Lukas Klima - Academia.edu (original) (raw)
Papers by Lukas Klima
![Research paper thumbnail of [Sláma, Petr. Exodus I, 1-15: Jak jsem zatočil s Egyptem: Český ekumenický komentář ke Starému zákonu 2/1]](https://attachments.academia-assets.com/113805922/thumbnails/1.jpg)
](
Petr Sláma: Exodus I, 1-15. Jak jsem zatočil s Egyptem. Český ekumenický komentář ke Starému záko... more Petr Sláma: Exodus I, 1-15. Jak jsem zatočil s Egyptem. Český ekumenický komentář ke Starému zákonu 2/1. Centrum biblických studií AV ČR a UK v Praze, 416 stran, ISBN 978-80-7545-054-8 Kniha Exodus je patrně nejsložitější knihou Pentateuchu, zejména pro rozmanitost materiálů, ze kterých je komponována. Ve své první části při tom vypráví o základní události Židovské bible, kterou je vyvedení Izraelců z egyptského otroctví a uvádí také způsob pravidelné každoroční oslavy této události během jarních svátků. Toto vyvedení je zde zároveň vylíčeno jako Hospodinovo sebe-zjevení, jako představení Hospodinova jména, proto patří tyto biblické látky mezi nejreflektovanější a nejkomentovanější a to jak v židovské, tak v křesťanské tradici. Tyto skutečnosti předznamenávají, že autor komentáře středního rozsahu bude patrně zápasit o to, co všechno do svého komentáře ještě zahrnout a co už naopak ponechat bokem. Petrovi Slámovi, který je učitelem Starého zákona na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy, se v jeho komentáři výběr toho nejrelevantnějšího povedl zdařilým způsobem. Např. složité otázky textové kompozice a redakčního procesu zpřehlednil základním rozlišením látek kněžského a nekněžského autora (popř. deuteronomistického redaktora), které je dostatečné pro vysvětlení rozličných textových nesrovnalostí. Další alternativy literárně-kritického rozčlenění zmiňuje v rámci literárního a historického úvodu, který zaujímá něco přes třicet stran v první části jeho komentáře, nazvané "Uvedení". Po tomto nezbytném úvodu již následuje vlastní komentář k jednotlivým oddílům biblického textu, rozdělený do šesti větších celků podle logiky vyprávění. Tento průběžný komentář je obohacen mnohými exkurzy z oblasti biblicko-teologické, z náboženských dějin starověkého Blízkého východu i z pohledu přírodních věd. Tyto exkurzy zároveň fungují jako samostatná pojednání k vybraným motivům biblického vyprávění. Vlastní komentář je rozčleněn do několika standardních kroků u každého z probíraných celků: uvedení kontextu a struktury, stručná informace o literárním charakteru, autorův vlastní překlad, textové a překladové poznámky, výklad, který postupuje po jednotlivých verších nebo po skupinách veršů a zaujímá největší část komentáře a nakonec význam probíraného oddílu. Tato přehledná struktura spolu s informací v záhlaví stránky a poznámkami o obsahu po okrajích textu umožňuje dobrou orientaci v celé knize. Čtenář tak velmi rychle najde hledaný typ informací k oddílu, který ho právě zajímá. Na autorově překladu se odráží jeho rozhodnutí zdůraznit to, že nositelem významu je věta. Proto je jeho překlad volnější ve vztahu k jednotlivým výrazům původního jazyka, ovšem o to víc výstižný v zachycení intence celkové výpovědi. Překlad se vyznačuje svěžím, vtipným jazykem, což je patrné již z pod-názvu celé knihy: "Jak jsem zatočil s Egyptem". Tato slova jsou citátem autorova překladu Ex 10,2a. Uvedený hebrejský výraz pro "zatočení" by šlo, při snaze zohlednit reflexivitu použitého kmene (hitpael), např. přeložit: "Jak jsem si pohrál s Egyptem" (srov. Nu 22.29). Vtipnost autorova překladu lze dobře ilustrovat také na Ex 1,19b. Nejdříve uvedu několik jiných překladů pro srovnání. ČEP: "Hebrejky … jsou plné života" (stejným způsobem např. Tiňo, TUR-SINAI: "lebensvoll", KJV: "lively"), Isidor Hirsch: "Ženy hebrejské … jsou silné", ovšem Sidon: "Hebrejky … je to zvěř". Autor komentáře: "Hebrejky … Jsou to dračice!" Slovo "dračice" sice nevytváří tak přímou spojnici s živočišnou vitalitou, jako je tomu u hebrejského adjektiva chajeh, které je zde použito, ale zato výborně vystihuje žánr, o který se zde jedná, totiž "motivační zábavný příběh". Také výklad vyniká úsporným, výstižným až pregnantním jazykem, který po obsahové stránce dobře vyvažuje oblasti, ze kterých jsou uváděny vykladačské informace. Některé komentáře se příliš zaměřují na vysvětlování vzniku výsledné podoby biblického textu postupným literárním růstem (analyzování pramenů a redakčních procesů) na úkor přiblížení teologického popř. etického významu výsledné podoby textu. V tomto ohledu je předložený komentář vyvážený, autor se snaží dát přiměřený prostor obojímu, což je např. dobře vidět, když pojednává souvislost tautologického spojení "jsem, který jsem" (Ex 3,14) s Božím jménem. V této souvislosti najdeme tuto pregnantní výpověď: "Pokud jde o Boží identitu, je ukázkou skutečné teologické a literární kreativity, jak je nejprve náznak slovní hříčky evokující Boží blízkost (Budu přece s tebou, 12a; Posílá mě za vámi Budu, 14b) rozšířen o odkaz k dějinným svědkům víry (Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův, 15a), a nakonec
Auf der Grundlage des rabbinischen Judentum und zahlreicher älterer Überlieferungen entstand verm... more Auf der Grundlage des rabbinischen Judentum und zahlreicher älterer Überlieferungen entstand vermutlich im 6. Jh. die so genannte Hekhalotliteratur (HL). Als wichtigste Werke sind Hekhalot Rabbati (Die grossen Paläste), Hekhalot Zutarti (Die kleinen Paläste), Maase Merkava (Das Werk des Thronwagens), Merkava Rabba (Der grosse Thronwagen) und das sog. 3. Buch Henoch (d.h. hebräische im Unterschied zum äthiopischen und slavischen Henochbuch) zu nennen. In der HL wird die Himmelsreise eines Frommen beschreiben: Nach gefahrwollen Auseinandersetzungen mit Engeln, die keinem Menschen den Zutritt in die himmlische Welt gestatten wollen, gelangt er durch Gottes Schutz zu den himmlischen Palästen (hebr. hekhalot), in denen Gott als der König der Welt residiert. Dort kann er am himmlischen Gottesdienst und am Lobpreis der Engel vor dem Thron Gottes teilnehmen. Diese Praktik wird in den Hekhalot Texten den beiden großen Gelehrten der frühen talmudischen Zeit – Rabbi Akiba und Rabbi Ischmael – zugeschrieben. Anders als im Fall der gewaltigen rabbinischen Literatur des Talmud und Midrasch, bezieht sich die HL nicht auf die Auslegung biblischer Verse, sondern auf unmittelbare, persönliche spirituelle Erfahrungen. Der Wahrheitsanspruch beruht nicht, wie in der nachbiblischen hebräischen Literatur üblich, auf der Formulierung " der Vers sagt " , sondern auf persönlicher Erfahrung: " ich sah " , " ich hörte " , " ich hatte eine Vision ". " Obwohl Hekhalotliteratur erst später entstanden ist, lassen sich im Hinblick auf die Darstellung des himmlischen Gottesdienst bemerkenswerte Parallelen zu Offb 4. und 5. aufzeigen. Vermutlich schöpfen beide Überlieferungen aus gemeinsamen Traditionen. " 1 Diese Parallelen möchte ich auf der Grundlage der gemeinsamen Hauptmotive kurz vorstellen. Diese Gemeinsame Hauptmotive sind: 1. Die Türe zur himmlischen Welt, 2. die Aufforderung zum Eintritt in die Thronwelt Gottes, 3. der Thron der Herrlichkeit (Gottesthron), 4. die Qeduscha (Lobgesang), 5. Das Himmlische Buch, 6. Der Begriff " Würde " (rauj/axioj) und 7. Die Akklamation der Engelwelt und der Schöpfung. 1. Die Türe zur himmlischen Welt Offb 4,1a Danach sah ich – da! eine Tür, geöffnet im Himmel. Der geöffnete Zugang in Himmel ist die Grundvoraussetzung für die Absicht der Offenbarung insgesamt. Die " offene Tür " gehört zu den entscheidenden Elementen des theologischen Verständnisses der Apokalyptik überhaupt. So beginnt auch 3. Henoch: Rabbi Ischmael sagte: " Als ich aufstieg in die Höhe, um die Vision der Merkaba zu schauen, bin ich eingetreten in die sechs Paläste (hekhaoth), eine Kammer in der anderen. Und sofort als ich mich der Tür des siebten Palastes näherte, stand ich im Gebet vor dem Heiligen… " (3 Hen 1,1.2). Immer sind es die Portale, die Türen oder eine andere Tür, mit denen der Übergang in die Herrlichkeit der himmlischen Welt ausgedrückt wird. 2. Die Aufforderung zum Eintritt in die Thronwelt Gottes Offb 4,1b Die Posaunenklangstimme, die ich zu Beginn gehört hatte, sagte mir: »Komm hinauf, hierher, und ich werde dir zeigen, was danach geschehen muss.« Die HL hat das System der sieben Himmel mit den Gefahren des Aufstieges an den Torwächtern vorbei in höchster Vollendung perfektioniert. Aber der Zweck der Himmelreise ist es ja gerade, den räumlichen Abstand zwischen Himmeln und Erde,
Drafts by Lukas Klima
Examining the contribution of prof. David Flusser for Jewish-Christian dialogue
Petr Sláma: Exodus I, 1-15. Jak jsem zatočil s Egyptem. Český ekumenický komentář ke Starému záko... more Petr Sláma: Exodus I, 1-15. Jak jsem zatočil s Egyptem. Český ekumenický komentář ke Starému zákonu 2/1. Centrum biblických studií AV ČR a UK v Praze, 416 stran, ISBN 978-80-7545-054-8 Kniha Exodus je patrně nejsložitější knihou Pentateuchu, zejména pro rozmanitost materiálů, ze kterých je komponována. Ve své první části při tom vypráví o základní události Židovské bible, kterou je vyvedení Izraelců z egyptského otroctví a uvádí také způsob pravidelné každoroční oslavy této události během jarních svátků. Toto vyvedení je zde zároveň vylíčeno jako Hospodinovo sebe-zjevení, jako představení Hospodinova jména, proto patří tyto biblické látky mezi nejreflektovanější a nejkomentovanější a to jak v židovské, tak v křesťanské tradici. Tyto skutečnosti předznamenávají, že autor komentáře středního rozsahu bude patrně zápasit o to, co všechno do svého komentáře ještě zahrnout a co už naopak ponechat bokem. Petrovi Slámovi, který je učitelem Starého zákona na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy, se v jeho komentáři výběr toho nejrelevantnějšího povedl zdařilým způsobem. Např. složité otázky textové kompozice a redakčního procesu zpřehlednil základním rozlišením látek kněžského a nekněžského autora (popř. deuteronomistického redaktora), které je dostatečné pro vysvětlení rozličných textových nesrovnalostí. Další alternativy literárně-kritického rozčlenění zmiňuje v rámci literárního a historického úvodu, který zaujímá něco přes třicet stran v první části jeho komentáře, nazvané "Uvedení". Po tomto nezbytném úvodu již následuje vlastní komentář k jednotlivým oddílům biblického textu, rozdělený do šesti větších celků podle logiky vyprávění. Tento průběžný komentář je obohacen mnohými exkurzy z oblasti biblicko-teologické, z náboženských dějin starověkého Blízkého východu i z pohledu přírodních věd. Tyto exkurzy zároveň fungují jako samostatná pojednání k vybraným motivům biblického vyprávění. Vlastní komentář je rozčleněn do několika standardních kroků u každého z probíraných celků: uvedení kontextu a struktury, stručná informace o literárním charakteru, autorův vlastní překlad, textové a překladové poznámky, výklad, který postupuje po jednotlivých verších nebo po skupinách veršů a zaujímá největší část komentáře a nakonec význam probíraného oddílu. Tato přehledná struktura spolu s informací v záhlaví stránky a poznámkami o obsahu po okrajích textu umožňuje dobrou orientaci v celé knize. Čtenář tak velmi rychle najde hledaný typ informací k oddílu, který ho právě zajímá. Na autorově překladu se odráží jeho rozhodnutí zdůraznit to, že nositelem významu je věta. Proto je jeho překlad volnější ve vztahu k jednotlivým výrazům původního jazyka, ovšem o to víc výstižný v zachycení intence celkové výpovědi. Překlad se vyznačuje svěžím, vtipným jazykem, což je patrné již z pod-názvu celé knihy: "Jak jsem zatočil s Egyptem". Tato slova jsou citátem autorova překladu Ex 10,2a. Uvedený hebrejský výraz pro "zatočení" by šlo, při snaze zohlednit reflexivitu použitého kmene (hitpael), např. přeložit: "Jak jsem si pohrál s Egyptem" (srov. Nu 22.29). Vtipnost autorova překladu lze dobře ilustrovat také na Ex 1,19b. Nejdříve uvedu několik jiných překladů pro srovnání. ČEP: "Hebrejky … jsou plné života" (stejným způsobem např. Tiňo, TUR-SINAI: "lebensvoll", KJV: "lively"), Isidor Hirsch: "Ženy hebrejské … jsou silné", ovšem Sidon: "Hebrejky … je to zvěř". Autor komentáře: "Hebrejky … Jsou to dračice!" Slovo "dračice" sice nevytváří tak přímou spojnici s živočišnou vitalitou, jako je tomu u hebrejského adjektiva chajeh, které je zde použito, ale zato výborně vystihuje žánr, o který se zde jedná, totiž "motivační zábavný příběh". Také výklad vyniká úsporným, výstižným až pregnantním jazykem, který po obsahové stránce dobře vyvažuje oblasti, ze kterých jsou uváděny vykladačské informace. Některé komentáře se příliš zaměřují na vysvětlování vzniku výsledné podoby biblického textu postupným literárním růstem (analyzování pramenů a redakčních procesů) na úkor přiblížení teologického popř. etického významu výsledné podoby textu. V tomto ohledu je předložený komentář vyvážený, autor se snaží dát přiměřený prostor obojímu, což je např. dobře vidět, když pojednává souvislost tautologického spojení "jsem, který jsem" (Ex 3,14) s Božím jménem. V této souvislosti najdeme tuto pregnantní výpověď: "Pokud jde o Boží identitu, je ukázkou skutečné teologické a literární kreativity, jak je nejprve náznak slovní hříčky evokující Boží blízkost (Budu přece s tebou, 12a; Posílá mě za vámi Budu, 14b) rozšířen o odkaz k dějinným svědkům víry (Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův, 15a), a nakonec
Auf der Grundlage des rabbinischen Judentum und zahlreicher älterer Überlieferungen entstand verm... more Auf der Grundlage des rabbinischen Judentum und zahlreicher älterer Überlieferungen entstand vermutlich im 6. Jh. die so genannte Hekhalotliteratur (HL). Als wichtigste Werke sind Hekhalot Rabbati (Die grossen Paläste), Hekhalot Zutarti (Die kleinen Paläste), Maase Merkava (Das Werk des Thronwagens), Merkava Rabba (Der grosse Thronwagen) und das sog. 3. Buch Henoch (d.h. hebräische im Unterschied zum äthiopischen und slavischen Henochbuch) zu nennen. In der HL wird die Himmelsreise eines Frommen beschreiben: Nach gefahrwollen Auseinandersetzungen mit Engeln, die keinem Menschen den Zutritt in die himmlische Welt gestatten wollen, gelangt er durch Gottes Schutz zu den himmlischen Palästen (hebr. hekhalot), in denen Gott als der König der Welt residiert. Dort kann er am himmlischen Gottesdienst und am Lobpreis der Engel vor dem Thron Gottes teilnehmen. Diese Praktik wird in den Hekhalot Texten den beiden großen Gelehrten der frühen talmudischen Zeit – Rabbi Akiba und Rabbi Ischmael – zugeschrieben. Anders als im Fall der gewaltigen rabbinischen Literatur des Talmud und Midrasch, bezieht sich die HL nicht auf die Auslegung biblischer Verse, sondern auf unmittelbare, persönliche spirituelle Erfahrungen. Der Wahrheitsanspruch beruht nicht, wie in der nachbiblischen hebräischen Literatur üblich, auf der Formulierung " der Vers sagt " , sondern auf persönlicher Erfahrung: " ich sah " , " ich hörte " , " ich hatte eine Vision ". " Obwohl Hekhalotliteratur erst später entstanden ist, lassen sich im Hinblick auf die Darstellung des himmlischen Gottesdienst bemerkenswerte Parallelen zu Offb 4. und 5. aufzeigen. Vermutlich schöpfen beide Überlieferungen aus gemeinsamen Traditionen. " 1 Diese Parallelen möchte ich auf der Grundlage der gemeinsamen Hauptmotive kurz vorstellen. Diese Gemeinsame Hauptmotive sind: 1. Die Türe zur himmlischen Welt, 2. die Aufforderung zum Eintritt in die Thronwelt Gottes, 3. der Thron der Herrlichkeit (Gottesthron), 4. die Qeduscha (Lobgesang), 5. Das Himmlische Buch, 6. Der Begriff " Würde " (rauj/axioj) und 7. Die Akklamation der Engelwelt und der Schöpfung. 1. Die Türe zur himmlischen Welt Offb 4,1a Danach sah ich – da! eine Tür, geöffnet im Himmel. Der geöffnete Zugang in Himmel ist die Grundvoraussetzung für die Absicht der Offenbarung insgesamt. Die " offene Tür " gehört zu den entscheidenden Elementen des theologischen Verständnisses der Apokalyptik überhaupt. So beginnt auch 3. Henoch: Rabbi Ischmael sagte: " Als ich aufstieg in die Höhe, um die Vision der Merkaba zu schauen, bin ich eingetreten in die sechs Paläste (hekhaoth), eine Kammer in der anderen. Und sofort als ich mich der Tür des siebten Palastes näherte, stand ich im Gebet vor dem Heiligen… " (3 Hen 1,1.2). Immer sind es die Portale, die Türen oder eine andere Tür, mit denen der Übergang in die Herrlichkeit der himmlischen Welt ausgedrückt wird. 2. Die Aufforderung zum Eintritt in die Thronwelt Gottes Offb 4,1b Die Posaunenklangstimme, die ich zu Beginn gehört hatte, sagte mir: »Komm hinauf, hierher, und ich werde dir zeigen, was danach geschehen muss.« Die HL hat das System der sieben Himmel mit den Gefahren des Aufstieges an den Torwächtern vorbei in höchster Vollendung perfektioniert. Aber der Zweck der Himmelreise ist es ja gerade, den räumlichen Abstand zwischen Himmeln und Erde,
Examining the contribution of prof. David Flusser for Jewish-Christian dialogue