| dbo:abstract |
Reformní zákon z roku 1867 (známý také jako Druhý reformní zákon), formálně Representation of the People Act 1867, je britský zákon, který rozšířil volební právo i na část dělnické třídy v Anglii a Walesu. Před vydáním tohoto zákona mohl volit ze zhruba sedmi miliónů dospělých mužů Anglie a Walesu pouze asi jeden milion. Uvedený zákon tento počet přibližně zdvojnásobil. V přijaté formě zákon rozšířil volební právo a zakázal slučování (praxe placení daní majitelům pozemků). Voliči se nově stali dospělí muži, vlastnící dům a nájemníci, kteří platili nájemné minimálně ve výši 10 liber, byly eliminovány malé volební obvody (rotten borough) s počtem voličů menším než 10 000, byly vytvořeny volební obvody v patnácti nezastoupených městech a bylo rozšířeno zastoupení velkých měst, jakými byly Liverpool a Manchester. Nicméně výsledkem byla jen malá změna v obsazení Dolní sněmovny, na kterou spoléhala Konzervativní strana. (cs) Der Reform Act von 1867 war eine Wahlrechtsänderung verbunden mit einer Erweiterung der Wählerschaft im Vereinigten Königreich von Großbritannien und Irland und hatte nach dem Reform Act von 1832 (daher auch Second Reform Act 1867 genannt) erneut bedeutende Auswirkungen auf die Zusammensetzung des Unterhauses. Das Wahlrecht erhielten durch die Reform alle männlichen Haushaltsvorstände, sodass von fünf Millionen erwachsenen Männern in England und Wales künftig 2,5, statt zuvor 1,4 Millionen wählen durften. (de) Le Reform Act de 1867 est une loi promulguée pour élargir la base électorale en Angleterre à une partie des couches laborieuses. Cette réforme électorale permit de doubler le nombre d'électeurs qui passa ainsi à environ 2 millions, soit un cinquième de la population totale de l'Angleterre et du Pays de Galles. Elle donna le droit de vote à tous les locataires en résidence depuis plus d'un an dans la même circonscription, abolissant par là même la pratique du compounding, une taxe locative qui servait à certains propriétaires pour payer les impôts locaux leur garantissant le droit de vote. (fr) The Representation of the People Act 1867, 30 & 31 Vict. c. 102 (known as the Reform Act 1867 or the Second Reform Act) was a piece of British legislation that enfranchised part of the urban male working class in England and Wales for the first time. It took effect in stages over the next two years, culminating in full commencement on 1 January 1869. Before the Act, only one million of the seven million adult men in England and Wales could vote; the Act immediately doubled that number. Further, by the end of 1868 all male heads of household could vote, having abolished the widespread mechanism of the deemed rentpayer or ratepayer being a superior lessor or landlord who would act as middleman for those monies paid ("compounding"). The Act introduced a near-negligible redistribution of seats, far short of the urbanisation and population growth since 1832. The overall intent was to help the Conservative Party, Benjamin Disraeli expecting a reward for his sudden and sweeping backing of the reforms discussed, yet it resulted in their loss of the 1868 general election. (en) Парламентська реформа 1867 року або Друга парламентська реформа у Великій Британії надавала право голосу власникам або орендарям окремих будинків чи квартир, або кімнат, якщо орендна платня становила не менше 10 фунтів стерлінгів на рік. Приблизно у таких умовах і жила на той час високооплачувана категорія робітників. В результаті реформи кількість виборців у містах зросла на 825 тисяч чоловік — дрібних буржуа, ремісників і кваліфікованих фабричних робітників. У графствах кількість жителів зросла тільки на 270 тисяч чоловік. Разом в 1868 році у Великій Британії було зареєстровано 2456 тисяч виборців при населенні у 30 мільйонів чоловік. (uk) 《1867年改革法令》（英語：Reform Act 1867）是英國在1867年擴大下議院選民基礎的法令。議案令下議院由保守派及中產階級控制改為加入了工人的代表。是繼1832年改革法案後英國議會史另一次重大改革。 (zh) |
| rdfs:comment |
Der Reform Act von 1867 war eine Wahlrechtsänderung verbunden mit einer Erweiterung der Wählerschaft im Vereinigten Königreich von Großbritannien und Irland und hatte nach dem Reform Act von 1832 (daher auch Second Reform Act 1867 genannt) erneut bedeutende Auswirkungen auf die Zusammensetzung des Unterhauses. Das Wahlrecht erhielten durch die Reform alle männlichen Haushaltsvorstände, sodass von fünf Millionen erwachsenen Männern in England und Wales künftig 2,5, statt zuvor 1,4 Millionen wählen durften. (de) Le Reform Act de 1867 est une loi promulguée pour élargir la base électorale en Angleterre à une partie des couches laborieuses. Cette réforme électorale permit de doubler le nombre d'électeurs qui passa ainsi à environ 2 millions, soit un cinquième de la population totale de l'Angleterre et du Pays de Galles. Elle donna le droit de vote à tous les locataires en résidence depuis plus d'un an dans la même circonscription, abolissant par là même la pratique du compounding, une taxe locative qui servait à certains propriétaires pour payer les impôts locaux leur garantissant le droit de vote. (fr) 《1867年改革法令》（英語：Reform Act 1867）是英國在1867年擴大下議院選民基礎的法令。議案令下議院由保守派及中產階級控制改為加入了工人的代表。是繼1832年改革法案後英國議會史另一次重大改革。 (zh) Reformní zákon z roku 1867 (známý také jako Druhý reformní zákon), formálně Representation of the People Act 1867, je britský zákon, který rozšířil volební právo i na část dělnické třídy v Anglii a Walesu. Před vydáním tohoto zákona mohl volit ze zhruba sedmi miliónů dospělých mužů Anglie a Walesu pouze asi jeden milion. (cs) The Representation of the People Act 1867, 30 & 31 Vict. c. 102 (known as the Reform Act 1867 or the Second Reform Act) was a piece of British legislation that enfranchised part of the urban male working class in England and Wales for the first time. It took effect in stages over the next two years, culminating in full commencement on 1 January 1869. The overall intent was to help the Conservative Party, Benjamin Disraeli expecting a reward for his sudden and sweeping backing of the reforms discussed, yet it resulted in their loss of the 1868 general election. (en) Парламентська реформа 1867 року або Друга парламентська реформа у Великій Британії надавала право голосу власникам або орендарям окремих будинків чи квартир, або кімнат, якщо орендна платня становила не менше 10 фунтів стерлінгів на рік. Приблизно у таких умовах і жила на той час високооплачувана категорія робітників. (uk) |
