David Skalický | University of South Bohemia (original) (raw)
Papers by David Skalický
Inside and Outside of Texts, 2024
The study turns back to Umberto Eco’s reflections on interpretation, overinterpretation, and usin... more The study turns back to Umberto Eco’s reflections on interpretation, overinterpretation, and using of literary texts. It discusses a possibility to reduce considerations about limits and criterions of interpretation to semantic (i.e. apart from pragmatic aspects of communication) perspective as Eco does. The author of the study points out that, quite the contrary, it is necessary pragmatic consequences, i.e. context of our interests, needs, language practice, institutionally asserted norms and values etc., be taken into consideration when thinking about the issue. Coming out from Richard Rorty’s perspective as well as Stanley Fish’s notion of interpretive communities, he tries to show that it is not distinguishing of ´interpretation´ and ´using´, but taking interpretation as a specific way of using that aims our attention to these aspects.
Inside and Outside of Texts, 2024
The essay analyses Rorty's nominalist vision of human culture, coined with a sense for historicit... more The essay analyses Rorty's nominalist vision of human culture, coined with a sense for historicity in his book Contingency, Irony, and Solidarity. The analysis focuses on the role of arts in Rorty's vision with regard to his concepts of contingency in language and personal identity and his thoughts on metaphysics, irony and desire for self-improvement and for societies based on more freedom and justice. The essay attempts to transport Rorty's thoughts from the realm of philosophy into the realm of literary history and theory: When thinking about literature, we should also distinguish metaphysics and irony, standard and non-standard discourses. After all, most of the categories taken for granted by majority of literary scholars can also be approached from the point of their contingency and thus can be subjected to their re-definitions.
Chór a disonance: Česká literatura 1947-1963, 2022
K českému myšlení o literatuře v letech 1947-1963.
Transfery recepce: Česká literatura ve světě a světová literatura v Česku v období 1989–2020, 2022
Studie se soustředí na často opomíjenou oblast knihy, která je nejobvyklejším médiem našeho setká... more Studie se soustředí na často opomíjenou oblast knihy, která je nejobvyklejším médiem našeho setkání s literárním textem. Zaměřuje se na různé podoby peritextu (jméno autora, titul, typografie, obálka, ilustrace, doslov, předmluva ad.), na jeho hranice, sémantiku, a především na roli, kterou hraje v literární komunikaci. Na příkladech z české i světové literatury ukazuje způsoby, jimiž může čtenáře k dílu přivést i jej od něj odradit, utvářet jeho očekávání a naladění na dílo, usměrňovat jeho porozumění, imaginaci i emocionální stránky jeho prožitku z díla. V závěru kapitoly krátce tematizuje podobu paratextu ve světě nových médií (e-knih, specializovaných knižních blogů, YouTube, sociálních sítí ad.).
Protřepat, nemíchat! Mezi literární vědou a kulturálními studii, 2022
Esej kriticky reflektující – především v návaznosti na Barthesovy Mytologie – dnešní vzývání zdra... more Esej kriticky reflektující – především v návaznosti na Barthesovy Mytologie – dnešní vzývání zdravého (příp. selského) rozumu, normálnosti a přirozenosti.
Pohyb řeči a místa nespojitosti: Postanalytické a neopragmatické iniciace v literární vědě, 2021
Na pozadí Rortyho úvah o metafyzice a ironii, normálním a abnormálním diskursu či o revolučních v... more Na pozadí Rortyho úvah o metafyzice a ironii, normálním a abnormálním diskursu či o revolučních výkonech v politickém uspořádání nebo ve vědě, jež je důsledkem proměn slovníku (chápaném v holistickém a instrumentálním pojetí), studie reflektuje Mukařovského poválečné myšlení nikoli z (tradiční) perspektivy zavržení jeho strukturalistického slovníku, ale z perspektivy budování slovníku nového, marxleninského. Soustředí se na Mukařovského revizi literárněvědné terminologie, která je nejprve nominalistickým úsilím o rozvržení nového smyslu pojmů v intencích dialektického marxismu, brzy však spíše metafyzickým bojem za poznanou Pravdu. V následující části se zabývá Mukařovského úsilím o budování slovníku nového, osnovaného kolem nových pojmů, jako je světový názor, stranickost, lidovost ad. V závěrečné části si pak všímá Mukařovkého pozdějšího konceptu individuálního slohu, které interpretuje jako ironické, subverzivní gesto, jež mohlo přispět k diskreditaci marx-leninské estetiky a úsilí jeho žáků o rehabilitaci strukturalismu.
Slovníky modernistů a paradigmata moderny, 2020
Myšlení a psaní o literatuře nebylo v češtině vždy automaticky pojmenováváno literární vědou, jak... more Myšlení a psaní o literatuře nebylo v češtině vždy automaticky pojmenováváno literární vědou, jako je tomu dnes; v pojetí F. X. Šaldy či Arneho Nováka je tato disciplína – podobně jako v angloamerickém kontextu – nazývána literární kritikou. Nejde přitom jen o arbitrární pojmenování disciplíny – tato názvoslovná odlišnost má významné konsekvence: „literární věda“ je jiným pojmovým polem než „literární kritika“, jsou v něm vyšlapané jiné cesty, na nichž probíhá jiná rozprava. Studie se obrací k metodologickým reflexím jak českých literárních kritiků v časech moderny, tak anglických a amerických kritiků se snahou postihnout zmíněné odlišnosti.
Slovo a smysl / Word & Sense, 2019
Studie se vrací k otázce konkretizace a projektu zkoumání života literárního díla, jak byl koncip... more Studie se vrací k otázce konkretizace a projektu zkoumání života literárního díla, jak byl koncipována jeho “zakladateli” Romanem Ingardenem a Felixem Vodičkou. Reflektuje rozdíl mezi Vodičkovým a Ingardenovým konceptem a zvažuje možnosti, které pro konkrétní výzkum života literárních děl nabízejí Ingardenovy teoretické úvahy. Tematizuje Vodičkův limitující záběr na ohlasy kritiků a pokouší se načrtnout cesty, jimiž by se mohlo ubírat podstatně širší zkoumání života literárních děl.
Pokušení neviditelného: Myšlení moderny, 2019
Studie se obrací k českému myšlení o literatuře a jeho proměnám. Připomíná, že zatímco klíčovou o... more Studie se obrací k českému myšlení o literatuře a jeho proměnám. Připomíná, že zatímco klíčovou otázkou na přelomu století bylo, má-li být myšlení o literatuře spíše uměním, nebo vědou, pro strukturalismus pražské školy (i pro dnešní přístup k literatuře) je už výhradně tím druhým. To je patrné i v pojmenování disciplíny, která už není v první řadě literární kritikou, kterou byla pro F. X. Šaldu, Jiřího Karáska či Arne Nováka, ale literární vědou. Srovnáme-li úvahy o kritice z přelomu století a 20. či 30. let 20. století, je naprosto zjevná radikální proměna představy o tom, jak by měla kritika vypadat a co je jejím posláním, stejně jako významná transformace slovníku, ve kterém se o ní uvažuje. Také myšlení o literatuře, které chce být vědou, však doznává podstatných proměn – autor v závěru své studie věnuje pozornost především Vodičkovu projektu zkoumání ohlasu literárních děl.
Espes, 2019
Jaký smysl má otázka "Co je to umění?" Může se zdát, že jedinou adekvátní odpovědí bude úsilí o d... more Jaký smysl má otázka "Co je to umění?" Může se zdát, že jedinou adekvátní odpovědí bude úsilí o definici pojmu umění, tedy že výhradním smyslem této otázky je klasifikace umění, zahrnující všechny artefakty považované za umělecká díla a odlišující je od těch, které do umění nenáleží. Studie poukazuje na souvislost mezi klasifikací artefaktů a tím, jak jim rozumíme a jak je hodnotíme. Připomíná také úvahy na téma "Co je to umění?", které se o definici umění ani nepokouší. Jejich cílem je totiž proměna našeho porozumění umění, toho, jak jej hodnotíme či jakým způsobem se jej pokoušíme vyložit.
Umenie, estetika, politika, 2019
Je-li význam sdělení výsledkem jazykové artikulace, aktem pojmenování, jež je rozvrhováním perspe... more Je-li význam sdělení výsledkem jazykové artikulace, aktem pojmenování, jež je rozvrhováním perspektivy vidění, nemůže být označování stranou sociální praxe, a tedy střetu různých zájmů. Studie připomíná situaci československého poúnorového umění, která výmluvně dokládá, že umění není stranou politiky označování, moci, ideologie. Zároveň však poukazuje na to, že termín "ideologie" lze produktivně chápat i v jiném významu než jako služebnost určité politické moci, jak často bývá v souvislosti s uměním v období totality chápán. Z významové mnohotvárnosti pojmu ideologie se soustředí na pojetí, podle kterého je ideologie "procesem produkce významů, znaků a hodnot ve společenském životě". Pokouší se ukázat, že toto pojetí může produktivním způsobem poukázat na formativní potenciál umění v lidském životě.
Litikon, 2018
Studie se vrací jednak k úvahám M. Heideggera o poezii jako jazyce zjevujícím svět v jeho pravém ... more Studie se vrací jednak k úvahám M. Heideggera o poezii jako jazyce zjevujícím svět v jeho pravém bytí, jednak k měsíčtině S. Čecha a ptydepe V. Havla, které bývají chápány jako obrazy poukazující na směšnost, zvrhlost či manipulativnost umělých jazyků. Autor studie poukazuje na to, že jak představa básnického jazyka zjevujícího Pravdu Bytí, tak představa o existenci přirozeného jazyka, jenž zastupuje Zdravý Rozum a reprezentuje skutečnou tvář světa, jsou ve skutečnosti jen mýty, které favorizují určitou nahodilou historickou konfiguraci a které rozhodně nestojí stranou mocenských zápasů.
Kontext v pohybu: (Neo)pragmatické úvahy o literatuře a kultuře, 2018
Studie se soustředí se na Rortyho historizující nominalistickou vizi lidské kultury, jak ji předs... more Studie se soustředí se na Rortyho historizující nominalistickou vizi lidské kultury, jak ji představuje ve své knize Nahodilost, ironie a solidarita. Nad Rortyho texty o nahodilosti jazyka a lidské osobnosti, o metafyzice a ironii či o touze po sebeutváření a touze po spravedlivější a svobodnější společnosti se ptá, jakou roli má v takové vizi umění. Zároveň se pokouší dovodit konsekvence Rortyho úvah v souvislostech literárněvědných – také v myšlení o literatuře bychom mohli odlišovat metafyziku a ironii, normální a abnormální diskurs, ale také poukazovat na nahodilost kategorií, s nimiž literární vědec pracuje a které mohou být redefinovány.
Kontext v pohybu: (Neo)pragmatické úvahy o literatuře a kultuře, 2018
Úvodní kapitola monografie Kontext v pohybu, jež se vrací ke klíčovým motivům pragmatismu a neopr... more Úvodní kapitola monografie Kontext v pohybu, jež se vrací ke klíčovým motivům pragmatismu a neopragmatismu s cílem pojmenovat, v čem spočívají, především však postihnout, v čem by mohly být pro současnou literární vědu inspirativní. Ukazuje, že angloamerická analytická filosofie i kontinentální teorie dospívají k filosofickému přesvědčení, které v mnoha ohledech s pragmatismem konvenuje – svým antiesencialismem, důrazem na historicitu, procesualitu a pluralitu rámovanou realitou sociální praxe, které zdůrazňoval už klasický pragmatismus a které zůstávají úhelnými kameny také myšlení neopragmatického. Následující kapitoly pak z perspektivy právě tohoto myšlení reflektují některé z otázek významně rezonujících v současné teorii literatury a kultury.
Pragmatické dimenzie umenia a estetiky, 2018
Studie se vrací k Ecovým úvahám o interpretaci, nadinterpretaci a po-užití uměleckých textů liter... more Studie se vrací k Ecovým úvahám o interpretaci, nadinterpretaci a po-užití uměleckých textů literárních. Problematizuje možnost limitovat úvahy o mezích a kritériích interpretace na sémantickou (tj. od pragmatických aspektů komunikace oproštěnou) perspektivu, jak činí Eco, a poukazuje na nezbytnost zvažovat tuto otázku v pragmatických souvislostech, tedy v kontextu našich zájmů, potřeb, jazykové praxe, institucionálně prosazovaných norem a hodnot atp. Pokouší se ukázat, že nikoli odlišování " interpretace " a " použití " , ale naopak chápání interpretace jako specifického způsobu použití obrací naši pozornost k těmto aspektům. Opírá se přitom pře-de vším o (neo)pragmatické pojetí interpretace Richarda Rortyho a koncept interpretačních komunit Stanleyho Fishe.
"Vše rozpadá se, střed se zevnitř hroutí": Lomy, vertikály, refrakce (K 60. narozeninám Vladimíra Papouška), 2017
Studie se zabývá otázkou pravdy či pravděpodobnosti (věrojatnosti) umění. Reflektuje ji v souvisl... more Studie se zabývá otázkou pravdy či pravděpodobnosti (věrojatnosti) umění. Reflektuje ji v souvislostech kategorií „literatura“ či „fikce“ a poukazuje na různé dimenze této otázky: vztah zobrazeného k reálnému světu, pravdivost fikčních výroků o fikčním světě či pravdivost faktuálních výroků interpreta o fikčním světě. Pozornost pak soustředí na možnost chápat pravdivost (či věrojatnost) díla jako vztah zobrazeného ke čtenářově zkušenosti se světem.
Umenie a estetično ako sociálne a autonómne fakty: Aktuálnosť diela Jana Mukařovského, 2017
Studie se vrací k pojmu estetický postoj v pojetí české strukturální estetiky, jak byl rozpracová... more Studie se vrací k pojmu estetický postoj v pojetí české strukturální estetiky, jak byl rozpracován především v textech Jana Mukařovského a Květoslava Chvatíka. Ukazuje klíčovou roli tohoto pojmu v estetickém systému Pražské školy a konfrontuje jej s výhradami, které vůči němu vznesl George Dickie. Pokouší se estetický postoj, stejně jako ostatní fundamentální postoje člověka ke světu, které ve svých úvahách vyzdvihuje Mukařovský, interpretovat nikoli z obvyklé perspektivy konceptu „nezainteresovanosti“, ale z perspektivy pojmu „estetická distance“. Autor studie upozorňuje na sémiotickou povahu Mukařovského a Chvatíkova pojetí estetického postoje – o estetický postoj jde podle nich pouze v případě, že se předmět estetického zájmu stává znakem, tedy pouze když smyslové zaujetí skutečností následuje její sémantická interpretace. Klade si otázku, zda takové pojetí není v rozporu s širokým pojetím estetična v české strukturální estetice, respektive zda lze působnost uměleckého díla na recipienta redukovat na jeho sémantickou rezonanci.
Stopy pragmatismu: Česká literatura a estetika v dotyku s americkým pragmatismem, 2016
Když ve své knize Pragmatist Aesthetics: Living Beauty, Rethinking Art Richard Shusterman komparu... more Když ve své knize Pragmatist Aesthetics: Living Beauty, Rethinking Art Richard Shusterman komparuje estetiku Johna Deweye s estetikou Jana Mukařovského, píše o estetické zkušenosti, kterou oba autoři ve svém díle akcentují. Mukařovský však takový termín, klíčový pro Deweyho, nikdy nepoužívá a velmi zřídka jej najdeme u jeho žáků a následovníci. Studie se proto ptá: Existuje v pražské strukturální estetice nějaký koncept estetické zkušenosti? Reflektuje Mukařovského pojmy jako „estetický postoj“ či „estetická hodnota“ a poukazuje na analogie i rozdíly mezi pragmatickou estetikou Deweyho a funkcionalistickou estetikou pražské školy. Hlavní pozornost je přitom věnována pojmům „sémantické gesto“ a „záměrnost / nezáměrnost“, které by podle autora studie mohly být chápány jako pozoruhodné, originální pojetí estetické zkušenosti. Ve srovnání s konceptem Monroe C. Beardsleyho nejde o zkušenost sémantické jednoty, ale spíše naopak: zkušenost s artefaktem, který uniká našim pokusům o významové sjednocení a připomíná nám svou výrazovou materialitu, která brání transformaci díla umění do transparentního smyslu.
Svět literatury, 2016
Studie se vrací ke Šklovského termínu ozvláštnění a Jakobsonově poetické funkci - autor je považu... more Studie se vrací ke Šklovského termínu ozvláštnění a Jakobsonově poetické funkci - autor je považuje za stále inspirativní estetické koncepty, poukazující na specifickou společenskou funkci umění, které však zároveň nedokáží pojmenovat, co se děje v aktu čtení uměleckého díla. Teorie fikčních světů nabízí komplexnější pohled - ukazují, že sémantická energie vycházející z ozvláštnění nás vede ke konstituci svébytného fikčního světa. Tato sémantická energie umění však směřuje rovněž za hranice takového světa - stává se součástí naší zkušenosti rezonujíc v našem životě. V závěrečné části studie jsou tematizovány některé koncepty estetické zkušenosti, které reflektují tuto rezonanci umění ve zkušenosti recipienta.
Roman O. Jakobson: A Work in Progress, 2014
The paper looks back to Jakobson’s definition of poetry as formulated in his “What is Poetry?” an... more The paper looks back to Jakobson’s definition of poetry as formulated in his “What is Poetry?” and “Linguistics and Poetics”. It begins with a polemic essay written by Petr Fidelius that criticized Jakobson’s functional approach to poetry for its reliance on a specific attitude of the reader. Is an artistic status of a text determined by its author’s intention (as Fidelius believes), by properties of an artifact (as, according to Miroslav Červenka, is suggested in Jakobson’s later reformulation of the poetic function), or by a recipient’s attitude? These questions are discussed in view of several key studies asking “What is Art?” (Shklovsky, Beardsley, Goodman, etc.). In conclusion, the author of the paper emphasizes the present signifi cance of Jakobson’s conception of poetry that, despite the fact that it does not provide us with a universal defi nition of what is art, continues to give us very stimulating answers to a question that might be even more important: “What does art do?”
Inside and Outside of Texts, 2024
The study turns back to Umberto Eco’s reflections on interpretation, overinterpretation, and usin... more The study turns back to Umberto Eco’s reflections on interpretation, overinterpretation, and using of literary texts. It discusses a possibility to reduce considerations about limits and criterions of interpretation to semantic (i.e. apart from pragmatic aspects of communication) perspective as Eco does. The author of the study points out that, quite the contrary, it is necessary pragmatic consequences, i.e. context of our interests, needs, language practice, institutionally asserted norms and values etc., be taken into consideration when thinking about the issue. Coming out from Richard Rorty’s perspective as well as Stanley Fish’s notion of interpretive communities, he tries to show that it is not distinguishing of ´interpretation´ and ´using´, but taking interpretation as a specific way of using that aims our attention to these aspects.
Inside and Outside of Texts, 2024
The essay analyses Rorty's nominalist vision of human culture, coined with a sense for historicit... more The essay analyses Rorty's nominalist vision of human culture, coined with a sense for historicity in his book Contingency, Irony, and Solidarity. The analysis focuses on the role of arts in Rorty's vision with regard to his concepts of contingency in language and personal identity and his thoughts on metaphysics, irony and desire for self-improvement and for societies based on more freedom and justice. The essay attempts to transport Rorty's thoughts from the realm of philosophy into the realm of literary history and theory: When thinking about literature, we should also distinguish metaphysics and irony, standard and non-standard discourses. After all, most of the categories taken for granted by majority of literary scholars can also be approached from the point of their contingency and thus can be subjected to their re-definitions.
Chór a disonance: Česká literatura 1947-1963, 2022
K českému myšlení o literatuře v letech 1947-1963.
Transfery recepce: Česká literatura ve světě a světová literatura v Česku v období 1989–2020, 2022
Studie se soustředí na často opomíjenou oblast knihy, která je nejobvyklejším médiem našeho setká... more Studie se soustředí na často opomíjenou oblast knihy, která je nejobvyklejším médiem našeho setkání s literárním textem. Zaměřuje se na různé podoby peritextu (jméno autora, titul, typografie, obálka, ilustrace, doslov, předmluva ad.), na jeho hranice, sémantiku, a především na roli, kterou hraje v literární komunikaci. Na příkladech z české i světové literatury ukazuje způsoby, jimiž může čtenáře k dílu přivést i jej od něj odradit, utvářet jeho očekávání a naladění na dílo, usměrňovat jeho porozumění, imaginaci i emocionální stránky jeho prožitku z díla. V závěru kapitoly krátce tematizuje podobu paratextu ve světě nových médií (e-knih, specializovaných knižních blogů, YouTube, sociálních sítí ad.).
Protřepat, nemíchat! Mezi literární vědou a kulturálními studii, 2022
Esej kriticky reflektující – především v návaznosti na Barthesovy Mytologie – dnešní vzývání zdra... more Esej kriticky reflektující – především v návaznosti na Barthesovy Mytologie – dnešní vzývání zdravého (příp. selského) rozumu, normálnosti a přirozenosti.
Pohyb řeči a místa nespojitosti: Postanalytické a neopragmatické iniciace v literární vědě, 2021
Na pozadí Rortyho úvah o metafyzice a ironii, normálním a abnormálním diskursu či o revolučních v... more Na pozadí Rortyho úvah o metafyzice a ironii, normálním a abnormálním diskursu či o revolučních výkonech v politickém uspořádání nebo ve vědě, jež je důsledkem proměn slovníku (chápaném v holistickém a instrumentálním pojetí), studie reflektuje Mukařovského poválečné myšlení nikoli z (tradiční) perspektivy zavržení jeho strukturalistického slovníku, ale z perspektivy budování slovníku nového, marxleninského. Soustředí se na Mukařovského revizi literárněvědné terminologie, která je nejprve nominalistickým úsilím o rozvržení nového smyslu pojmů v intencích dialektického marxismu, brzy však spíše metafyzickým bojem za poznanou Pravdu. V následující části se zabývá Mukařovského úsilím o budování slovníku nového, osnovaného kolem nových pojmů, jako je světový názor, stranickost, lidovost ad. V závěrečné části si pak všímá Mukařovkého pozdějšího konceptu individuálního slohu, které interpretuje jako ironické, subverzivní gesto, jež mohlo přispět k diskreditaci marx-leninské estetiky a úsilí jeho žáků o rehabilitaci strukturalismu.
Slovníky modernistů a paradigmata moderny, 2020
Myšlení a psaní o literatuře nebylo v češtině vždy automaticky pojmenováváno literární vědou, jak... more Myšlení a psaní o literatuře nebylo v češtině vždy automaticky pojmenováváno literární vědou, jako je tomu dnes; v pojetí F. X. Šaldy či Arneho Nováka je tato disciplína – podobně jako v angloamerickém kontextu – nazývána literární kritikou. Nejde přitom jen o arbitrární pojmenování disciplíny – tato názvoslovná odlišnost má významné konsekvence: „literární věda“ je jiným pojmovým polem než „literární kritika“, jsou v něm vyšlapané jiné cesty, na nichž probíhá jiná rozprava. Studie se obrací k metodologickým reflexím jak českých literárních kritiků v časech moderny, tak anglických a amerických kritiků se snahou postihnout zmíněné odlišnosti.
Slovo a smysl / Word & Sense, 2019
Studie se vrací k otázce konkretizace a projektu zkoumání života literárního díla, jak byl koncip... more Studie se vrací k otázce konkretizace a projektu zkoumání života literárního díla, jak byl koncipována jeho “zakladateli” Romanem Ingardenem a Felixem Vodičkou. Reflektuje rozdíl mezi Vodičkovým a Ingardenovým konceptem a zvažuje možnosti, které pro konkrétní výzkum života literárních děl nabízejí Ingardenovy teoretické úvahy. Tematizuje Vodičkův limitující záběr na ohlasy kritiků a pokouší se načrtnout cesty, jimiž by se mohlo ubírat podstatně širší zkoumání života literárních děl.
Pokušení neviditelného: Myšlení moderny, 2019
Studie se obrací k českému myšlení o literatuře a jeho proměnám. Připomíná, že zatímco klíčovou o... more Studie se obrací k českému myšlení o literatuře a jeho proměnám. Připomíná, že zatímco klíčovou otázkou na přelomu století bylo, má-li být myšlení o literatuře spíše uměním, nebo vědou, pro strukturalismus pražské školy (i pro dnešní přístup k literatuře) je už výhradně tím druhým. To je patrné i v pojmenování disciplíny, která už není v první řadě literární kritikou, kterou byla pro F. X. Šaldu, Jiřího Karáska či Arne Nováka, ale literární vědou. Srovnáme-li úvahy o kritice z přelomu století a 20. či 30. let 20. století, je naprosto zjevná radikální proměna představy o tom, jak by měla kritika vypadat a co je jejím posláním, stejně jako významná transformace slovníku, ve kterém se o ní uvažuje. Také myšlení o literatuře, které chce být vědou, však doznává podstatných proměn – autor v závěru své studie věnuje pozornost především Vodičkovu projektu zkoumání ohlasu literárních děl.
Espes, 2019
Jaký smysl má otázka "Co je to umění?" Může se zdát, že jedinou adekvátní odpovědí bude úsilí o d... more Jaký smysl má otázka "Co je to umění?" Může se zdát, že jedinou adekvátní odpovědí bude úsilí o definici pojmu umění, tedy že výhradním smyslem této otázky je klasifikace umění, zahrnující všechny artefakty považované za umělecká díla a odlišující je od těch, které do umění nenáleží. Studie poukazuje na souvislost mezi klasifikací artefaktů a tím, jak jim rozumíme a jak je hodnotíme. Připomíná také úvahy na téma "Co je to umění?", které se o definici umění ani nepokouší. Jejich cílem je totiž proměna našeho porozumění umění, toho, jak jej hodnotíme či jakým způsobem se jej pokoušíme vyložit.
Umenie, estetika, politika, 2019
Je-li význam sdělení výsledkem jazykové artikulace, aktem pojmenování, jež je rozvrhováním perspe... more Je-li význam sdělení výsledkem jazykové artikulace, aktem pojmenování, jež je rozvrhováním perspektivy vidění, nemůže být označování stranou sociální praxe, a tedy střetu různých zájmů. Studie připomíná situaci československého poúnorového umění, která výmluvně dokládá, že umění není stranou politiky označování, moci, ideologie. Zároveň však poukazuje na to, že termín "ideologie" lze produktivně chápat i v jiném významu než jako služebnost určité politické moci, jak často bývá v souvislosti s uměním v období totality chápán. Z významové mnohotvárnosti pojmu ideologie se soustředí na pojetí, podle kterého je ideologie "procesem produkce významů, znaků a hodnot ve společenském životě". Pokouší se ukázat, že toto pojetí může produktivním způsobem poukázat na formativní potenciál umění v lidském životě.
Litikon, 2018
Studie se vrací jednak k úvahám M. Heideggera o poezii jako jazyce zjevujícím svět v jeho pravém ... more Studie se vrací jednak k úvahám M. Heideggera o poezii jako jazyce zjevujícím svět v jeho pravém bytí, jednak k měsíčtině S. Čecha a ptydepe V. Havla, které bývají chápány jako obrazy poukazující na směšnost, zvrhlost či manipulativnost umělých jazyků. Autor studie poukazuje na to, že jak představa básnického jazyka zjevujícího Pravdu Bytí, tak představa o existenci přirozeného jazyka, jenž zastupuje Zdravý Rozum a reprezentuje skutečnou tvář světa, jsou ve skutečnosti jen mýty, které favorizují určitou nahodilou historickou konfiguraci a které rozhodně nestojí stranou mocenských zápasů.
Kontext v pohybu: (Neo)pragmatické úvahy o literatuře a kultuře, 2018
Studie se soustředí se na Rortyho historizující nominalistickou vizi lidské kultury, jak ji předs... more Studie se soustředí se na Rortyho historizující nominalistickou vizi lidské kultury, jak ji představuje ve své knize Nahodilost, ironie a solidarita. Nad Rortyho texty o nahodilosti jazyka a lidské osobnosti, o metafyzice a ironii či o touze po sebeutváření a touze po spravedlivější a svobodnější společnosti se ptá, jakou roli má v takové vizi umění. Zároveň se pokouší dovodit konsekvence Rortyho úvah v souvislostech literárněvědných – také v myšlení o literatuře bychom mohli odlišovat metafyziku a ironii, normální a abnormální diskurs, ale také poukazovat na nahodilost kategorií, s nimiž literární vědec pracuje a které mohou být redefinovány.
Kontext v pohybu: (Neo)pragmatické úvahy o literatuře a kultuře, 2018
Úvodní kapitola monografie Kontext v pohybu, jež se vrací ke klíčovým motivům pragmatismu a neopr... more Úvodní kapitola monografie Kontext v pohybu, jež se vrací ke klíčovým motivům pragmatismu a neopragmatismu s cílem pojmenovat, v čem spočívají, především však postihnout, v čem by mohly být pro současnou literární vědu inspirativní. Ukazuje, že angloamerická analytická filosofie i kontinentální teorie dospívají k filosofickému přesvědčení, které v mnoha ohledech s pragmatismem konvenuje – svým antiesencialismem, důrazem na historicitu, procesualitu a pluralitu rámovanou realitou sociální praxe, které zdůrazňoval už klasický pragmatismus a které zůstávají úhelnými kameny také myšlení neopragmatického. Následující kapitoly pak z perspektivy právě tohoto myšlení reflektují některé z otázek významně rezonujících v současné teorii literatury a kultury.
Pragmatické dimenzie umenia a estetiky, 2018
Studie se vrací k Ecovým úvahám o interpretaci, nadinterpretaci a po-užití uměleckých textů liter... more Studie se vrací k Ecovým úvahám o interpretaci, nadinterpretaci a po-užití uměleckých textů literárních. Problematizuje možnost limitovat úvahy o mezích a kritériích interpretace na sémantickou (tj. od pragmatických aspektů komunikace oproštěnou) perspektivu, jak činí Eco, a poukazuje na nezbytnost zvažovat tuto otázku v pragmatických souvislostech, tedy v kontextu našich zájmů, potřeb, jazykové praxe, institucionálně prosazovaných norem a hodnot atp. Pokouší se ukázat, že nikoli odlišování " interpretace " a " použití " , ale naopak chápání interpretace jako specifického způsobu použití obrací naši pozornost k těmto aspektům. Opírá se přitom pře-de vším o (neo)pragmatické pojetí interpretace Richarda Rortyho a koncept interpretačních komunit Stanleyho Fishe.
"Vše rozpadá se, střed se zevnitř hroutí": Lomy, vertikály, refrakce (K 60. narozeninám Vladimíra Papouška), 2017
Studie se zabývá otázkou pravdy či pravděpodobnosti (věrojatnosti) umění. Reflektuje ji v souvisl... more Studie se zabývá otázkou pravdy či pravděpodobnosti (věrojatnosti) umění. Reflektuje ji v souvislostech kategorií „literatura“ či „fikce“ a poukazuje na různé dimenze této otázky: vztah zobrazeného k reálnému světu, pravdivost fikčních výroků o fikčním světě či pravdivost faktuálních výroků interpreta o fikčním světě. Pozornost pak soustředí na možnost chápat pravdivost (či věrojatnost) díla jako vztah zobrazeného ke čtenářově zkušenosti se světem.
Umenie a estetično ako sociálne a autonómne fakty: Aktuálnosť diela Jana Mukařovského, 2017
Studie se vrací k pojmu estetický postoj v pojetí české strukturální estetiky, jak byl rozpracová... more Studie se vrací k pojmu estetický postoj v pojetí české strukturální estetiky, jak byl rozpracován především v textech Jana Mukařovského a Květoslava Chvatíka. Ukazuje klíčovou roli tohoto pojmu v estetickém systému Pražské školy a konfrontuje jej s výhradami, které vůči němu vznesl George Dickie. Pokouší se estetický postoj, stejně jako ostatní fundamentální postoje člověka ke světu, které ve svých úvahách vyzdvihuje Mukařovský, interpretovat nikoli z obvyklé perspektivy konceptu „nezainteresovanosti“, ale z perspektivy pojmu „estetická distance“. Autor studie upozorňuje na sémiotickou povahu Mukařovského a Chvatíkova pojetí estetického postoje – o estetický postoj jde podle nich pouze v případě, že se předmět estetického zájmu stává znakem, tedy pouze když smyslové zaujetí skutečností následuje její sémantická interpretace. Klade si otázku, zda takové pojetí není v rozporu s širokým pojetím estetična v české strukturální estetice, respektive zda lze působnost uměleckého díla na recipienta redukovat na jeho sémantickou rezonanci.
Stopy pragmatismu: Česká literatura a estetika v dotyku s americkým pragmatismem, 2016
Když ve své knize Pragmatist Aesthetics: Living Beauty, Rethinking Art Richard Shusterman komparu... more Když ve své knize Pragmatist Aesthetics: Living Beauty, Rethinking Art Richard Shusterman komparuje estetiku Johna Deweye s estetikou Jana Mukařovského, píše o estetické zkušenosti, kterou oba autoři ve svém díle akcentují. Mukařovský však takový termín, klíčový pro Deweyho, nikdy nepoužívá a velmi zřídka jej najdeme u jeho žáků a následovníci. Studie se proto ptá: Existuje v pražské strukturální estetice nějaký koncept estetické zkušenosti? Reflektuje Mukařovského pojmy jako „estetický postoj“ či „estetická hodnota“ a poukazuje na analogie i rozdíly mezi pragmatickou estetikou Deweyho a funkcionalistickou estetikou pražské školy. Hlavní pozornost je přitom věnována pojmům „sémantické gesto“ a „záměrnost / nezáměrnost“, které by podle autora studie mohly být chápány jako pozoruhodné, originální pojetí estetické zkušenosti. Ve srovnání s konceptem Monroe C. Beardsleyho nejde o zkušenost sémantické jednoty, ale spíše naopak: zkušenost s artefaktem, který uniká našim pokusům o významové sjednocení a připomíná nám svou výrazovou materialitu, která brání transformaci díla umění do transparentního smyslu.
Svět literatury, 2016
Studie se vrací ke Šklovského termínu ozvláštnění a Jakobsonově poetické funkci - autor je považu... more Studie se vrací ke Šklovského termínu ozvláštnění a Jakobsonově poetické funkci - autor je považuje za stále inspirativní estetické koncepty, poukazující na specifickou společenskou funkci umění, které však zároveň nedokáží pojmenovat, co se děje v aktu čtení uměleckého díla. Teorie fikčních světů nabízí komplexnější pohled - ukazují, že sémantická energie vycházející z ozvláštnění nás vede ke konstituci svébytného fikčního světa. Tato sémantická energie umění však směřuje rovněž za hranice takového světa - stává se součástí naší zkušenosti rezonujíc v našem životě. V závěrečné části studie jsou tematizovány některé koncepty estetické zkušenosti, které reflektují tuto rezonanci umění ve zkušenosti recipienta.
Roman O. Jakobson: A Work in Progress, 2014
The paper looks back to Jakobson’s definition of poetry as formulated in his “What is Poetry?” an... more The paper looks back to Jakobson’s definition of poetry as formulated in his “What is Poetry?” and “Linguistics and Poetics”. It begins with a polemic essay written by Petr Fidelius that criticized Jakobson’s functional approach to poetry for its reliance on a specific attitude of the reader. Is an artistic status of a text determined by its author’s intention (as Fidelius believes), by properties of an artifact (as, according to Miroslav Červenka, is suggested in Jakobson’s later reformulation of the poetic function), or by a recipient’s attitude? These questions are discussed in view of several key studies asking “What is Art?” (Shklovsky, Beardsley, Goodman, etc.). In conclusion, the author of the paper emphasizes the present signifi cance of Jakobson’s conception of poetry that, despite the fact that it does not provide us with a universal defi nition of what is art, continues to give us very stimulating answers to a question that might be even more important: “What does art do?”
Papoušek, Vladimír - Skalický, David - Kaplický, Martin - Bílek, Petr A.: Pohyb řeči a místa nesp... more Papoušek, Vladimír - Skalický, David - Kaplický, Martin - Bílek, Petr A.: Pohyb řeči a místa nespojitosti: Postanalytické a neopragmatické iniciace v literární vědě. Praha: Akropolis 2021, 367 s. ISBN 978-80-7470-365-2.
RÉSUMÉ: Monografie Pohyb řeči a místa nespojitosti: Postanalytické a neopragmatické iniciace v literární vědě se obrací k postanalytické a neopragmatické filosofii. Ty patří ke klíčovým proudům filosofického uvažování 20. století a jejich zaměření na otázky jazyka je úzce sbližuje s teorií literatury. Jednotlivé kapitoly ohledávají teorii řečových aktů (J. R. Searle, M. L. Prattová, J. H. Miller), termíny jako radikální překlad (W. V. O. Quine), radikální interpretace (D. Davidson), zdrojová metafora (S. C. Pepper), koncový slovník či normální a abnormální diskurz (R. Rorty), pojetí významu u R. Ingardena a J. Mukařovského nebo reflexi Derridovy dekonstrukce z pozic postanalytických a neopragmatických. Cílem publikace je prozkoumat možnosti, které tyto teorie, koncepty a pojmy otevírají myšlení o literatuře, a také ověřit potenciál jejich využití při analýze literárněvědného diskurzu. Jednotlivé kapitoly se z této perspektivy zaměřují na spory F. X. Šaldy a K. Čapka, poválečné studie J. Mukařovského, proměny slovníku S. K. Neumanna, K. Teigeho a V. Černého či na eseje a překlady románů M. Kundery.
Kubíček, Tomáš - Papoušek, Vladimír - Skalický, David (eds.): Slovníky modernistů a paradigmata m... more Kubíček, Tomáš - Papoušek, Vladimír - Skalický, David (eds.): Slovníky modernistů a paradigmata moderny. Praha: Akropolis, 2020, 326 s. ISBN 978-80-7470-294-5.
RESUMÉ: Modernismus, ať už chápaný v jakékoliv periodizaci (dlouhé či kratší), nepochybně přinesl radikální proměnu obrazu světa, a to ve velmi rozdílných oborech lidské činnosti od výtvarného umění, architektury, přes literaturu, filozofii, lingvistiku až po eschatologické a futuristické vize v myšlenkách politiků a ideologů. Specifickým problémem jsou pak dramatické střety mezi individuálními intencemi jednotlivců a intencí kolektivní, představovanou skupinami sdílejícími stejnou víru. Analyzovat ustavování a proměnu paradigmat, nově vznikající slovníky, metafory a rétorické akty, které utvářely různé varianty modernistických vizí a představ, bylo cílem konference Slovníky modernistů a paradigmata moderny, která se uskutečnila v Moravské zemské knihovně v Brně ve dnech 19. a 20. září 2018. Stejnojmenná publikace přináší studie, které se zrodily z příspěvků i diskusí, jež na ní zazněly (autoři: Kenichi Abe, Dominik Bálan, Michal Bauer, Petr Bubeníček, Veronika Černíková, Martin Dvořák, Erik Gilk, Peter Chvojka, Vera Kaplická Yakimova, Tomáš Kubíček, Marie Langerová, Vladimír Papoušek, Ondřej Pešek, Vanda Pickett, Ondřej Selner, David Skalický, Jan Staněk, Eva Štědroňová, Martin Tichý).
Bílek, Petr A. - Kaplický, Martin - Papoušek, Vladimír - Skalický, David: Kontext v pohybu: (Neo)... more Bílek, Petr A. - Kaplický, Martin - Papoušek, Vladimír - Skalický, David: Kontext v pohybu: (Neo)pragmatické úvahy o literatuře a kultuře. Praha: Akropolis, 2018. 296 s. ISBN 978-80-7470-220-4.
RESUMÉ: Americký pragmatismus, spojený se jmény W. Jamese, Ch. S. Peirce a J. Deweyho, částečně ovlivnil českou filozofii a estetiku prvních desetiletí 20. století, literární vědy se však příliš nedotkl. Jeho renesance pod nálepkou neopragmatismu, o níž se od 70. let zasloužili Richard Rorty, Hilary Putnam či Richard Shusterman, nabízí literární vědě, estetice či kulturálním studiím ještě mnohem zřetelnější podněty; ani ty ale zatím v českém prostředí příliš nerezonovaly. Kniha Kontext v pohybu: (Neo)pragmatické úvahy o literatuře a kultuře je pokusem podněty neopragmatismu nejen zmapovat a zprostředkovat, ale také domyslet a provázat na místní tradici, k níž mají někdy až překvapivě blízko. Tak jako se už na konci 70. let pragmatické myšlení potkalo – navenek okázalou srážkou – s recepční estetikou Wolfganga Isera, nabízí se položit si otázku, nakolik se pragmatický zřetel k funkčnosti kryje s pojetím funkce, jež stojí na piedestalu pražského strukturalismu. Kniha se snaží ukázat, že neopragmatické myšlení je schopno oživit a zproduktivnit naše debaty o interpretaci nebo o způsobech psaní literárních dějin, ale dokáže také nabídnout nové pohledy na pociťovanou krizi literární teorie, ale i na otázku, kam patří populární kultura.
Bílek, Petr A. - Papoušek, Vladimír - Skalický, David: Literary Universe in Three Parts: Language - Fiction - Experience, 2018
For decades, the Prague School Structuralism assumption of textual autonomy dominated the explora... more For decades, the Prague School Structuralism assumption of textual autonomy dominated the explorations of Czech literature as well as the context of Czech literary theory. The three authors of this book combined their efforts to move beyond and offer a new conceptual frame. Sharing the structuralist proposition of texts made from words, they focus on the metamorphoses of the modes of representations through the 20th century fiction and its critical reflections. Switching between theoretical considerations and case study interpretations, their essays challenge the notion of autonomous fictional worlds and involve the pragmatic categories of the constructed image of a writer and the aesthetic experience of a reader. The focus on representational status of literary texts combines here with another conceptual frame – the performative aspect. The literary texts do not function as mere documents that preserve the traces of existing reality but as objects that construct what their readers conceive as parts of existing reality. Instead of a a depository of meanings, literature is thus perceived as a permanent process of negotiations that uses the institutional power of canonisation, ritualisation or tabooisation. Drawing on contemporary international theory of literature and aesthetics (Searle, Rorty, Davidson, Iser, Greenblatt, White), the authors try to conflate semiotic analyses of textual meanings with the pragmatic notions of historical and readership contexts. The book chooses the productive texts of Czech literature, occasionally combined with other items of Czech culture (arts, films, TV production) and brings them into comparison with the international context. Such an approach puts aside the traditional assumption of a national context as a major defining criterion, which allows the authors to articulate more generalized abstractions.
Bílek, Petr A. - Nagy, Ladislav - Skalický, David: "Vše rozpadá se, střed se zevnitř hroutí": Lom... more Bílek, Petr A. - Nagy, Ladislav - Skalický, David: "Vše rozpadá se, střed se zevnitř hroutí": Lomy, vertikály, refrakce (K 60. narozeninám Vladimíra Papouška). České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2017, 327 s. ISBN 978-80-7394-672-2.
Skalický, David. Ozvláštnění – fikce – estetická zkušenost. České Budějovice: Halama, 2017. 126 s... more Skalický, David. Ozvláštnění – fikce – estetická zkušenost. České Budějovice: Halama, 2017. 126 s. ISBN 978-80-87082-36-2.
RESUMÉ: K čemu je umění? Má pro společnost a lidský život nějakou specifickou, jinými způsoby nenahraditelnou hodnotu? Není jen zábavou, libůstkou, odpočinkem od reálného světa či únikem od něj? V hledání odpovědi na tyto otázky se autor obrací nejprve ke Šklovského pojetí umění jako nástroje aktualizace našeho vnímání a porozumění světu, rozpracované v české strukturální estetice. Soustředí se na Mukařovského úvahy o jedinečné funkci umění, na koncept estetického postoje či formalistické úvahy o ozvláštnění. V druhé části knihy pak reflektuje význam termínu fikčnost, konfrontuje ontologicky heterogenní pojetí referentu fikčního znaku, rozvrhované Johnem Searlem, s pojetím ontologicky homogenním, rozpracovaným Lubomírem Doleželem. Na materiálu, který nám dává k dispozici publikace prezentující ohlasy na Český snář Ludvíka Vaculíka, obhajuje pragmatické pojetí fikčnosti chápané jako specifický modus čtení. Výchozí otázka jej nakonec přivádí ke konceptu estetické zkušenosti, kterým se zabývá třetí část monografie. Autor v ní vychází především z pragmatické filosofie a estetiky Johna Deweyho a jeho pokračovatelů (Beardsley, Shusterman), obrací se však také k estetickým úvahám Gadamerovým, k de Manově polemice s novokritickým konceptem díla jako organické jednoty či k Mukařovského pojmu sémantické gesto.
Bílek, Petr A. - Dadejík, Ondřej - Kaplický, Martin - Papoušek, Vladimír - Skalický, David - Stan... more Bílek, Petr A. - Dadejík, Ondřej - Kaplický, Martin - Papoušek, Vladimír - Skalický, David - Staněk, Jan: Stopy pragmatismu: Česká literatura a estetika v dotyku s americkým pragmatismem. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2016, 199 s. ISBN 978-80-7394-627-2.
RESUMÉ: Tato kolektivní monografie se zaměřuje na jeden z nejvýznamnějších filosofických proudů dvacátého století – pragmatismus. Kniha sleduje jeho recepci v českém prostředí ve dvacátých a třicátých letech, a to v dílech tak různých autorů, jako byli Karel Čapek, Karel Vorovka, Emanuel Rádl, F. X. Šalda či Bedřich Václavek. Autoři se obracejí k pragmatismu jako k myšlenkovému proudu, který svým originálním způsobem tematizoval otázky své doby, se snahou najít paralely či odlišná řešení, jimiž na identické či obdobné otázky odpovídala kontinentální estetika.
Papoušek, Vladimír – Skalický, David (eds.): Fenomén Zappa. Praha: Akropolis, 2016, 272 s. ISBN 9... more Papoušek, Vladimír – Skalický, David (eds.): Fenomén Zappa. Praha: Akropolis, 2016, 272 s. ISBN 978-80-7470-143-6.
RESUMÉ: Kniha Fenomén Zappa si klade za cíl prozkoumat a z různých perspektiv analyzovat specifický kulturní fenomén, který vznikl v Československu kolem osobnosti a tvorby amerického hudebníka Franka Zappy. Snaží se zachytit vznik tohoto fenoménu a mechanismy jeho fungování ve specifickém společensko-politickém kontextu socialistického Československa, ale také přinést nové informace o rezonanci Zappovy hudby v Čechách, o vzniku a působení českého fanklubu Franka Zappy či o Zappově návštěvách v Praze, a nabídnout tak nové pohledy na Zappovu tvorbu a její ohlasy.
Kniha se člení na dvě části: První část nabízí akademické (analytické) studie, které se věnují problematice fenoménu Zappa z různých hledisek: z hlediska transformace jazyka kulturního fenoménu a jeho překladu, sémiotiky popkultury nebo z perspektivy estetické. Vedle těchto analýz stojí studie pokoušející se uchopit poetiku Franka Zappy po stránce muzikologické a včleňují autorovu tvorbu do dobových hudebních kontextů. Druhá část knihy využívá postupů orální historie a konstruuje Zappův obraz ve vzpomínkách jeho českých fanoušků a recipientů. Knihu doprovází bohatý obrazový materiál: dobové fotografie, dokumenty i kresby.
Všechny tři složky – analytické studie, výstupy orální historie i vizuální doprovod – jsou sjednoceny faktorem přisvojování. Sledují jednak možnosti provazování hudby či poetiky Franka Zappy na jiné výrazné koncepty, ať už z oblasti dějin vážné i populární hudby, filozofie umění, či literární teorie, jednak provazování výrazně amerického zappovského mýtu s českým prostředím, které si jej přisvojovalo a modifikovalo v rámci kulturního transferu, a vytvořilo tak specifické zappovské rozumění.
Skalický, David – Bauer, Michal – Brdek, Zdeněk – Papoušek, Vladimír (eds.): Jazyky reprezentace ... more Skalický, David – Bauer, Michal – Brdek, Zdeněk – Papoušek, Vladimír (eds.): Jazyky reprezentace II: Reprezentace nacionality jako mocenská strategie v literatuře a popkultuře. Praha: Akropolis, 2014, 332 s. ISBN 978-80-7470-073-6.
RESUMÉ: Kolektivní monografie Jazyky reprezentace 2 tematicky i autorsky navazuje na stejnojmennou knihu, vydanou v nakladatelství Akropolis roku 2012. Prezentuje dvacet českých či anglicky psaných studií, které se z různých úhlů pohledu zabývají tématem vyznačeným podtitulem Reprezentace nacionality jako mocenská strategie v literatuře a popkultuře. První část knihy se z teoretické perspektivy soustředí na vztah literární reprezentace a moci, problematiku reprezentace v díle Wolfganga Isera, na Cervantesova Dona Quijota, Nemoc času Roberta Pazziho či na otázku literárního kánonu. Část druhá tematizuje reprezentaci nacionality v české literatuře devatenáctého a dvacátého století: jejím tématem jsou obrazy amerických Čechů, eugenika v české literatuře, otázky nacionality a internacionality nebo reprezentace češství a židovství v textech Viktora Fischla. Závěrečná část pak ohledává otázky reprezentace, moci a nacionality za hranicemi české literatury i za hranicemi tzv. vysokých uměleckých žánrů: jejím tématem se stávají strategie jazykové konverze autorek, které tvoří v cizím jazyce i prostředí, Waverley Waltera Scotta, proměny reprezentace ruské identity, obrazy polských ekonomických migrantů i fiktivní turistický průvodce východoevropskou republikou Molvania.
Veberová, Veronika – Bílek, Petr A. – Papoušek, Vladimír – Skalický, David (eds.): Jazyky repreze... more Veberová, Veronika – Bílek, Petr A. – Papoušek, Vladimír – Skalický, David (eds.): Jazyky reprezentace. Praha: Akropolis, 2012, 308 s. ISBN 978-80-87481-67-7.
RESUMÉ: Kolektivní monografie Jazyky reprezentace je dílčím příspěvkem k problematice tematizované v rozličných podobách již od prvních filozofických úvah, od prvních reflexí na téma umění. V posledních desetiletích se reprezentace stala jedním z klíčových pojmů západní filozofie a estetiky – pojmem produktivně využívaným i zavrhovaným, otevírajícím nová témata i nové pohledy na témata stará. V českém prostředí však tento pojem dosud nezazníval tak, jak by odpovídalo jeho významu. Předkládaná monografie usiluje přispět k obohacení tohoto prázdného prostoru v českém teoretickém a kritickém diskursu. Jejím záměrem není komplexně zmapovat problematiku reprezentace ani poskytnout čtenáři její systematický teoretický výklad, ale nahlédnout toto téma z různých perspektiv, z nichž může být reflektováno i využíváno při zkoumání filozofického a teoretického diskursu, při analýze řeči literatury i filmu.