M. Grabner, J. Kastner, H. Reschreiter & D. Salaberger (2007): Dendrochronologische Datierung von Holzfunden aus Hallstatt mit Hilfe der Computertomographie. In Karl, R., Leskovar J. (Eds): Interpretierte Eisenzeiten 2. Studien zur Kulturgeschichte von Oberösterreich 19, 99-108. (original) (raw)
Related papers
Monografien der Stadtarchäologie Wien, 2013
"The excavations on the Waidmarkt in Cologne between 2004 and 2011 yielded many wooden finds which were conserved in humid soils caused by oxbows of the river Rhine. From these finds 386 pieces, mostly oak, were analyzed for dendrodating in the Laboratory of Dendroarchaeology of the Institute for Prehistoric Archaeology at the University of Cologne (Germany). The text includes a short introduction into Dendrochronology. English readers get this information best from the following link: http://web.utk.edu/\~grissino/. Most of the finds came from wooden foundations to stabilize an orthogonal road network just in the areas where oxbows of the river Rhine formed a weak building ground. The dendrochronological examinations have shown that the latest felling date of the topmost wooden layers of these constructions have waney-edge date of 17 AD. So this suburban road system was probably finished in 18 AD. Numerous relics from wooden barrels (oak and fir) must be excluded from site related chronological considerations because their time of circulation is unknown. Many other wooden finds only allow for heartwood dates because there is no sapwood preserved. These Termini post quem, abbreviated as TPQ, can not help to identify later felling phases. Only one sapwood and one waney-edge date point to a tree felling phase at 86 AD."
Fines Transire, 2014
Článek se zabývá analýzou dřevěných předmětů z pravěkých solných dolů v Hallstattu, jichž zde bylo nalezeno velké množství a v perfektním stavu. Byly určeny a analyzovány druhy dřevin, struktura dřeva a letokruhů. V příspěvku jsou prezentovány výsledky měření, determinace a kategorizace jednotlivých vzorků. V kategorii výdřevy dominoval především smrk s jedlí, dále je zastoupen buk, javor, jasan a modřín. Také koše a košíky byly vyráběny převážně z jedle a smrku. Dřevěné odštěpky (louče/pochodně) jsou v některých případech výhradně z jed-lového dřeva. Na výrobu nástrojů bylo použito zejména tvrdé dřevo: buk, jasan, javor a dub. Dřevěné nádoby a duté předměty byly vyráběny především z olšového dřeva. Stromy použité na výdřevu byly káceny v zimním období. Rovněž pro výrobu loučí/pochodní byly stromy káceny v zimě. U nálezů z doby bronzové bylo pozorováno větší množství odštěpků se zbytky kůry, což naznačuje odštěpování pouze vnějších částí kmenů menších průměrů. Koše a košíky byly vyrobeny z přerostlých kmenů jedle a smrku. Tento materiál je vysoce odolný vůči štěpení a umožňuje rozložení hmotnosti. Průměr těchto kmenů je širší než u výdřev i loučí. Z toho lze usuzovat, že byl využíván celý strom. Vzhledem k využívání přerostlých kmenů lze s opatrností vyloučit možnost plošného odlesňování. Díky sledování úhlu mezi kmenem a větvemi na nalezených násadách byly pozorovány významné rozdíly mezi jednot-livými nalezišti. V rámci jednotlivých nalezišť ale nebyly pozorovány žádné rozdíly. Z této uniformity vystupují pouze násady ohnuté, například násada vyrobená z dubového dřeva. Vzhledem k zachování stop po použití sekery a jiných nástrojů bylo možné pochopit a rekonstruovat proces kácení a zpracování dřeva. Due to the perfect conservation of all materials within the prehistoric salt mines of Hallstatt wooden findings, which are unusual in other excavations, could be numerously found. A huge amount of these wooden things were analysed: The wood species were determined; the wood structure as well as the tree rings were analysed and the items were measured and categorized. In this manuscript the results within the categories of determinations and measurements are given. The mining timber was dominated by spruce and fir; followed by beech, maple, ash and larch. The transportation bins and baskets were dominated by fir and spruce, too. Even the lighting chips (torches) were at some places 100 % made out of fir wood. The wood species to produce tools were mainly hardwoods: Beech, ash, maple and oak. The wooden pots and hollow ware were dominated by alder wood. The stems for the mining timber were felled during winter time. For the production of lighting chips, the trees were felled during winter, too. The amount of chips with remnants of bark was higher during Bronze Age. As the stem diameters were smaller at this time, it is a sign, that just the outermost wood was used to split out the chips. Overgrown stumps of fir and spruce were used to produce transportation bins and baskets. This tissue is like curled spot and therefore it breaks harder and the weight is lower. The diameter of the stumps is wider than the diameter of the lightning chips and the mining timber. A whole-tree-utilization can be stated. Due to the overgrown stumps, it is not possible that the forest was clear cutted (no forest clearing). Measuring the angle between the stem and the branches at tool handles, differences between the excavation sites were obvious. But within the sites, the handles were standardized. If the angle between stem and branch was not within that standard (like at the found handles made out of oak wood), they were bent. Due to the conserved felling-and wood working traces, it was possible to understand and reconstruct these work steps. 146 Fines Transire 23, 2014
Jahrbuch der Gesellschaft für Landeskunde und Denkmalpflege Oberösterreich 168, 2023
Im Hausruckwald südlich von Eberschwang fanden sich bislang drei Schlackenhalden der Eisengewinnung. Auf Grund von C14-Analysen von Holzkohlenproben können diese in das 5./6. Jh. n. Chr. datiert werden. Als Erzgrundlage für die Eisenverhüttung wurden lokal anstehende eisenreiche Limonit-Geoden bzw.-Nieren verwendet, wie sie im Nahebereich der Schlackenfundstellen vorkommen. Am Urhamerberg, wo sich in den Schotterablagerungen ebensolche Erze befinden, konnten im Gelände Pingenfelder ausgemacht werden. Diese unterscheiden sich klar von jenen des jüngeren Braunkohlebergbaues und könnten die Überreste frühgeschichtlichter Erzabbauschächte darstellen. Aus den Schlackenhügeln geborgene Schlackenfunde und Ofenüberreste lassen darauf schließen, dass zur Eisenverhüttung Rennöfen mit Schlackenabstich genutzt wurden. Die konischen Ofenschächte wurden aus einem mit Sand und Steinen gemagerten Lehm aufgebaut und hatten einen Innendurchmesser von rund 40 cm. Die künstliche Luftzufuhr erfolgte über zumindest eine in den jeweiligen Ofenschacht eingebaute Keramikdüse. Während des im Hauruckwald relativ effizient betriebenen Verhüttungsprozesses wurde die Schlacke nach außen in eine dem Ofen vorgelagerte Mulde abgestochen. Nachdem die Rennöfen unterhalb der Schmelztemperatur des Eisens betrieben wurden, sammelte sich im Ofengestell im Laufe jeder Verhüttungstätigkeit ein Eisenschwamm, die sogenannte Luppe, welche am Ende einer jeden Ofenreise aus dem Ofen geborgen wurde. Die in den Rennöfen hergestellten Eisenluppen bestanden den Analysen zur Folge sowohl aus weichem Eisen als auch aus härtbarem Stahl. Ebenso in den Schlackenhalden deponierte Schmiedeschlacken lassen darauf schließen, dass zumindest ein Teil der im Hausruckwald erzeugten Eisenluppen zu gebrauchsfertigem Schmiedeeisen ausgeheizt, also gereinigt und homogenisiert, wurde.