Bohumil Vykypěl | Academy of Sciences of the Czech Republic (original) (raw)

Uploads

Books by Bohumil Vykypěl

amazon.co.uk-amazon.fr abebooks.it-abebooks.de-abebooks.fr abebooks.co.uk-iberlibro.com abebooks.... more amazon.co.uk-amazon.fr abebooks.it-abebooks.de-abebooks.fr abebooks.co.uk-iberlibro.com abebooks.com-amazon.com amazon.es-amazon.it

Im vorliegenden Band werden neue Perspektiven auf diverse Fragen der Geschichte des Tschechischen... more Im vorliegenden Band werden neue Perspektiven auf diverse Fragen der Geschichte des Tschechischen und der tschechischen Geschichte eröffnet. Einige Aspekte der Geschichte der keltischen und der slavischen Sprachen, insbesondere des Tschechischen, werden verglichen. Die Leistung der älteren tschechischen Grammatographie wird mit den Augen der funktionalstrukturalen Prager Schule gewürdigt. Das ältere Tschechische wird im Spiegel des Sprachkontakts betrachtet. Kulturelle Aspekte des Werkes von Vilém Mathesius und das Schicksal der tschechischen Linguistik unter den Kommunisten werden behandelt. Schließlich werden auch der Sinn der tschechischen Geschichte und die Stellung der tschechischen Kultur in Europa besprochen. ISBN 9783862887071 (Hardcover). LINCOM Studies in Slavic Linguistics 41. 236pp. USD 136 / EUR 120 / GBP 98. 2016. LSSlaL 41 ISBN 978 3 86288 707 1

The point of comparative history is not to impose judgment, but rather to highlight freedom that ... more The point of comparative history is not to impose judgment, but rather to highlight freedom that existed but was not perceived. Occasionally, it may encourage us to cultivate things within ourselves that we fi rst recognize in others.

PRATARMĖ Serijai Bibliotheca Salensis pradžią davė nuo 2004 metų Salų dvare (prie Kamajų, Rokiški... more PRATARMĖ Serijai Bibliotheca Salensis pradžią davė nuo 2004 metų Salų dvare (prie Kamajų, Rokiškio rajone) pradėtos rengti kalbotyros vasaros mokyklos. Joje bus leidžiamos specialiai šiai serijai parašytos, daugeliu atvejų Salose perskaitytų paskaitų pagrindu parengtos mažos apimties knygos, kuriose bus pateikti įvairių kalbotyros sričių ir krypčių įvadai. Tai nebus grynai populiari, plačiai publikai skirta serija, nes joje leidžiami tekstai reikalauja pagrindinio lingvistinio išsilavinimo. Leidėjai tikisi, kad serija Bibliotheca Salensis iš dalies galės užpildyti jau seniai jaučiamą spragą knygų rinkoje: trūksta lietuviškai parašytų arba į lietuvių kalbą išverstų knygų, supažindinančių skaitytojus su XX-ojo amžiaus lingvistinės minties pasiekimais tiek teorinės, tiek istorinės-lyginamosios kalbotyros srityje. Serija, žinoma, negalės atstoti fundamentinių lingvistinių veikalų ir platesnių, sistemingų įvadų vertimų, bet specifiniai jos bruožai turėtų ją padaryti patrauklią skaitytojams Lietuvoje: autoriai yra lietuvių kalbą tyrinėjantys arba su Lietuva bendradarbiaujantys lingvistai, serijoje spausdinami tekstai daugeliu atvejų bus paremti lietuvių kalbos medžiaga. Kaip ir pačios Academia Grammaticorum Salensis, taip ir Bibliotheca Salensis tikslas yra Lietuvoje skatinti susidomėjimą naujesnėmis teorinės ir deskriptyvinės lingvistikos kryptimis.

Papers by Bohumil Vykypěl

Everyone who deals with the history of linguistics must have met with the name of E. F. K. Koerne... more Everyone who deals with the history of linguistics must have met with the name of E. F. K. Koerner. Last year, the sad news arrived that Koerner had died. His life was colourful and is known to those who know (see, e.g., Cowan-Foster 1989, Swiggers 1999 and most recently Joseph 2021), so here I will only mention its main stops. Koerner was born in a Grenzland: in Hofleben (Mlewiec) near Thorn (Toruń); this, perhaps, was the reason that he was aware that things are often not as clear as people not born in Grenzländer often think. After finishing high school in 1960 in Krefeld, where his family eventually settled, sharing the wanderer fate of many German families after WW II, he first served in the military, which apparently gave him what not a few intellectuals lack: the awareness that there are more important things than those they write about. It was not until 1968 that he finished his MA studies with a thesis on the German subjunctive submitted at the University of Gießen. More importantly, in 1971 he defended his dissertation on Saussure at Simon Fraser University in Canada, which was published in 1973 (Koerner 1973). From then on, he worked continuously in the history of linguistics and became the most visible and active person in this field. In 1976, he even went "into the wilderness" and accepted the offer of an associate professorship at the University of Ottawa as the chance of lifetime, as he wrote himself, to advance the study of the history of the language sciences. Among his numerous activities, the most important was editing the journal Historiographia Linguistica and the series Amsterdam Studies in the Theory and History of Linguistic Sciences. After his retirement from the university in 2001, he returned home, to Berlin, but continued, with no less passion, his work in the historiography of linguistics. If I think about Koerner's work and the inspirations one can find in it, what first occurs to me is his appeal for specialization or professionalization in the historiography of linguistics: the demand for doing linguistic historiography not as a "byproduct", but as a separate discipline. This appeal is still relevant, or it at least seems to be, judging from the example provided by the volume of the Oxford Handbooks dedicated to the history of linguistics (Allan 2013) that is marked by a remarkable "non-professionalism": an absence of both criticism of the sources and a theoretical frame. It is symptomatic that Koerner did not participate in this volume. Another thing is, of course, to what extent such a demand for a "professional"

České klínopisné bádání, předovýchodní archeologie a spřízněné obory v dokumentech ŠÁRKA VELHARTI... more České klínopisné bádání, předovýchodní archeologie a spřízněné obory v dokumentech ŠÁRKA VELHARTICKÁ (ed.

B o h u m i l V y k y p ě l-T a ť á n a V y k y p ě l o V á Clavibus unitis 10/2 (2021), pp. 7-12... more B o h u m i l V y k y p ě l-T a ť á n a V y k y p ě l o V á Clavibus unitis 10/2 (2021), pp. 7-12 © Association for Central European Cultural Studies

This paper deals with texts by Louis Hjelmslev on Baltic topics, in particular an article from 19... more This paper deals with texts by Louis Hjelmslev on Baltic topics, in particular an article from 1946 in which he defended the right of the Baltic countries to independence.

Der vorliegende Text wurde mit Unterstützung des Projekts Nr. 18-02702S (Altkirchenslavisches Erb... more Der vorliegende Text wurde mit Unterstützung des Projekts Nr. 18-02702S (Altkirchenslavisches Erbe im Alttschechischen) der Grantová agentura ČR verfasst. Bohumil Vykypěl "Südslavische Einflüsse" auf das Tschechische "South Slavonic Infl uences" on Czech. In the present paper, the author deals with what can be considered as analogues in the history of Czech of the "South Slavonic Infl uence," showing that these were not as important as in the history of Russian.

Prehistorii tematu dedictvi staroslovenstiny ve stare cestine pfedstavuje polemicka diskuse v pos... more Prehistorii tematu dedictvi staroslovenstiny ve stare cestine pfedstavuje polemicka diskuse v poslednfch dvou dekadach 18. stolen mezi Josefem Dobrovskym na jedne strane a Vaclavem Fortunatem Durychem a Gelasiem Dobnerem na strane druhe o vlivu staroslovenskeho biblickeho pfekladu na biblicky preklad starocesky. Zatimco Durych a Dobner tento vliv pripousteli, Dobrovsky jej popi'ral, protoze ve stfedovekych Cechach podle neho staroslovensky preklad nebyl vubec znam {srov. bibliograficky Jakubec 1911, 138). Dobrovskeho nazor byl pak vetsinove pnji'man po cele 19. stoleti.

eingeschlossen, einen Schauder, so Bor, einjagt. Zugleich aber lassen sie sich zu zynischen Bemer... more eingeschlossen, einen Schauder, so Bor, einjagt. Zugleich aber lassen sie sich zu zynischen Bemerkungen über das von Verdi geschaffene "katholische" Werk aus den Kehlen jüdischer Sänger hinreißen. Es ist das besondere Verdienst dieser Neuauflage und Neu-Übersetzung des Theresienstädter Requiem, dass die transparente deutschsprachige Vorlage gemeinsam mit dem ausführlichen Nachwort der Novelle von Josef Bor eine noch höhere, intensivere Aussagekraft verleiht. Ein vorbildliches Verzeichnis der Anmerkungen mit vielen erhellenden Erläuterungen, vier Abbildungen, die die Auftritte des jüdischen Gefangenenchores im Herbst 1944 dokumentieren, und Hinweise auf Autor, Übersetzer und Kommentator stellen eine Publikation dar, die angesichts der sich gegenwärtig häufenden antisemitischen Anschläge in Deutschland auch zum Programm öffentlicher Lesungen gehören sollte.

Rezensiert von Bohumil Vykypěl (Academy of Sciences) Man kann leicht den Eindruck gewinnen, dass ... more Rezensiert von Bohumil Vykypěl (Academy of Sciences) Man kann leicht den Eindruck gewinnen, dass es mit Ferdinand de Saussure ähnlich steht wie mit Franz Kafka und dass Charles Bally und Albert Sechehaye wie Max Brod besser getan hätten, wenn sie ihren Nachlass verbrannt hätten, denn so wären die nicht geringen intellektuellen Kräfte erspart geblieben, die man in die ellenlangen Betrachtungen investiert hat, wie Saussure und Kafka dies und jenes denn eigentlich meinten. Sei es so oder so, nun versucht auch der zu besprechende Band zum Verständnis von Saussure beizutragen. Sein Inhalt ist der folgende. Zunächst formulieren die Herausgeber in der knappen Einleitung (S. 1-5) die für sie zentrale Frage des Bandes, nämlich jene nach dem Verhältnis zwischen Saussure und dem, was sie strukturalistische Episteme nennen, und verraten, dass die in ihrem Band enthaltenen Texte aus einer Ringvorlesung und einem Symposium erwachsen sind, die an der Universität zu Köln im Herbst 2017 stattgefunden haben. Danach folgen ungruppiert, bloß nach den Nachnamen der Verfasser gereiht, die einzelnen Texte, die allerdings nur eine Auswahl aus den bei den erwähnten Gelegenheiten gehaltenen Vorträgen darstellen. Zunächst zeigt Marie-José Béguelin die Einheitlichkeit des komparativistischen und des allgemeinlinguistischen Werkes Saussures ("Aux sources du structuralisme saussurien: le Mémoire, la Double Essence", S. 7-42). Zwar ist diese Einheitlichkeit gut bekannt, doch ist es wohl nicht überflüssig, sie wiederholt zu betonen, zumal-wie die Autorin erwähnt-das sprachvergleichende Wissen immer geringer wird. Leider wird in diesem Beitrag die Gelegenheit nicht genutzt, in einem Sammelband zum Thema Saussure und Strukturalismus auch die strukturalistische Sichtweise oder Rezeption des Indogermanisten Saussure zu schildern. Danach fügt Simon Bouquet zu den unzähligen bisherigen eine weitere Interpretation des "authentischen" Saussure hinzu, wie er in seinen Manuskripten erscheint ("Saussure penseur de la complexité: doubles essences et quaternions", S. 43-67). Ähnlich steuert Jean-Paul Bronckart einen weiteren Versuch bei, den Saussure des Cours und jenen der Manuskripte zu verbinden ("La langue

češtinu hlaholicí byl podivný nápad a bláznivá myšlenka. Tento výrok je třeba chápat ani ne tak j... more češtinu hlaholicí byl podivný nápad a bláznivá myšlenka. Tento výrok je třeba chápat ani ne tak jako hodnocení onoho historického jevu, ale spíš jako výraz údivu nad věcí, jejíž smysl nám není jasný. K tomu, abychom se smyslu hlaholismu v českých zemích dobrali, nám teď vydatně pomáhá monografie-skoro bychom chtěli říct přelomová-Václava Čermáka, na niž zde chceme stručně upozornit. Kniha má dvě části: narativní a ediční. V první části, nazvané Dějiny hlaholského písemnictví v klášteře Na Slovanech, se nejdřív v první kapitole píše o tématu, které samo je značně zajímavé, totiž o slovanské liturgii a hlaholském písemnictví v Chorvatsku, odkud, jak známo, přišli první členové pražského kláštera Na Slovanech. 1 Nato se v druhé kapitole pojednává o samotném klášteře Na Slovanech: o motivech jeho založení, o jeho fungování a národnostním složení, o jeho vztahu k pražské univerzitě a o mnohém dalším. 2 Pak následuje třetí kapitola, věnovaná církevněslovanskému písemnictví v Čechách 14. a 15. století, vlastně první podrobné pojednání o tomto značně komplexním tématu. 3 Čtvrtá kapitola má za téma českohlaholské písemnictví, tedy ony staročeské texty zapsané hlaholicí, které tak udivily Jagiće. 4 Poté se v páté kapitole píše o hlaholici v české rukopisné tradici v 14. a 15. století: zejména o hlaholských abecedáriích z českých zemí, ale také například o latinských textech zapsaných hlaholicí. 5 Šestá kapitola pojednává o dobových ohlasech církevní slovanštiny a slovanské liturgie v českých zemích: u Klareta, u Husa, u Jana z Holešova, u Benešosvkého i jinde. 6 Konečně v sedmé kapitole čteme o pozoruhodné kapitole z dějin české kulturní expanze, totiž o chorvatských překladech ze staročeské literatury. 7

Kdo se zabývá dějinami lingvistiky, nemohl nenarazit na jméno E. F. K. Koerner. Loni Koerner vyda... more Kdo se zabývá dějinami lingvistiky, nemohl nenarazit na jméno E. F. K. Koerner. Loni Koerner vydal další výbor ze svých textů. Ten je zvláštní tím, že jeho název Last Papers in Linguistic Historiography naznačuje-a autorova předmluva to pak potvrzuje-jakési rozloučení autora osmdesátníka s publikem. I když doufáme, že to není rozloučení definitivní a obnovená premiéra ještě přijde, přece jen snad v tomto rozlučkovém rozpoložení bude myslím vhodnější víc se zamyslet nad Koernerovým dílem celým než referovat o obsahu jeho posledního svazku. Pokud jde o druhý bod, zmiňme se tedy o obsahu jen stručně. Svazek má dvě části, každou o čtyřech kapitolách. První část je věnována obecným otázkám dějin lingvistiky (Part I: Positions and problems in the history of linguistics): její kapitoly pojednávají o autorově pojetí lingvistické historiografie (The historiography of linguistics past, present and future, s. 3-35), o tom, jak stav lingvistické historiografie vylepšit (Pour une historiographie engagée; or where historians of linguistics could still do better, s. 37-48), o lingvistických časopisech v druhé polovině 19. století na příkladu pařížského Bulletinu (La place du Bulletin de la Société de Linguistique de Paris parmi les principales revues de linguistique de son temps, s. 49-67) a o otázce vidění předchůdců nastupujícími jazykovědnými školami na příkladu mladogramatiků a Schleichera (On the disappearance of August Schleicher in the writings of the Neogrammarians: The case of the analogy concept in historical linguistics, s. 69-93). Druhá část obsahuje příspěvky k dílu konkrétních jazykovědců (Part II: Studies concerning the work of individual scholars): čteme tu pak o Baudouinovi a Schleicherovi (Baudouin de Courtenay's relationship with Schleicher, s. 97-114), o Paulovi a Saussurovi (Hermann Paul, Saussure, and general linguistic theory, s. 115-161), o Sapirovi (Edward Sapir: Assessments of his life and work, s. 163-192) a o Bachtinově autorství knihy Marksizm i filosofija jazyka, které Koerner (právem) zpochybňuje (The Baxtin's myth and its historiography, s. 193-210). Všechny texty byly už otištěny jinde, ale pro přítomný svazek byly revidovány a některé podstatně rozšířeny. Většina textů je jako i ostatní Koernerovy texty: je to v podstatě povinná četba, ovšem nerezultující v nutnost souhlasit se vším. Chceme-li se nyní, jak jsme ohlásili výše, zamyslet nad Koernerovým dílem a nad inspiracemi, které v něm lze najít, napadne nás nejdříve obecně jeho apel na specializaci nebo profesionalizaci historiografie lingvistiky: požadavek neprovozovat lingvistickou historiografii jako "vedlejší zaměstnání", ale jako samostatnou disciplínu. Zdá se, že to je stále aktuální výzva, nebo to alespoň ukazuje příklad svazku oxfordských "handbooků" věnovaný historii lingvistiky (Allan 2013), který se vyznačuje pozoruhodnou "neprofesionalitou"-absencí pra

Slavistiku čas od času trápí otázka, zda Slovany spojuje ještě něco jiného než to, že mluví slova... more Slavistiku čas od času trápí otázka, zda Slovany spojuje ještě něco jiného než to, že mluví slovanskými jazyky. Nyní má také k zodpovězení této otázky přispět objemná kniha Eduarda Mühleho o Slovanech ve středověku. Její obsah je následující. První kapitola je prolog-pojednává o zájmu o slovanské národy a země v novověku (1 Prolog: Die Erfindung der Slawen in der Neuzeit; s. 7-39). Pak následuje druhá kapitola, věnovaná otázkám, které si kniha klade (tedy zejména, zda slovanství představovalo ve středověku účinný dějinný faktor), a způsobům, jak položené otázky chce zodpovědět (2 Fragestellung und Vorgehen; s. 41-45). Nato přichází sedm jádrových kapitol. Ve třetí kapitole se píše o prvních zprávách o Slovanech v byzantských, latinských a orientálních pramenech (3 Die Entdeckung der Slawen im frühen Mittelalter; s. 47-81). Další kapitola pojednává o světě prehistorických Slovanů-o jejich poměrech sídelních, hospodářských, náboženských, sociálních (4 Frühslawische Lebenswelten; s. 83-133). Pátá kapitola má za téma první slovanské státní útvary-protobulharskou říši, západobalkánská knížectví, Korutany, Velkou Moravu (5 Erste slawische Herrschaftsbildungen; s. 135-170). V šesté kapitole se píše o vytváření samostatných slovanských národů-v Bulharsku, Čechách, Chorvatsku, Kyjevské Rusi, Polsku a Srbsku (6 Die Slawen im Prozess der mittelalterlichen Nationswerdung; s. 171-296). Sedmá kapitola pak naopak pojednává o slovanských oblastech, kde středověké národy vytvořeny nebyly-polabské, pomořské, balkánské (7 Abgebrochene Reichsbildungen und ausgebliebene Nationswerdungen; s. 297-346). Osmá kapitola líčí obraz středověkých Slovanů, jak jej podávají neslovanské středověké prameny-byzantské, arabsko-islámské a latinské (8 Die Slawen im nichtslawischen mittelalterlichen Weltbild; s. 347-380). Nakonec devátá kapitola pojednává o představách o slovanském společenství v pozdním středověku, a to v Čechách, Polsku, Pomořanech, jihovýchodní Evropě a v Kyjevské a Moskevské Rusi (9 Ideen von slawischer Gemeinschaft im späten Mittelalter; s. 381-436). Poslední kapitola je epilog, shrnující hlavní myšlenky práce (10 Epilog: Die Erfindung der Slawen im Mittelalter; s. 437-445). Autor svou knihu asi začal špatně, totiž kapitolou nazvanou Die Erfindung der Slawen in der Neuzeit. Pak už je vlastně zbytečné hledat, zda existoval nějaký sociálně relevantní pojem Slovanů předtím, a podle toho vypadá i autorovo pojednání, uchylující se k výčtu potenciálních svědectví o existenci takového pojmu ve středověku a jejich mechanickému vyvracení. Nechceme snad říct, že práce je tedy zbytečná, ale domníváme se, že autor měl být méně rázný a přece jen opatrnější. Nepřihodilo by se mu pak možná, že například považuje zamítnutí kontinuity slovanského písemnictví mezi Velkou Moravou a raněstředověkými Čechami za názor v současnosti převažující (s. 216). Podobně k výkladům, bez pochyb podávaným, o významu slova sclavonicus v Kosmově době (s. 221-222) by stálo zato přečíst si starého Havránka (1925). Hlavní problém ale spočívá zjevně v tom, že autor pojímá slovanství příliš silně jako společenství stejné mentality, kultury, dějin, politiky apod. a týkající se všech Slovanů, a jeho

une théorie du langage redécouverte / Karl Bühler, eine Sprachtheorie wiederentdeckt / Karl Bühle... more une théorie du langage redécouverte / Karl Bühler, eine Sprachtheorie wiederentdeckt / Karl Bühler, a theory of language rediscovered. Préparé par Tomáš Hoskovec, avec le concours de Savina Raynaud, Federico Albano Leoni et Jürgen Trabant. OPS: Kanina -PLK: Praha 2018 (Travaux du Cercle linguistique de Prague, nouvelle série, 7). 439 s. ISBN 978-80-87269-52-7. O Karlu Bühlerovi, konkrétně o novém vydání anglického překladu jeho chef-d'oeuvre, jsem před časem psal v tomto časopise (Linguistica Brunensia 60, 2012, s. 285-286), načrtnuv také několik námětů k dalšímu bühlerovskému bádání. Nyní máme před sebou celý svazek o Karlu Bühlerovi, sestávající -jak se dovídáme v předmluvě, která svazek rovněž zasazuje do širšího kontextu dnešního pražskostrukturalistického úsilí (s. 7-8) -z větší části z příspěvků přednesených v červnu 2014 v Praze na sympoziu k 80. výročí vyjití Bühlerovy Sprachtheorie, z menší části pak pocházejících z pera oslovených bühlerovských specialistů. Svazek je rozdělen do pěti tematických celků. V prvním, nazvaném Points d'actualité, se ukazují některé bühlerovské inspirace pro aktuální lingvistickou práci: píše se o Bühlerovi jako představiteli "nekategoriální lingvistiky" (Federico Albano Leoni: De Philipp Wegener à Karl Bühler et après: plaidoyer pour une linguistique non catégorielle, s. 11-29), o pojetí subjektu, napjatém mezi konkrétnem a abstraktnem (Marina De Palo: L'énigme de la subjectivité entre deux prophètes : la philosophie et la psychologie, s. 31-53), a o problému polysémie ve světle Bühlerových prací (Klaas Willems: Bühler, Reichling, Coseriu und die Vieldeutigkeit von Sprachzeichen, s. 55-82). Druhý oddíl s názvem Interprétation de la théorie de Bühler zahrnuje texty Bühlera tak či onak vykládající: interpretují se pojmy konotace a symbolické pole, užívané také Bühlerem (Clemens Knobloch: Connotatio und Symbolfeld in Karl Bühlers Sprachtheorie, s. 85-116), vykládá se Bühlerovo chápání pojmu metafory (Perrine Marthelot: Métaphore et sphères de signification chez Bühler, s. 117-136), dokonce dvakrát se píše o deixi u Bühlera (Martin Pokorný: Bühler über Deixis: Exposition und Kritik, s. 137-149; Sandrine Persyn-Vialard: La deixis bühlerienne : résumé et réception, s. 151-159) a nakonec se osvětluje účel čtvrté části Bühlerovy Sprachtheorie (Frank Vonk: Karl Bühler's "Construction of Human Speech": A survey of Part IV of Bühler's Sprachtheorie, s. 161-189). Další oddíl nese název Histoire de l'oeuvre: píše se v něm o pohnutých osudech Bühlerovy pozůstalosti (Achim Eschbach: Über die Zerstreuung, Zusammenführung und Auswertung des Bühler-Nachlasses, s. 193-207), o překladech Bühlerovy Sprachtheorie (Savina Raynaud: Bühlers Sprachtheorie in Übersetzungen: einige Zeugnisse, s. 209-219), o italském překladu jednoho z klíčových termínů Bühlerovy teorie (Maria Paola Tenchini: Anmerkungen zur Übersetzung von Umfeld ins Italienische mit campitura, s. 221-230), o tom, co bylo v Bühlerově práci před Sprachtheorie a co po ní (Janette Friedrich: Die Nachgeschichte der Sprachtheorie. Einige Hypothesen, s. 231-252). Texty pátého oddílu, nazvaného Contexte historique, Bühlerovo dílo rozmanitě usouvztažňují historicky: čteme zde o (nekonané) Bühlerově recepci Humboldta (Jürgen Trabant: Auf Humboldts Spuren in Karl Bühlers Sprachtheorie, s. 255-266), o poměru Bühlera k behaviorismu (Didier

Profilovaný neofunkcionalistický lingvista T. Givón vydal loni a předloni jednu knihu novou a jed... more Profilovaný neofunkcionalistický lingvista T. Givón vydal loni a předloni jednu knihu novou a jednu staronovou. Chceme na ně na tomto místě ve vší stručnosti upozornit.

Buchbesprechung Eduard Winter 1896-1982. Zpráva o originalitě a přizpůsobení se sudetoněmeckého h... more Buchbesprechung Eduard Winter 1896-1982. Zpráva o originalitě a přizpůsobení se sudetoněmeckého historika Němec, Jiří. 2017. Eduard Winter 1896-1982. Zpráva o originalitě a přizpůsobení se sudetoněmeckého historika (= Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity; 475). Brno: Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, S. 379. ISBN: 978-80-210-8808-5.

Der vorliegende Band enthält einen unpublizierten Vortrag von Leopold Silberstein (1900-1941), ei... more Der vorliegende Band enthält einen unpublizierten Vortrag von Leopold Silberstein (1900-1941), einem Mitglied des Prager Linguistenkreises und Holocaustopfer, über die estnische und tschechische Nationalbewegung. Der Vortrag stellt einen frühen und gedankenreichen Beitrag zur komparativen Erforschung der Nationenbildung dar. Leopold Silber ein Gemeinsamkeiten und Verschiedenheiten der e n chen und čechoslovak chen Nationalbefreiung

Text, který zde vydáváme, je starý více než 55 let. Je to úvod k práci s prostým názvem K typolog... more Text, který zde vydáváme, je starý více než 55 let. Je to úvod k práci s prostým názvem K typologii ruštiny (VIII + 49 s.), obhájené v roce 1950 jako disertace ze slovanské filologie a obecného jazykozpytu na Filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci (na jednom místě jsme tento úvod doplnili částí XII. kapitoly). Její autor, Jaroslav Popela (*1923), svou práci nikdy nezveřejnil (omezeně dostupný je jen jeden exemplář ve Vědecké knihovně v Olomouci, sign. II 203.590). Uvážíme-li, že nedlouho po dokončení jeho práce začala smutně slavná kampaň proti strukturalismu obecně a typologii zvlášť (viz o ní Giger 2000, 2001), není se ani co divit. O něco pozoruhodnější je, že Jaroslav Popela o své disertaci nemluví ani v žádném ze svých pozdějších četných textů ke Skaličkově (pražské) typologii (viz jejich soupis zde v dodatku; pro soupis dalších textů k pražské typologii srov. Vykypěl 2006). V každém případě si nicméně myslíme, že i dnes by stálo za to celou práci publikovat, nejlépe přeloženou do světového jazyka. Protože se na takový úkol zatím nedostává sil ani prostředků, uveřejňujeme z Popelovy práce -s laskavým svolením autorovým -alespoň její obecný úvod (zásahy do textu se v podstatě omezily na aktualizaci pravopisu). Pozorný čtenář zabývající se pražskou typologií v něm bez vší pochyby najde nejedno zajímavé místo. Konečně dodávám, že kniha vychází za podpory Nadace Alexandra von Humboldta a péčí Pražského lingvistického kroužku, jehož snahou je vydávat texty, kterým se v době jejich vzniku nedostalo náležité pozornosti. Bohumil Vykypěl 4

e topic of the present volume is methods of etymological practice, a general topic with which eve... more e topic of the present volume is methods of etymological practice, a general topic with which even general works on etymology do not deal very much. e fi rst part of the volume consists of texts by Eva Havlová, one of the leading fi gures of Slavonic etymology.

belonged to the core of the Prague School and after the death of Vilém Mathesius he was even the ... more belonged to the core of the Prague School and after the death of Vilém Mathesius he was even the president of the Prague Linguistic Circle. In spite of this he is almost unknown in the world. With the present volume, the authors wish -in the year of the 120th anniversary of Havránek's birth -to remind the world linguistics of his existence.