů, které popisují tělesné funkce, strukturu těla, míru aktivity, zapojení se a environmentální faktory. Podle toho, jak je obtíž konkrétního jedince závažná, jí je přiřazeno číslo 0-4, žádná obtíž až vážná obtíž. Poruchy učení tak najdeme v druhém oddílu-aktivita a zapojení se. V jeho první kapitoleučení a aplikace znalostí je podkapitola základní učení (Basic Learning), která obsahuje položky d. 130 až d. 159. Zde se nachází vedle zraku (d. 110) a sluchu (d. 115) pod položkami d. 140 učení se číst, d.145 učení se psát a d. 150 učení se počítat. Podle toho, jak vážné problémy jedinec má, je zde přiřazeno číslo 0-4, popřípadě číslo 8, pokud obtíž nejde diagnostikovat. Co se týče pojmu specifická porucha chování, Pokorná 5 uvádí, že "v anglicky psané literatuře se dnes sice prosadil termín používaný ve zkratce AD/HD (Attention Deficit/Hyperactivity Disorder)-deficit pozornosti a hyperkinetická porucha chování", nicméně se přiklání k názoru, že by se měla prosazovat česká terminologie, a to specifická porucha chování, protože je především laické veřejnosti srozumitelnější, a proto umožňuje rychlejší a přesnější komunikaci. Pokorná na konferenci "Úspěšný život s lehkou mozkovou dysfunkcí" v dubnu 2006 uvedla nový termín profesora Barkleyho nahrazující AD/HD, a to obtíže v usměrňování chování, který podle ní právě zdůrazňuje deficit v sebekontrole těchto dětí. Jedna z nejnovějších definic z roku 2000 popisuje AD/HD jako "vývojovou poruchu vyznačující se vzhledem k věku dítěte nepřiměřenou nekvalitou pozornosti, hyperaktivitou a impulzivitou."
Poruchy příjmu potravy - možnosti a meze pediatrické intervence
Pediatrie pro praxi, 2005
Úvod V posledních 10 letech jsme svědky zvýšené incidence poruch příjmu potravy v naší populaci. Přibývá dívek, které mají již v prepubertálním období projevy mentální anorexie. Přibývá ovšem na druhé straně i chlapců, kteří mají mentální bulimii (4, 6, 7, 10). Mentální anorexie je dlouhodobě známé onemocnění, se kterým mají pediatři ze své praxe dostatečnou zkušenost. Jsou to především oni, kdo při běžné preventivní prohlídce zjistí tělesnou změnu, zejména podváhu dítěte, nedostatečnost kalorického příjmu, zimomřivost, hormonální deficit a podobně. V případě, že se na svých závěrech shodnou s rodiči (což zdaleka nebývá vždy), zahájí léčbu, která spočívá ve snaze urychleně napravit tělesný stav. Obvykle má taková léčba charakter striktních příkazů, kterými se má dívka řídit, aby svou hmotnost zlepšila. Jsou doporučovány vitaminové přípravky nebo homeopatika. V prvních týdnech se obvykle zdá, že se spolupráce docela daří. Hmotnostní přírůstek pacientky v rozmezí 1-2 kg bývá odměnou pediatrovy snahy. Pak následuje rozčarování, protože se další zlepšení nedostavuje. První zklamání je obvykle provázeno pocity úžasu a zděšení současně. Proboha, proč se léčba nedaří, když je dívka tak inteligentní a "měla by být tudíž dostatečně soudná, aby viděla, jak hrozně vypadá?" Odpověď psychiatra zní: Nikoli-není tomu tak, pediatr se mýlí. V mysli nemocné dívky se vytváří zcela jiná představa vlastního vzhledu, která není reálným odrazem skutečnosti. Hovoříme o deviaci body image, eventuálně o chybné tělesné zkušenosti ("body experience") (1, 2, 8) (obrázek 1). Dívka se nevidí, jaká skutečně je. Navíc se bojí, jaká bude, až přibere. Každá změna ji děsí. Všechny pocity s tím spojené jsou důkazem složitosti celého problému. Tělo je pouze nástrojem (nebo obětí?) těžké duševní nemoci, která má, byť se to zdá nepochopitelné, jen vzdálenou souvislost s výživou a hmotností. Je spousta cest, pomocí nichž se snažíme přiblížit pacientčině "duši" (pozn. autorka používá termín s plným vědomím jeho nevědeckosti, jen s cílem stručně vyjádřit šíři a složitost vnitřního života, která přesahuje obvyklý rá-mec termínu "psychický stav"). Klíčem, který může otevřít vnitřní život dívky, je především psychoterapie. Existují různé psychoterapeutické směry, které vedou různými cestami a používají různé techniky. Cílem sdělení není uvedení jejich přehledu, nýbrž demonstrace konkrétního přístupu, který vychází z kognitiv-Obrázek 1. Názorná ilustrace "deviace body image"
Diagnosticko-terapeutický proces v meziresortním pojetí u dětís neurovývojovými poruchami
2009
Soukrome zdravotnicko-pedagogicko-socialni zařizeni DEMOSTHENES Centrum komplexni pece uspořadalo mezioborovou konferenci na oslavu 10. výroci sveho vzniku a uspěsneho působeni. Konala se na půdě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Usti nad Labem ve dnech 3. 4. až 4. 4. 2009. Přispěvek pojednava o setkani a možnostech spoluprace odborniků z různých oborů (neurologie, psychiatrie, psychologie, logopedie, ergoterapie, fyzioterapie...) nad problematikou dětských neurovývojových poruch, mezi ktere se řadi např. dětska mozkova obrna, ADHD, autismus, vývojova dysfazie aj.
Benign enlargement of subarachnoid spaces in infancy
Pediatrie pro praxi, 2020
Benigní rozšíření subarachnoidálních prostorů (BESS) je nejčastější příčinou makrocefalie u kojenců, i důvodem pro jejich vyšetření u dětského neurologa. Referujeme kazuistiku dítěte ve věku 6 měsíců, u kterého bylo doporučeno vyšetření mozku pomocí magnetické rezonance, když jeho obvod hlavičky se rychle zvýšil nad 97. percentil. Bylo vysloveno podezření na BESS, i když dítě bylo psychomotoricky mírně opožděné. Ultrazvukové a MR vyšetření lebky odhalilo zvětšení předních subarachnoidálních prostorů (SA) s normální velikostí komor. Klíčová slova: benigní rozšíření subarachnoidálních prostorů, benigní makrokranie, makrocefalie, kojenec. Benign enlargement of subarachnoid spaces in infancy Benign enlargement of subarachnoid spaces (BESS) is one of the most frequent cause of macrocephaly and reasons for referral to a pediatric neurologist. We report a case of an infant aged 7 months who was referred for magnetic resonance imaging of the brain as the head circumference of the infant had increased rapidly to the 97 th percentile. A possibility of BESS was suspected since the child was mild neurodevelopmentally delay. Ultrasound and MRI of the cranium revealed enlargement anterior subarachnoid spaces with normal ventricules.
Modern microsurgery as a permanent, safe and gentle solution of unruptured intracranial aneurysms
Ceska A Slovenska Neurologie A Neurochirurgie, 2019
Modern microsurgery as a permanent, safe and gentle solution of unruptured intracranial aneurysms Souhrn Cíl: Nekrvácející mozkové výdutě (unruptured intracranial aneurysms; UIA) se vzhledem ke stoupající dostupnosti a lepší kvalitě zobrazovacích metod stávají stále častější dia gnózou v neurologické a neurochirurgické praxi. Vzhledem k existenci rizika ruptury a krvácení, je na místě zvážit jejich uzávěr. Na indikaci vyřazení výdutě z cirkulace a způsob vyřazení nejsou zcela jednotné názory. Prezentujeme výsledky pacientů s UIA operovaných na našem oddělení v průběhu posledních 9 let a náš pohled na tuto problematiku. Soubor a metodika: Pacienti s UIA operovaní na našem oddělení byli zahrnuti do souboru, který jsme retrospektivně analyzovali s důrazem na hodnocení bezpečnosti výkonu a úplnosti vyřazení výdutě. Výsledky: Za 9 let bylo operováno 146 pacientů se 184 incidentálními nebo koincidentálními výdutěmi. Nejčastěji byly výdutě lokalizovány na střední mozkové tepně (40 %). Perioperační komplikace se vyskytly u 10 % pacientů a celková chirurgická morbidita/ mortalita byla 3,5/ 0 %. U 143 pacientů byla provedena kontrolní CTA, která potvrdila úplnou obliteraci výdutě v 99 %. Průměrný follow-up pacientů byl 4,5 roku. Závěr: Naše výsledky ukazují, že mikrochirurgická léčba UIA je bezpečnou, dlouhodobě účinnou léčbou, dobře tolerovanou pacienty. Zejména v případě UIA, kde hlavním smyslem léčebné intervence je trvalá eliminace rizika krvácení, by měla být vždy zvažována jako léčebná modalita.
Paliativní péče u mentální anorexie
2015
9.8 Jak odborníci hodnotí vybraná kritéria pro indikaci paliativní péče u MA a jaká další kritéria považují za důležitá při rozhodování o této indikaci? (VIII. VO) .....74 9.9 Jaké jsou postoje odborníků k nedobrovolné aktivní léčbě pacientů s chronickou MA? (IX.
Psychiatrie pro praxi, 2005
Úvod Poruchy příjmu potravy, ať mentální anorexie nebo bulimie, se staly v posledních desetiletích často řešeným problémem v ordinaci pedopsychiatra. Vzrostla incidence mentální bulimie, objevuje se hodně adolescentek, které mají atypické formy anorexie nebo bulimie. Přibylo také literatury (4, 6, 7), která se tomuto problému věnuje, stejně jako odborných konferencí, na kterých se tyto problémy diskutují. Už v první části, kdy jsme uváděli přehled nejpoužívanějších metod kognitivně behaviorální terapie, jsme zmiňovali operantní podmiňování, tedy postup, který se používá v léčbě těchto pacientek na specializovaných odděleních. Jedná se o metodu, při které je žádoucí chování posilováno (odměňováno). Obvykle je s každou pacientkou vypracována terapeutická smlouva, tedy jistý plán změn v jejím chování a hmotnosti, což ji postupně vede k předem stanovenému cíli. Vzhledem k tomu, že spolupráce je s pacientkou zvlášť na počátku léčby obtížná, zdá se právě metoda přesně definovaného operantního podmiňování hluboce smysluplnou. Klinická praxe to potvrzuje. Stejné postupy jsou obvykle základním modelem léčby i na řadě jiných pracovišť v Evropě. Podobnou terapeutickou strategii se obvykle snažíme uplatňovat i v běžné ambulantní praxi, v jejím průběhu však narážíme na zásadní problémy. Jedním z nich je klasická zkreslená představa o vlastním vzhledu (pozn. v odborné literatuře se vžil anglický termín "deviace body image") (1, 2, 8) (obrázek 1). Dalším problémem je pak velký strach ze změny těla, strach z tloušťky. Oba tyto symptomy jsou základními charakteristikami nemoci. Je důležité jim rozumět, abychom s nimi mohli pracovat. Teoretická východiska Podle A. T. Becka, zakladatele kognitivní terapie, je primární dysfunkční kognicí (myšlenkou a současně představou) u dívky s anorexií kognice, že je "tlustá nebo neforemná" (5). Hovoří se často o zkresleném vnímání vlastního těla (poruše body image). Body image, tedy před-stava vlastního těla, je termín poněkud vágní-vztahuje se k tělesnému vzhledu a není přitom synonymem téhož. Jak vzniká zkreslená představa o svém tělesném vzhledu a jak s ní pracovat?
2005
Úvod Poruchy příjmu potravy, ať mentální anorexie nebo bulimie, se staly v posledních desetiletích často řešeným problémem v ordinaci pedopsychiatra. Vzrostla incidence mentální bulimie, objevuje se hodně adolescentek, které mají atypické formy anorexie nebo bulimie. Přibylo také literatury (4, 6, 7), která se tomuto problému věnuje, stejně jako odborných konferencí, na kterých se tyto problémy diskutují. Už v první části, kdy jsme uváděli přehled nejpoužívanějších metod kognitivně behaviorální terapie, jsme zmiňovali operantní podmiňování, tedy postup, který se používá v léčbě těchto pacientek na specializovaných odděleních. Jedná se o metodu, při které je žádoucí chování posilováno (odměňováno). Obvykle je s každou pacientkou vypracována terapeutická smlouva, tedy jistý plán změn v jejím chování a hmotnosti, což ji postupně vede k předem stanovenému cíli. Vzhledem k tomu, že spolupráce je s pacientkou zvlášť na počátku léčby obtížná, zdá se právě metoda přesně definovaného operantního podmiňování hluboce smysluplnou. Klinická praxe to potvrzuje. Stejné postupy jsou obvykle základním modelem léčby i na řadě jiných pracovišť v Evropě. Podobnou terapeutickou strategii se obvykle snažíme uplatňovat i v běžné ambulantní praxi, v jejím průběhu však narážíme na zásadní problémy. Jedním z nich je klasická zkreslená představa o vlastním vzhledu (pozn. v odborné literatuře se vžil anglický termín "deviace body image") (1, 2, 8) (obrázek 1). Dalším problémem je pak velký strach ze změny těla, strach z tloušťky. Oba tyto symptomy jsou základními charakteristikami nemoci. Je důležité jim rozumět, abychom s nimi mohli pracovat. Teoretická východiska Podle A. T. Becka, zakladatele kognitivní terapie, je primární dysfunkční kognicí (myšlenkou a současně představou) u dívky s anorexií kognice, že je "tlustá nebo neforemná" (5). Hovoří se často o zkresleném vnímání vlastního těla (poruše body image). Body image, tedy před-stava vlastního těla, je termín poněkud vágní-vztahuje se k tělesnému vzhledu a není přitom synonymem téhož. Jak vzniká zkreslená představa o svém tělesném vzhledu a jak s ní pracovat?
2005
Úvod Poruchy příjmu potravy, ať mentální anorexie nebo bulimie, se staly v posledních desetiletích často řešeným problémem v ordinaci pedopsychiatra. Vzrostla incidence mentální bulimie, objevuje se hodně adolescentek, které mají atypické formy anorexie nebo bulimie. Přibylo také literatury (4, 6, 7), která se tomuto problému věnuje, stejně jako odborných konferencí, na kterých se tyto problémy diskutují. Už v první části, kdy jsme uváděli přehled nejpoužívanějších metod kognitivně behaviorální terapie, jsme zmiňovali operantní podmiňování, tedy postup, který se používá v léčbě těchto pacientek na specializovaných odděleních. Jedná se o metodu, při které je žádoucí chování posilováno (odměňováno). Obvykle je s každou pacientkou vypracována terapeutická smlouva, tedy jistý plán změn v jejím chování a hmotnosti, což ji postupně vede k předem stanovenému cíli. Vzhledem k tomu, že spolupráce je s pacientkou zvlášť na počátku léčby obtížná, zdá se právě metoda přesně definovaného operantního podmiňování hluboce smysluplnou. Klinická praxe to potvrzuje. Stejné postupy jsou obvykle základním modelem léčby i na řadě jiných pracovišť v Evropě. Podobnou terapeutickou strategii se obvykle snažíme uplatňovat i v běžné ambulantní praxi, v jejím průběhu však narážíme na zásadní problémy. Jedním z nich je klasická zkreslená představa o vlastním vzhledu (pozn. v odborné literatuře se vžil anglický termín "deviace body image") (1, 2, 8) (obrázek 1). Dalším problémem je pak velký strach ze změny těla, strach z tloušťky. Oba tyto symptomy jsou základními charakteristikami nemoci. Je důležité jim rozumět, abychom s nimi mohli pracovat. Teoretická východiska Podle A. T. Becka, zakladatele kognitivní terapie, je primární dysfunkční kognicí (myšlenkou a současně představou) u dívky s anorexií kognice, že je "tlustá nebo neforemná" (5). Hovoří se často o zkresleném vnímání vlastního těla (poruše body image). Body image, tedy před-stava vlastního těla, je termín poněkud vágní-vztahuje se k tělesnému vzhledu a není přitom synonymem téhož. Jak vzniká zkreslená představa o svém tělesném vzhledu a jak s ní pracovat?