Jak tělu rozumět tělem. Příspěvek fenomenologie k překonání limitů mechanistického paradigmatu ve fyzioterapii (original) (raw)
Related papers
Od fenomenologů dále, k řeči blíže Nad novou knihou Tomáše Koblížka
Svět literatury
The text is a review study of Tomáš Koblížek's book. After an introductory summary of the book, we discuss three main issues: 1) the simplistic conception of Edmund Husserl's "phenomenology of speech", 2) the insufficient analysis of basic concepts, especially language as "expression", 3) the adoption and emphasis of the disjunctive conception of two ways of seeing speech-original and scientific-in the wake of H. Pos. We argue that it is the third issue in particular that undermines the final section of the book, which introduces the conceptual dimension of speech. In Koblížek's conception, the theorization of ethics becomes possible only by returning to an "originary" consciousness of language and is incompatible with a scientific stance. We suggest that, in our view, the contradiction is not so strong and a merger of the two is-even in the spirit of the "Saussurean postulates"-possible.
Bohatství pod neviditelným pláštěm? : k psychoterapii v Československu po roce 1968
Soudobé dějiny (Contemporary History), 2017
Adéla Gjuričová "Normalizace nám nevadila, řekl bych dokonce, že jsme ji naopak využili," prohlásil Jaroslav Skála pár let po konci státního socialismu na adresu psychoterapeutického výcviku SUR, který s kolegy založil na sklonku šedesátých let. 1 Dále vysvětloval, že se do něj v sedmdesátých a osmdesátých letech hlásilo tolik zajímavých lidí z lékařských a pomáhajících profesí právě proto, že byli po krachu pražského jara nespokojení a v některých případech i neschopní pracovat se svými klienty. "Normalizace" byla pro příslušníky první generace vzešlé ze vzdělávacího systému SUR i pro jejich školitele časem, kdy oni sami mohli zrát, zatímco se jejich výcviková metoda vyvíjela k oné unikátní podobě, na niž pak velká část české psychoterapie navázala v devadesátých letech a jež je dodnes oceňována i v zahraničních odborných kruzích. Málokteré oborové společenství si dovoluje vzpomínat na "normalizaci" v někdejším Československu takovým způsobem. Skálovy paměti Lékařův maraton dokonce postrádají i velké historické přelomy let 1948 či 1989; přední odborník na léčbu závislostí na alkoholu a nestor psychoterapeutické komunity jako by je ke svému vyprávění o zdrojích a zrání odborných inovací nepotřeboval. 2 Kde se ta odtažitost od tradičních "velkých dějin" bere a jak to, že si ji dovoluje právě obor, který tolik těžil z politické a ekonomické liberalizace po roce 1989? V tradičním historickém výzkumu se potkávání s psychodisciplínami, jak budou v tomto textu společně nazývány psychiatrie, psychologie a některé další profese
Pojetí spirituality a péče o terminálně nemocné
Caritas et veritas, 2020
Článek se zabývá významem spirituality v péči o terminálně nemocné pacienty. Vychází z předpokladu, že duchovní rozměr je jednou ze základních dimenzí lidské existence a je třeba s ním počítat i v péči o nemocné. Následně představuje refl exi stávajícího užívání pojmu spiritualita v odborném diskurzu pomáhajících profesí a poukazuje na určité obtíže, které se v defi nicích spirituality objevují. V další části je představena vlastní defi nice spirituality, která se opírá jak o teoretické promyšlení pojmu, tak i o praktické zkušenosti z konkrétního hospicového zařízení. Jedním z důležitých rozměrů pomáhajících profesí je otázka smyslu života, ze které se pak odvíjí i celá řada dalších otázek a v neposlední řadě i přístup k jiným rozměrům lidské existence, které jsou v zorném poli sociální práce, např. psychická nebo sociální rovina. Otázka smyslu života je přitom úzce spojena s pojmem "spiritualita", který má svůj jasný význam v náboženském diskursu, ale v oblasti sociální práce, kde se stále více používá, je jeho význam dosti neostrý a nejasný. Tento článek se zabývá místem spirituality v návaznosti na celostní pohled na člověka a z toho vycházejícím významem slova "spiritualita", který by co nejvíce odpovídal jeho používání a přitom dosáhl určité jasnosti. S ohledem na relevantní literaturu a na zkušenost s klienty sociální práce pak bude předložen pokus o vyjasnění tohoto pojmu pro sociální práci. Tyto úvahy budou konfrontovány se zkušeností z jednoho hospicového pracoviště. Cílem přitom nebude podat defi nitivní vyjasnění místa spirituality v sociální práci, ale spíše na základě dostupných teoretických úvah a praktických zkušeností vymezit další směr zkoumání, které by mělo vést k lepšímu pochopení spirituálního rozměru člověka a tím i ke zlepšení úrovně sociální práce.
2005
Úvod Poruchy příjmu potravy, ať mentální anorexie nebo bulimie, se staly v posledních desetiletích často řešeným problémem v ordinaci pedopsychiatra. Vzrostla incidence mentální bulimie, objevuje se hodně adolescentek, které mají atypické formy anorexie nebo bulimie. Přibylo také literatury (4, 6, 7), která se tomuto problému věnuje, stejně jako odborných konferencí, na kterých se tyto problémy diskutují. Už v první části, kdy jsme uváděli přehled nejpoužívanějších metod kognitivně behaviorální terapie, jsme zmiňovali operantní podmiňování, tedy postup, který se používá v léčbě těchto pacientek na specializovaných odděleních. Jedná se o metodu, při které je žádoucí chování posilováno (odměňováno). Obvykle je s každou pacientkou vypracována terapeutická smlouva, tedy jistý plán změn v jejím chování a hmotnosti, což ji postupně vede k předem stanovenému cíli. Vzhledem k tomu, že spolupráce je s pacientkou zvlášť na počátku léčby obtížná, zdá se právě metoda přesně definovaného operantního podmiňování hluboce smysluplnou. Klinická praxe to potvrzuje. Stejné postupy jsou obvykle základním modelem léčby i na řadě jiných pracovišť v Evropě. Podobnou terapeutickou strategii se obvykle snažíme uplatňovat i v běžné ambulantní praxi, v jejím průběhu však narážíme na zásadní problémy. Jedním z nich je klasická zkreslená představa o vlastním vzhledu (pozn. v odborné literatuře se vžil anglický termín "deviace body image") (1, 2, 8) (obrázek 1). Dalším problémem je pak velký strach ze změny těla, strach z tloušťky. Oba tyto symptomy jsou základními charakteristikami nemoci. Je důležité jim rozumět, abychom s nimi mohli pracovat. Teoretická východiska Podle A. T. Becka, zakladatele kognitivní terapie, je primární dysfunkční kognicí (myšlenkou a současně představou) u dívky s anorexií kognice, že je "tlustá nebo neforemná" (5). Hovoří se často o zkresleném vnímání vlastního těla (poruše body image). Body image, tedy před-stava vlastního těla, je termín poněkud vágní-vztahuje se k tělesnému vzhledu a není přitom synonymem téhož. Jak vzniká zkreslená představa o svém tělesném vzhledu a jak s ní pracovat?
O "mravnosti přírody" a "temné svítilně" lidského ducha
E-LOGOS, 2006
6 Esej o teismu tak představuje Millovo poslední významné a v podstatě dokončené dílo, byť, jak upozornila H. Taylorová (viz TEN, str. 7.), nestačil již provést jeho důkladnou revizi, kterou jeho práce většinou procházely. 7 TEN, str. 5. (V originálním znění: "…without any intention of forming a consecutive series.." NUR, str. VII.) 8 Tamtéž. (V originálním znění: "…must not … regarded as a connected body of thought." NUR, str. VII.) 9 Viz TEN, str. 6. 10 Editorka vysvětlila eventuální odlišnosti mezi jednotlivými eseji především tím, že filosof neměl dostatek času k provedení pečlivé ediční přípravy. Případně to mohlo podle jejího názoru být způsobeno zaujetím širšího hlediska a přibráním většího počtu zřetelů. (Viz TEN, str.6.) Jiným způsobem pojednal o některých důležitých rozdílech v Millových stanoviscích již před mnoha desítkami let L. Stephen ve své objemné a doposud ceněné práci The English Utilitarian.
2005
Úvod Poruchy příjmu potravy, ať mentální anorexie nebo bulimie, se staly v posledních desetiletích často řešeným problémem v ordinaci pedopsychiatra. Vzrostla incidence mentální bulimie, objevuje se hodně adolescentek, které mají atypické formy anorexie nebo bulimie. Přibylo také literatury (4, 6, 7), která se tomuto problému věnuje, stejně jako odborných konferencí, na kterých se tyto problémy diskutují. Už v první části, kdy jsme uváděli přehled nejpoužívanějších metod kognitivně behaviorální terapie, jsme zmiňovali operantní podmiňování, tedy postup, který se používá v léčbě těchto pacientek na specializovaných odděleních. Jedná se o metodu, při které je žádoucí chování posilováno (odměňováno). Obvykle je s každou pacientkou vypracována terapeutická smlouva, tedy jistý plán změn v jejím chování a hmotnosti, což ji postupně vede k předem stanovenému cíli. Vzhledem k tomu, že spolupráce je s pacientkou zvlášť na počátku léčby obtížná, zdá se právě metoda přesně definovaného operantního podmiňování hluboce smysluplnou. Klinická praxe to potvrzuje. Stejné postupy jsou obvykle základním modelem léčby i na řadě jiných pracovišť v Evropě. Podobnou terapeutickou strategii se obvykle snažíme uplatňovat i v běžné ambulantní praxi, v jejím průběhu však narážíme na zásadní problémy. Jedním z nich je klasická zkreslená představa o vlastním vzhledu (pozn. v odborné literatuře se vžil anglický termín "deviace body image") (1, 2, 8) (obrázek 1). Dalším problémem je pak velký strach ze změny těla, strach z tloušťky. Oba tyto symptomy jsou základními charakteristikami nemoci. Je důležité jim rozumět, abychom s nimi mohli pracovat. Teoretická východiska Podle A. T. Becka, zakladatele kognitivní terapie, je primární dysfunkční kognicí (myšlenkou a současně představou) u dívky s anorexií kognice, že je "tlustá nebo neforemná" (5). Hovoří se často o zkresleném vnímání vlastního těla (poruše body image). Body image, tedy před-stava vlastního těla, je termín poněkud vágní-vztahuje se k tělesnému vzhledu a není přitom synonymem téhož. Jak vzniká zkreslená představa o svém tělesném vzhledu a jak s ní pracovat?