Divizní generál Stanislav Čeček (original) (raw)

Narodil se 13. listopadu 1886 v Líšně u Benešova, v rodině lesmistra. Po ukončení obecné školy v Bystřici začal studovat v Táboře reálné gymnázium. Přešel na Obchodní akademii, kde maturoval v červenci 1904. Během studentských let rád cestoval po celé rakousko-uherské monarchii. Zapsal se ke studiu na Vysoké obchodní škole a při návratu ze studií se v Děčíně podrobil vojenskému odvodu. I přes svých 165 cm byl odveden. Rok prožil jako jednoroční dobrovolník v Praze na Smíchově, u pěšího pluku č.102 „_Ludwig Fabini_“, absolvoval zde školu pro důstojníky v záloze. Po vojenské službě pracoval v bankovnictví, poté v r. 1911 přešel jako finanční úředník k firmě Laurin a Klement a přestěhoval se do Moskvy v Rusku. Zde pracoval ve filiálce této firmy. Splnil se mu tak sen, dostat se do Ruska. Byl natolik nadšen novým prostředím, že domů se v následujících třech letech k blízkým dostal pouze jednou. Pak vypukla 1. sv. válka.

Jako záložní důstojník (v hodnosti poručíka v záloze) byl povinován vrátit se do Rakousko-Uherska v rámci vyhlášené mobilizace a nastoupit službu u svého pluku k boji za rakousko-uherskou monarchii. Národně uvědomělý Čeček se však okamžitě rozhodl. Nevrátil se. Již dříve byl se účastnil života v krajanských spolcích v Rusku, snil o svobodné české zemi.

Reklama

V Rusku se tehdy tvořila aktivitou těchto krajanských spolků vojenská jednotka z Čechů a Slováků – tzv. „_Česká družina_“, která po boku ruské carské armády chtěla bojovat proti Rakousko-Uhersku za svobodu své české země a slovanských národů. 30. 8. 1914 vstoupil do České družiny i Čeček.

„_...Není výběru. Jen boj! Boj za vlastní, pravé ideály!..._“ Jednoznačně se tak postavil na stranu proti Rakousko-Uhersku. Již během řadového výcviku mu bylo umožněno, jako záložnímu důstojníku cizí armády (byť nyní nepřátelské), složit důstojnickou zkoušku. Po jejím složení byl ještě k 9. 10. 1914 jmenován podporučíkem v České družině jako jeden z prvních českých důstojníků nového českého vojska.

22. 10. 1914 jmenován velitelem čety v 1.rotě České družiny. Jednotka odešla na frontu, v úsek ruské 3.armády, kde byla brzy nasazena k rozvědkám, v nichž se velmi příslušníci České družiny osvědčili.

Účastnil se mnoha akcí 1. roty, především průzkumného charakteru, skoro vždy jako velitel akce, proslul svou příznačnou chrabrostí v boji a výjimečnými velitelskými schopnostmi. Již během existence České družiny v letech 1914-1916 se stal v jednotce legendou. Po zásluze byl několikrát vyznamenán nejvyššími ruskými řády za své schopnosti a odvahu. 22. 3. 1915 byl při rozvědce u Gromniku raněn v akci, vyléčil se velmi brzy.

Již 11. 7. 1915 byl jmenován velitelem nové, 5. roty České družiny, stal se tak prvním českým velitelem roty v čs. vojsku. 6. 1. 1916 jako úspěšný velitel se ujal velení proslulé „_svatojiřské_“ 1. roty ČD. V únoru 1916 došlo k rozšíření jednotky na pluk. 1. 3. 1917, již mnohokráte vyznamenaný Čeček byl povýšen na poručíka a 7. 6. 1917 jmenován velitelem 1. praporu 1. čs. střeleckého pluku (základ čs. legie v Rusku). Vyznamenal se následně opět ve slavné bitvě u Zborova 2. 7. 1917, kdy útok tří československých pluků Čs. brigády proběhl podle jeho vypracovaného plánu (ve spolupráci s por. O. Husákem). Jmenován 6. 9. 1917 zástupcem velitele 4. stř. pluku „_Prokopa Holého_“ čs. vojska na Rusi.

Od 1. 4. 1918 byl již jeho velitelem (byl prvním českým velitelem českého pluku!). Již tehdy byl mezi Čechoslováky naší brigády legendou, stejně tak byl znám a proslulý i v ruských štábech. Při rozšiřování našeho vojska v Rusku byl 28. 5. 1918 ustanoven velitelem tzv. Penzenské skupiny, následný den velitelem celé 1. stř. divize „_Husitské_“ českého vojska na Rusi. To již bylo po vystoupení Čechoslováků proti bolševikům, kteří v občanské válce, která mezitím propukla, se snažili chopit moci v Rusku. 17. 6. 1918 povýšen na plukovníka a následný den jmenován velitelem celé Povolžské fronty, kde bojovali Čechoslováci spolu s národní ruskou armádou a kozáky proti bolševickým jednotkám. V dané situaci si vedl skvěle.

2. 9. 1918 povýšen na generálmajora (velitel Dálného východu). Prodělal s čs.legií v Rusku ve vrcholných velitelských funkcích v bojích celou sibiřskou anabázi a řídil evakuaci do Vladivostoku. Odtud se i on konečně mezi posledními legionáři vrátil s 35. transportem 15. 10. 1920 do vlasti lodí „_Prezident Grant_“.

Reklama

V Československu působil ve vysokých funkcích nově zrozené Československé armády, kde si vedl velmi úspěšně a byl velmi oblíben. Stal se během svého života prakticky v naší armádě legendou... Trpěl však vleklými zdravotními problémy následkem válečných útrap. Následkem této vleklé nemoci zemřel divizní generál Stanislav Čeček 29. 5. 1930.

Hlavní použité prameny:

Archiv autora
Fibich Karel – Povstalci I., II., III., IV. V. (Praha 1939)
Fidler Jiří – Generálové legionáři (Brno 1999)
Kuthan Pavel J. – Česká družina (1914-1916) (Hradec Králové 2002)
Medek Rudolf, Vaněk O., Holeček V. – Za svobodu I.,II., III., IV. (Praha 1924-1929)
Němec Matěj – Návraty ke svobodě (Praha 1994)
Pleský Metoděj – Bratr generál, Památce Stanislava Čečka (Praha 1931)