Hervarar saga - Sága o Hervaře (original) (raw)

Raně postmerojský pohřeb lučištníka z pohoří Sabaloka

2015

Mohyla 1 na přibližně kruhovém půdorysu o průměru 9 m byla navršena do výše asi 1,60 m z prachovito-hlinitého materiálu promíšeného velkým množstvím druhotně přemístěných nálezů mezolitického a neolitického stáří (obr. 1). Násyp překrýval vnitřní polokulovité jádro o průměru 1,20 m, vyskládané do výšky 1 m ze středně velkých kusů místní žuly. Podobné kusy žuly byly použity k vytvoření kamenného límce na bázi obvodu mohyly, v době výzkumu již překrytého sesouvajícím se násypem, a zčásti i jejího pláště (obr. 2). Pod kamenným jádrem se nacházelo ústí krátké, k západu se svažující rampy, která byla v horní části vyplněna menšími žulovými kameny uloženými v západovýchodním směru. Rampa vedla do severojižně orientované malé pohřební komory, původně duté, v době výzkumu však již zčásti zasypané. Přímo nad pohřební komorou bylo na bázi mohyly při jihozápadním okraji ústí rampy nalezeno větší množství uhlíků (o velikosti až 2-3 cm) z ohniště. Navzdory pokusu o vykradení hrobu, jehož stopy byly patrné na temeni mohyly (viz obr. 1), obsahovala pohřební

Orální historie v čase krizí…

2021

Článek přináší první reflexi terénního výzkumu koronavirové krize v České republice a nabízí taktéž přesahy do zahraničí. Nejprve charakterizuje motivace autorů, kteří se orální historii dlouhodobě věnují, dále popisuje tři typy pramenů, které se jim díky spolupráci se studujícími a absolventy navazujícího magisterského programu Orální historie-soudobé dějiny na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy podařilo od března 2020 získat. Jedná se především o deníkové zápisy z období vyhlášených nouzových stavů v ČR, fotografie, zachycující každodenní život v pandemii, a sbírku orálně-historických rozhovorů. Na závěr autoři nabízejí vhled do zahraničního kontextu jejich činnosti.

Evoluce v Hrdličkově muzeu člověka

2013

Hrdlicka's museum of man is a small university museum on Faculty of Science, Charles University in Prague which was designed and opened by Czech-American anthropologist Ales Hrdlicka and other scientists in 1937. This article presents revitalization project of the permanent exhibition, new concepts in our work with visitors and use of new media theories and educational theories in museum practice. Museum presents story of human evolution, human variability, ontogeny a pathology. Students of primary and high schools are used to visit our museum regularly since 1950 – museum visit is an important part of biology curriculum. The exhibition has to meet visitors expectations, satisfy their needs as well as reflect current state of scientific knowledge. --- Museum in our understanding is a part of communication process where the institution is a partner to a visitor. With regard to current museum and educational theories we are trying to design our museum as an open and creative space...

Mariánské poutní místo Sepekov a prameny k zázračným událostem a jeho historii

Acta Musei Nationalis Pragae – Historia litterarum

The subject of this paper is an analysis of manuscript and printed sources on the pilgrimage site of Sepekov (Písek district). These comprise texts written between the 1730s and the 1780s. Thematically, these are mostly books of miracles, which were intended to record miraculous events in writing and (in the case of printed sources) to spread awareness of the existence and importance of the pilgrimage site; however, they also contain information on the history of Marian devotion in Sepekov. Most of these works are anonymous; nevertheless, since the books of miracles were mostly written by parish priests, the identification of the likely authors is based on the analysis of the staffing of the church administration in Sepekov by the Strahov Premonstratensians. An interesting aspect is the intermingling of the works of the Premonstratensians and the local layman, teacher and sacristan František Strejček.

Vytváření kacíře. Případ Bolka V. Opolského

Średniowiecze Polskie i Powszechne

Cílem předkládané studie je poukázat na rozšířené stereotypy a topoi, které byly využívané středověkými kronikáři při popisech tzv. heretických hnutí. V centru mé pozornosti byla postava opolského knížete Bolka V. (ok. 1400-1460), který nechvalně proslul již za svého života spojenectvím s husitskými vojsky. Pro mnohé autory nejenom ze slezského prostředí se tím stal husitou a kacířem. I kroky, které Bolek V. podnikal po husitských válkách, upoutaly v negativním smyslu pozornost dobových autorů (např. Jana Dlugosze, Petra Eschenloera, Eneáše Silviuse Piccolominiho nebo Kaspara Borgeniho). Jak jsem se pokusil doložit v tétostudii, pro mnohé z výše zmíněných autorů byla důležitější podpora Jiřího z Poděbrad ze strany Bolka V. (Petr Eschenloer, Kaspar Borgeni) nebo útoky, které podnikal vůči polskému království ve čtyřicátých a padesátých letech patnáctého století (Jan Dlugosz) než samotné spojenectví s husity, ke kterému došlo na začátku třicátých let. Právě kroky, které opolský kníže ...

Ukázky z překladatelského díla Otokara Fischera: Hölderlin a Werfel

Již v roce 1907 si Fischer v souvislosti s motivy "odporu proti fatu" a "ohromného, drtivého vítězství osudu nad smrtelníky" povšiml hölderlinovského motta "Des Herzens Woge schäumte nicht so schön empor und würde Geist, wenn nicht der alte stumme Fels, das Schicksal, ihr entgegenstände" na prahu Hofmannsthalova dramatu Ödipus und die Sphinx. 1 Na jaře a v létě 1910 na pražské českojazyčné filozofické fakultě přednášel na téma "Z literárních dějin německého individualismu (Nietzsche)": vykládaje o "N. úmyslu napsati tragédii Empedokles", vyzdvihl zde Hölderlina jako Nietzschova "nejmilejšího básníka", "v tolika ohledech s ním úzce spřízněného (láskou k Řecku, stejnými náměty, nenávistí k Německu, duševní chorobou)". 2 Podstatné místo Hölderlinovi vyhradil také o dvacet let později v rámci přednáškového cyklu Romantika, drženého tamtéž v zimním semestru 1930/1931: pojednal jej-spolu s Jeanem Paulem-jako "předchůdce", jako básníka a filozofa, rozkročeného "mezi klas. a romt.". 3 Co se otištěných textů týče, nevěnoval však Hölderlinovu dílu žádný monograficky zevrubný komentář a překladatelsky je spíše obcházel. Vzhledem k výsostné pozici, do níž ho přitom průběžně, ačkoli spíše jen letmo kladl, je to překvapivé. Z mnoha Hölderlinových básní přeložil Fischer jen tři: