The Choir, the High Altar and the Ducal Graves in the Franciscan Church in Cracow in the 13th century. In: Epigraphica & Sepulcralia 10, Praha 2021. (original) (raw)

Chór, vysoký oltář a knížecí hroby ve františkánském kostele v Krakově ve 13. století. Minorité přišli do Krakova z Prahy v roce 1237. Zakladatelem jejich kláštera byl krakovský palatin Teodor z rodu Gryfitů. Mezi pozdějšími dobrodinci kláštera byli mimo jiné Blahoslavená Salomea (vdova po Kolomanovi, králi Haliče), její bratr, krakovský kníže Boleslav Stydlivý, a jeho manželka, svatá Kinga (dcera maďarského krále Bely IV.). Salomea byla pohřbena v chóru minoritského kostela v Krakově v roce 1269. Jak bylo zaznamenáno ve 14. století, Boleslav, který zemřel v roce 1279, byl také pohřben v chóru před velkým oltářem. Původní kostel sv. Františka byl zbudován na půdorysu řeckého kříže, se sakristií mezi východním a jižním ramenem. Práce začaly nejdříve na konci 40. let 13. století, či spíše v příštím desetiletí. Kolem roku 1269 byl kostel již používán. Chybějící archeologický výzkum neumožňuje říci, zda byla křížová stavba úplným celkem, nebo zda bylo od počátku plánováno její prodloužení na západ v té či oné podobě. Analýza zmínek o knížecích hrobkách umožňuje představit dvě varianty topografie kostela ve 13. století. V první stál při východní stěně východního rozpětí křížové konstrukce oltář a před ním byly hroby Salomei a Boleslava a lavice pro bratry. Ve druhé variantě, která se jeví jako pravděpodobnější, byl řádový chór s hrobkou Salomei také umístěn ve východním rameni kříže, ale situovaný za velkým oltářem. V takovém případě by byl kníže Boleslav pohřben ve středním rozpětí křížové stavby, jehož rozšiřování pravděpodobně právě začalo. Rozšíření kostela ve čtvrté čtvrtině 13. století o dvoulodní loď mělo za následek posunutí lavic do západního ramene kříže. Křížové uspořádání původního kostela má svůj zdroj v bazilice sv. František z Assisi. Důvodem nebylo jen společné patrocinium pro oba kostely, ale svůj význam mohl mít i fakt, že svatořečení sv. Stanislava, krakovského biskupa a mučedníka, vyhlásili roku 1253 v assiské bazilice. Polští františkáni se zapojili do procesu kanonizace a později do propagace kultu