oba – Wikislovník (original) (raw)
Možná hledáte -oba.
IPA: [ˈʔɔba]
oba
(v obecném jazyce) voba
základní
zájmenná souhrnná[2]
rod mužský
(nářečně) rod střední
| pád | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | oba | |
| genitiv | obou | |
| dativ | oběma | |
| akuzativ | oba | |
| vokativ | oba | |
| lokál | obou | |
| instrumentál | oběma |
- (v obecném jazyce)
| pád | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | oba | |
| genitiv | obou | |
| dativ | oboum | |
| akuzativ | oba | |
| vokativ | oba | |
| lokál | obou | |
| instrumentál | obouma |
ten i ten druhý (entity mužského rodu)
- Přišli oba dva.
jeden i druhý
obě (rod ženský a střední), obojí (u jmen pomnožných, hromadných, látkových a abstraktních)
| pád | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | — | oba |
| genitiv | — | oboch |
| dativ | — | obom |
| akuzativ | — | oba |
| lokál | — | oboch |
| instrumentál | — | oboma / obomi |
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2020-10-06]. Heslo oba.
- Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2020-10-06]. Heslo oba.
- Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935–1957, [cit. 2020-10-06]. Heslo oba.
- ↑ Český jazykový atlas. Díl 4. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0921-3. Heslo „oba dva“, s. 454–457.
- ↑ DANEŠ, František. Oba, obojí, obé. Naše řeč, 1968, roč. 51, čís. 1. Dostupné online. ISSN 0027-8203.