Byzantine Humanism Research Papers - Academia.edu (original) (raw)

Outlining the patterns of 'contact situation' between Byzantine refugee savants and Italian scholars, which had a deep impact on the origins of Italian humanism, creates a core of the book. Teachers and students, translators, philosophers and theologians, grammarians, copyists, editors, collectors, book-hunters - all of them played their own part in the revival of the Greek studies in the Renaissance Italy. Work brings the description of the transmission of ancient Greek heritage in the Renaissance and tries to delineate the extent of Byzantine (and post-Byzantine with consideration to Greek enclave in Italy until 1534) culture legacy within Italian humanism. The great impulse given to the Greek studies was caused, beside the influx of Greek scholars in Italy and voyages of Italian scholars to European Greek East, by the broadening knowledge of classical languages, the foundation of libraries both public and private, and invention of the printing. All these important aspects of this cultural transmission are discussed in the present book.Ancient Greek literature, philosophy, science, as well as a system of religious ideas, brought (post)-Byzantine intellectuals into close contact with Italian Renaissance scholars. They transmitted as well a large body of Eastern theological learning. Rich heritage of Hellenic learning together with specific, important elements of medieval contributions was bequeathed to the Westerners of early modern era. Inspiring relationship of the mingled ideas showed in relatively short span of time its fruitfulness not just for period of Renaissance, but for the whole next centuries up to our time. / Znovuobjevování antického řeckého dědictví v prostředí italského humanismu si nelze představit bez zprostředkovatelské úlohy byzantských učenců pozdní fáze palaiologovské renesance. Obecně bez přispění Byzantinců - těchto "knihovníků středověku" - bychom dnes znali výrazně méně z řeckého filosofického myšlení, z řecké krásné literatury či z vědeckých oborů. Po jedenáct set let písemné dědictví antické minulosti bylo v Byzanci opisováno, studováno, opatřováno komentáři a pečlivě uchováváno v rukopisných sbírkách. Italští humanisté se stali pokračovateli byzantských učenců, od nichž postupně přejímali toto vzácné dědictví. Monografie "Světlo z Byzance: řecká studia v renesanční Itálii, 1360-1534" se primárně zaměřuje na translaci původních řeckých rukopisů z řeckého Východu na latinský Západ ve sledovaném období, na latinské překlady antických řeckých děl, opisování a pozdější publikování tiskem těchto spisů, knihovní sbírky obsahující řecké manuskripty, filosofickou, pedagogickou a editorskou činnost byzantských a italských učenců jako jevů kulturní interakce. "Řecká studia" přitom nejsou posuzována pouze v rovině filologické, nýbrž v širším kulturním rámci. Tento širší rámec představují např. vybrané kapitoly z dějin renesanční filosofie či teologické impulsy, které, třebaže jen okrajově souvisely s obnovou řeckým studií ve smyslu studia humanitatis, přesto sehrály relevantní úlohu v jejich rozvoji. V knize je rovněž zohledněna problematika přelomového "momentu" dějin knižní kultury, jenž souvisí s přechodem z rukopisné fáze do období mechanické knižní produkce. S ohledem k obsahům řeckých děl tvoří důležitou rovinu této translace vybrané úseky z dějin antické řecké literatury a její vlastní recepce v italském humanistickém prostředí. Překladatelé, filosofové, gramatikové, pedagogové a jejich studenti, cestovatelé a sběratelé, hledači a nákupčí rukopisů, kopisté, diplomaté, církevní hodnostáři, mecenáši, editoři a vydavatelé - ti všichni přispěli svým dílem k lepšímu poznání bohatého odkazu starověkého Řecka v duchovním a intelektuálním milieu renesanční Itálie a jejím prostřednictvím se toto antické dědictví šířilo s rozličnou intenzitou dál po celé Evropě. S odkrýváním antické moudrosti se učili italští humanisté, filosofové či teologové nově rozumět způsobu uvažování a vnímání okolního světa a sebe sama. Lze říci, že paralelně s "luštěním" zašlých rukopisů antického dávnověku docházelo k proměně soudobého životního stylu a světonázorových postojů. Nové přehodnocení lidského údělu v rámci universa a uvědomění si možností bytí stálo v základech renesančního myšlení. Nesporný přínos předkládané monografie "Světlo z Byzance" představuje fakt, že mapuje problematiku v české odborné literatuře dosud nezpracovanou (krom dílčích pasáží obsažených v knize "Byzantská vzdělanost" z pera nedávno zesnulé profesorky Růženy Dostálové, 1924-2014).