E. F. K. Koerner: Last Papers in Linguistic Historiography (original) (raw)

Kdo se zabývá dějinami lingvistiky, nemohl nenarazit na jméno E. F. K. Koerner. Loni Koerner vydal další výbor ze svých textů. Ten je zvláštní tím, že jeho název Last Papers in Linguistic Historiography naznačuje-a autorova předmluva to pak potvrzuje-jakési rozloučení autora osmdesátníka s publikem. I když doufáme, že to není rozloučení definitivní a obnovená premiéra ještě přijde, přece jen snad v tomto rozlučkovém rozpoložení bude myslím vhodnější víc se zamyslet nad Koernerovým dílem celým než referovat o obsahu jeho posledního svazku. Pokud jde o druhý bod, zmiňme se tedy o obsahu jen stručně. Svazek má dvě části, každou o čtyřech kapitolách. První část je věnována obecným otázkám dějin lingvistiky (Part I: Positions and problems in the history of linguistics): její kapitoly pojednávají o autorově pojetí lingvistické historiografie (The historiography of linguistics past, present and future, s. 3-35), o tom, jak stav lingvistické historiografie vylepšit (Pour une historiographie engagée; or where historians of linguistics could still do better, s. 37-48), o lingvistických časopisech v druhé polovině 19. století na příkladu pařížského Bulletinu (La place du Bulletin de la Société de Linguistique de Paris parmi les principales revues de linguistique de son temps, s. 49-67) a o otázce vidění předchůdců nastupujícími jazykovědnými školami na příkladu mladogramatiků a Schleichera (On the disappearance of August Schleicher in the writings of the Neogrammarians: The case of the analogy concept in historical linguistics, s. 69-93). Druhá část obsahuje příspěvky k dílu konkrétních jazykovědců (Part II: Studies concerning the work of individual scholars): čteme tu pak o Baudouinovi a Schleicherovi (Baudouin de Courtenay's relationship with Schleicher, s. 97-114), o Paulovi a Saussurovi (Hermann Paul, Saussure, and general linguistic theory, s. 115-161), o Sapirovi (Edward Sapir: Assessments of his life and work, s. 163-192) a o Bachtinově autorství knihy Marksizm i filosofija jazyka, které Koerner (právem) zpochybňuje (The Baxtin's myth and its historiography, s. 193-210). Všechny texty byly už otištěny jinde, ale pro přítomný svazek byly revidovány a některé podstatně rozšířeny. Většina textů je jako i ostatní Koernerovy texty: je to v podstatě povinná četba, ovšem nerezultující v nutnost souhlasit se vším. Chceme-li se nyní, jak jsme ohlásili výše, zamyslet nad Koernerovým dílem a nad inspiracemi, které v něm lze najít, napadne nás nejdříve obecně jeho apel na specializaci nebo profesionalizaci historiografie lingvistiky: požadavek neprovozovat lingvistickou historiografii jako "vedlejší zaměstnání", ale jako samostatnou disciplínu. Zdá se, že to je stále aktuální výzva, nebo to alespoň ukazuje příklad svazku oxfordských "handbooků" věnovaný historii lingvistiky (Allan 2013), který se vyznačuje pozoruhodnou "neprofesionalitou"-absencí pra