Napravit sama sebe. Postkoloniální přepis v díle Helly S. Haasse (original) (raw)
AbstrAkt Článek uvádí koncept postkoloniálního přepisu do českého a slovenského akademického diskursu a zároveň představuje literaturu v nizozemštině jako potenciálně postkoloniál-ní literaturu. Po krátkém úvodu do problematiky je navrženo několik charakteristických znaků tohoto fenoménu. Ty jsou poté v praxi ukázány na příkladu komparativní analý-zy dvou děl nizozemské spisovatelky Helly S. Haasse – novely Oeroeg (1948) a románu Sleuteloog (2002). Posun v intenci autorky je patrný především na srovnání závěrečných pasáží obou děl, jejichž close-reading analýzu článek nabízí. POSTKOLONIALISMUS V posledních několika desetiletích se postkolonialismus ironicky stal moderním označením, používaným v nejrůznějších situacích. V akademickém kontextu spadá do oblasti kulturních studií a jako ostatní disciplíny v této kategorii se zabývá studiem nejrůznějších textů – kulturních produktů – a jejich společenského kontextu. V souvislosti s literaturou je termín používán především kritiky a teoretiky, stává se jen zřídka, že by se sám autor označil za postkoloniálního spisovatele nebo básníka. Co ale postkoloniální literatura znamená? Velmi obecně lze říci, že postkoloniální literatura dává hlas těm, kteří byli v koloniálním systému (diskursivně) umlčeni. Literatura je mnohem více, než jen způsobem, jak vyprávět příběhy. Hegemonické systémy jako kolonialismus, ale třeba také patriarchát, (pod)vědomě využívaly literatury jako diskursivního nástroje k potvrzení a upevnění své nadvlády. Homi Bhabha, jeden z nejdůležitějších postkoloniálních kritiků, charakterizoval koloniální systém jako aparát založený na rozlišování rasových/kulturních/historických rozdílů. Jeho hlavní strategickou funkcí je vytvoření prostoru pro " podrobené " lidi pomocí sestavení korpusu znalostí, jímž se provádí společenský dohled a který vzbuzuje komplexní formu (ne)libosti (Bhabha 70). 1 Koloniální systém potřeboval ke své existenci jasně stanovenou hranici mezi (kulturně) nadřazenými a podřazenými, mezi " já " a " ten druhý " (self – the other). Pro Bhabhu je klíčovým aspektem koloniálního systému neměnnost (fixity) (Bhabha 94). Sandra Ponzanesi, významná evropská postkoloniální teoretička, kombinující znalosti postkoloniální teorie a gender studies, které pak aplikuje na evropskou
Sign up for access to the world's latest research.
checkGet notified about relevant papers
checkSave papers to use in your research
checkJoin the discussion with peers
checkTrack your impact
Related papers
Emil Saudek neboli homo translatorus
Slovo a smysl, 2019
SYNOPSIS Emil Saudek or Homo Translatorus Emil Saudek (1876-1941) became famous at his time mainly as a translator, interpreter and therefore a propagator of Březinaʼs and Macharʼs works. The sketch presented here is only an attempt-in the confrontation with parts of the preserved correspondence, handwritten notes and sketches and published texts-to observe and explain in what categories and frames he understood (his own) translation work.
Od fenomenologů dále, k řeči blíže Nad novou knihou Tomáše Koblížka
Svět literatury
The text is a review study of Tomáš Koblížek's book. After an introductory summary of the book, we discuss three main issues: 1) the simplistic conception of Edmund Husserl's "phenomenology of speech", 2) the insufficient analysis of basic concepts, especially language as "expression", 3) the adoption and emphasis of the disjunctive conception of two ways of seeing speech-original and scientific-in the wake of H. Pos. We argue that it is the third issue in particular that undermines the final section of the book, which introduces the conceptual dimension of speech. In Koblížek's conception, the theorization of ethics becomes possible only by returning to an "originary" consciousness of language and is incompatible with a scientific stance. We suggest that, in our view, the contradiction is not so strong and a merger of the two is-even in the spirit of the "Saussurean postulates"-possible.
Bohatství pod neviditelným pláštěm? : k psychoterapii v Československu po roce 1968
Soudobé dějiny (Contemporary History), 2017
Adéla Gjuričová "Normalizace nám nevadila, řekl bych dokonce, že jsme ji naopak využili," prohlásil Jaroslav Skála pár let po konci státního socialismu na adresu psychoterapeutického výcviku SUR, který s kolegy založil na sklonku šedesátých let. 1 Dále vysvětloval, že se do něj v sedmdesátých a osmdesátých letech hlásilo tolik zajímavých lidí z lékařských a pomáhajících profesí právě proto, že byli po krachu pražského jara nespokojení a v některých případech i neschopní pracovat se svými klienty. "Normalizace" byla pro příslušníky první generace vzešlé ze vzdělávacího systému SUR i pro jejich školitele časem, kdy oni sami mohli zrát, zatímco se jejich výcviková metoda vyvíjela k oné unikátní podobě, na niž pak velká část české psychoterapie navázala v devadesátých letech a jež je dodnes oceňována i v zahraničních odborných kruzích. Málokteré oborové společenství si dovoluje vzpomínat na "normalizaci" v někdejším Československu takovým způsobem. Skálovy paměti Lékařův maraton dokonce postrádají i velké historické přelomy let 1948 či 1989; přední odborník na léčbu závislostí na alkoholu a nestor psychoterapeutické komunity jako by je ke svému vyprávění o zdrojích a zrání odborných inovací nepotřeboval. 2 Kde se ta odtažitost od tradičních "velkých dějin" bere a jak to, že si ji dovoluje právě obor, který tolik těžil z politické a ekonomické liberalizace po roce 1989? V tradičním historickém výzkumu se potkávání s psychodisciplínami, jak budou v tomto textu společně nazývány psychiatrie, psychologie a některé další profese
Richard Messer, „přicestovalá osobnost“. K jedné habilitační zápletce
AUC HISTORIA UNIVERSITATIS CAROLINAE PRAGENSIS, 2020
In 1923, Richard (Meszleny-)Messer, a Germanist who lived in Bratislava, tried to habilitate at the Czech Faculty of Philosophy of the Charles University on the basis of a Czech-written study on R. M. Rilke and a lecture on epic Mariology in German poetry from the Middle Ages until the present. Despite the support of many colleagues (especially A. Novák, A. Kraus, and O. Fischer), the habilitation process was after several months stopped. This contribution presents an outline of the main factors and stages of this ultimately failed process, as far as one can discern them from textual evidence, with the aim of uncovering the background of the events.
Nemateriální kulturní dědictví (intangible cultural heritage), úspěšný konceptuální (ale i jazykový) novotvar vytvořený experty mezinárodní organizace UNESCO pro označení prvků expresivní kultury sdílených různými typy komunit celého světa, pro které se v minulosti používaly termíny typu folklor, tradice či (tradiční) lidová kultura, se v posledních letech v mezinárodní kulturní politice etabloval jako ur-čitá protiváha "tvrdším" konceptům jako je světové dědictví. Na vytváření konceptu nemateriálního kulturního dědictví se na přelomu milénia výrazným způsobem podíleli odborníci z oblasti etnologických a antropologických věd (především ev-ropské etnologie a folkloristiky), kteří se dnes zabývají jak základním výzkumem kriticky interpretujícím jeho používání a dopady, tak související aplikovanou od-bornou činností. Pravděpodobně nejvýznamnější formou této aplikované odborné činnosti je práce v poradních orgánech Mezivládního výboru UNESCO pro zachování nemate-riálního kultu...
Loading Preview
Sorry, preview is currently unavailable. You can download the paper by clicking the button above.